Prezident Blaník

Viděno 2,5 měsíce po volbě a už po tak relativně krátké době mi tento film přišel hrozně zastaralý (obsahově i esteticky). Společnost žije jinými kauzami a kampaněmi, svět se zase o něco posunul, většina kandidátů již byla zapomenuta, některé detaily se musejí lovit v hloubce paměti, kde čekají na definitivní výmaz... Základní dějová linka (při tvorbě operativně přizpůsobovaná aktuálnímu průběhu skutečné prezidentské volby) je ještě jakž-takž nosná a dobře vypointovaná, ale i ta bude pro spoustu diváků za pár let nepochopitelná (Jací Číňani?, Kdo to byl Tvrdík? apod.). Na ní se pak nabaluje množství gagů kolísavé úrovně, z nichž čas ohlodá téměř vše, až zůstanou pouze vulgarity. Blaník-seriál v maximálně desetiminutové délce je relativně svěží satira pro "tady a teď"; na jedno podívání jako okamžitý ventil. Blaník-film toto stoprocentně přebírá. Bohužel "tady a teď" rozhodně netrvá dva měsíce... Kromě toho vlastně nejde o film, je to jen sled skečů u nichž hlouběji pod povrch ani nemá smysl jít. Psychologie postav je bizarní, často absurdní a libovolně se podřizující ději. Celek drží pohromadě jen divákova tolerance a chuť se smát prvoplánovým narážkám. __Pokud by autoři měli zájem o nějakou nadčasovost jejich satirického dílka, nabízím pobitvěgenerálskou radu: S havlovskou symbolikou se jistě dalo pracovat daleko důmyslněji, než pouhým kombinováním pražskokavárnicko-duchařské konspirace s reminiscencí na Danielovo účinkování v Sedláčkově Českém století. Dnešní česká společnost se totiž do značné míry (např. hodnotově) liší od doby Havlova prezidentství. Zachycení tohoto kontrastu by filmu jistě dodalo rozměr navíc. Vždyť šlo o volbu prezidenta republiky. A prezident je především symbol doby. (09.04.2018)

Prezident Blaník je, stejně jako seriálová Kancelář, bezkontextová směsice gagů, která sice pracuje s reálnými osobami a objekty, ale ačkoliv se tak tváří a mnozí ji tak vnímají, nepokouší se v nejmenším reflektovat politické dění a principy. Jestli si někdo za deset let Prezidenta Blaníka pustí, nebude z něj mít sebemenší šanci pochopit, jak probíhala prezidentská volba, kdo byli kandidáti a co se mezi nimi dělo. Je to dobře, protože je tak film nadčasovější? Je to špatně, protože naprosto nefunguje jako satira ať už v pevnějším žánrovém, nebo ve volnějším pojetí? Otevřená otázka... Pak se tvůrci dál topí v tradičních nekonečných paradoxech české apolitické politické reflexe, kdy zjevně mají nějaký názor, ten se ale bojí nahlas připustit, tak neustále utíkají před vlastní agendou, jako by byla nějak špatná (čímž nahrávají těm, co ji tam pak "šokovaně" odhalují), a nakonec je celkem bizarní, kam je tenhle úprk dovádí a jak moc a jak nepřirozeně se musí vykrucovat, aby nemuseli o ničem nic říct. A třetí problematická věc přejatá ze seriálu je neexistující profilace nebo konzistence postav, jejichž osobnost nesahá za scénku, v jíž se právě nacházejí, a minutu z minuty mohou být někým úplně jiným, což jen podporuje roztříštěnost a dramaturgickou nefunkčnost. Ve filmu (natočeném nevhodně širokoúhle, takže je někdy těžké usledovat divnou kompozici obrazu) všechny tyhle nedostatky trčí o kus víc než v seriálu. 2 a 1/2, nejsem úplně rozhodnutý o zaokrouhlení (přes kritiku mě ledasco pobavilo, předně syndikátově organizovaná pražská kavárna v maskách Václava Havla), ale jestli má být výsledek tak nadhodnocený, jak se den po premiéře jeví, tak to radši posouvám dolů. Prezident Blaník je co do nemožnosti funkční politické satiry u nás součástí problému, ne řešení. A nejenže nefunguje jako nějaký ideál satiry, nefunguje ani jako film. (31.01.2018)

Přesně takové jaké jsem čekal. Přehlídka epizodních gagů celkem zdatně spojená jedním příběhem a už předem existujícími postavami. Ale je to tak moc aktuální, že je to vlastně film, který za rok můžete hodit do koše. Plno narážek už pak nikdo nepochopí a satiricky to až tak úžasné také není. Plní to účel jednoduché zábavy. (03.02.2018)

Od Prezidenta Blaníka samozřejmě nelze čekat nadčasovou, obecně platnou politickou satiru (něco takového vzhledem k okolnostem vzniku snad ani nešlo vytvořit) - je to ryze aktuální a hlavně lokální záležitost, která s přibývajícími roky velmi pravděpodobně bude působit méně a méně vtipně... Nicméně, takhle dobře jsem se u české komedie hodně dlouho nepobavil (což ale není ani tak pochvala filmu, jako spíš postesk nad tuzemskou komediální tvorbou posledních let). Vtipných a zábavných scén a narážek je tam opravdu hodně, těch lehce trapných a "přes čáru" (močení z pódia) je naštěstí zanedbatelné množství. Z lásky k Tondovi dávám téhle celovečerní epizodě kultovního seriálu 7 pravdoláskařských lobbistů z 10. ;-) Btw to, že vyzobaná slunečnice, notorička a volička Zemana Mirka Spáčilová dává 30 %, je pro ten film vlastně pochvala... (03.02.2018)

Sem tam nějaký vtípek, drobná narážka či zajímavé cameo (dá-li se to takhle nazvat), ale jako politická satira je to hodně bezzubé. Tonda Blaník mluví sprostě, ale na rozdíl třeba od britského kolegy Malcolma Tuckera (Je to soda), to funguje jenom občas. Pobavila mě tedy hlavně lumpenkavárna, zato scény s Václavem Havlem jsou už snad humoru zcela prosté. Jinak řečeno, na začátku to chvíli docela jelo, ale vzápětí tomu začala docházet šťáva, až se to tak nějak dobrodilo k závěrečným titulkům. (08.04.2018)