Vrah mezi námi

Jeden z raných filmů-noir, po filmařské stránce splňující snad všechny předpoklady, které dělaly tento klasický žánr tak krásným a osobitým. Atmosféra tuhá, že by se ani krájet nedala, mrazivý a do detailů propracovaný příběh, přesvědčivě zahraný zabiják a samozřejmě útočný politický přesah, který v tomto případě cílí kritiku takovým způsobem, že snímek je svým poselstvím aktuální i v dnešní době (a bohužel asi ještě dlouho bude). Na "Emko" by se měli povinně podívat všichni vysoce postavení politikové, a následně o něm ještě hodně dlouho přemýšlet. :) 4,5* (09.08.2013)

Tak tohle je pro mě hodně těžké. Snímek jsem nebyl schopen zvládnout na jeden zátah a rozdělil jsem si ho na 2 dny. V ten první se mi rozhodně líbila atmosféra, ovšem to bylo asi tak vše. Šlo to úplně mimo mě. Námět se mi zdál značně nezajímavý, často mě rozladila absence jakéhokoliv zvuku v některých scénách ( i když tam nepochybně být měl), bylo to také nebetyčně zdlouhavé. Některé pasáže nabízely desítky vteřin bez jakéhokoliv pohybu, zvuku, natožpak dialogu a i když jsem se na M hrozně moc těšil, odložil jsem jej na další den a bál jsem se, že ho potopím skutečně děsivým hodnocením, což jsem určitě nechtěl. Avšak nadešel den druhý a zbývajících cca 45 minut jsem hltal s nadšením, byl jsem u vytržení a nezbývalo mi než valit oči. Pak se mi tedy nabízí několik otázek. Byl jsem skutečně první den v tak špatné náladě? Tak nesoustředěný, že jsem vůbec nedocenil kvalitu? Nebo je skutečně závěr o tolik lepší, než celý zbytek filmu? (20.06.2006)

Váhám mezi 4 a 5. A to asi hlavně kvůli první polovině, kdy se film rozjíždí a je trochu roztahanej. Jinak už na začátku je vidět hlavní přednost filmu, tim myslim kameru. Je úžasná, plná nápadů, a v klidu strčí do kapsy dnešní snímání filmů. Potom se objevuje druhá přednost, náš vrah M. Peter Lorre je fantastickej, má skvělý grimasy, což samozřejmě odkazuje na konec éry němýho filmu, ale jeho někde v noci potkat, tak mě asi trefí. Když to shrnu, tenhle film rozhodně nezamrznul v roce 1931 ale jede dál. Fritz Lang natočil na svou dobu skvělej film. (19.08.2010)

Musím uznat, že tohle si Fritz Langovi povedlo o pořádný kus více, než ta o tři roky starší sračka Metropolis, u které jsem málem pošel nudou. Tohle bylo velmi vydařené. Zajímavé téma, správně poblblý vrahounek, davové šílenství a ideálně tísnivá atmosféra nejistoty a strachu. Do děje vskakujeme celkem netradičně až v situaci, kdy už se vrahounkovi pár dětí podařilo odkrouhnout, což je super. Každý milovník kriminálek by se neměl leknout stáří filmu a rozhodně dvě hodinky tomuto snímku musí věnovat. Je to velmi příjemné osvěžení, vzhledem k tomu, že veškeré kriminálky současnosti se točí dle stejného schématu. Myslím, že filmu trošku ublížilo zavedení mluveného slova. Režisér se ho evidentně nemohl nabažit a těch kecacích scének je zcela zbytečně moc. Nejsou špatné, ale jsou brutálně stereotypní. Přes spousty pozitiv jsem si u snímku nepohonil a ani jsem neabsolvoval kinematografický orgasmus, jako hromada uživatelů kolem. Naprosto chápu, že při pohledu na něčí stín na sloupu se leckomu postaví....chlupy na koleni. A co teprve závěrečný soud? To už jistě stříká...pot na všechny strany. Bohužel, až takhle jsem snímek neprožíval. Jisté kvality však odepřít nelze. Respektive lze, ale lhal bych. 3* (28.12.2013)

"Nechci! Musím! Nechci! Musím!"                                                                                                                                        První zvukový film Fritze Langa. Kromě krásné noirové kamery můžeme obdivovat Německo třicátých let před nástupem nacionálního socialismu. Obsahuje všechno co má správná noirová detektivka mít, hustou mrazivou atmosféru, krásnou práci se světlem a stínem, udržování napětí do posledního okamžiku. Závěrečný soud s výpovědí obžalovaného i závěrečná řeč obhájce je stěžejním místem celého snímku. Otázka, kdo smí soudit a vykonat ortel či jak zabránit, aby se podobné věci děli i v budoucnosti, je nadčasová. (11.01.2015)