Vrah mezi námi

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií . Na svoji dobu velice silný a emotivní snímek. Hon na vraha malých holčiček ve fiktivním městě, do kterého se zapojí úplně každý, od policistů, žebráků až po celé podsvětí. Z počátku film ukazuje nevraživost a podezírání, po té určitou pospolitost, sounáležení a spolupracování ke konečnému vyřešení. Z druhé strany vraha, který má své zavedené rituály a zvyky ve skvělém podání Petera Porre. Nadčasově natočený příběh řeší a podtrhuje občanský postoj k hrůzným činům a a nakonec vrcholí debatou o vině a trestu. Podtrtženo sečteno, zkrátka mazec... (02.04.2015)

Vraždění malých dětí nečiní mému žaludku nijak zvláštní potěchu, ale stejně jsem dospěl k závěru, že každý filmový fanda by udělal životní chybu, kdyby se alespoň jednou za život nemrknul na "M". Film se totiž sotva naučil mluvit a hned mezi diváky vyslal duševně chorého vraha, policii s podezřele pokrokovými metodami vyšetřování a loupežníky se skvělým plánem na záchranu živnosti. Hutná atmosféra mi vůbec nedovolila nudit se, zlověstné pískání spolehlivě nahradilo filmovou hudbu a musím ocenit i pár podnětů k zamyšlení. Bylo-li by to na mně, tak nechám vrahy uniknout slepé spravedlnosti a předám je podsvětí, aby si dle libosti zalynčovalo. (12.06.2012)

"Nechci! Musím! Nechci! Musím!"                                                                                                                                        První zvukový film Fritze Langa. Kromě krásné noirové kamery můžeme obdivovat Německo třicátých let před nástupem nacionálního socialismu. Obsahuje všechno co má správná noirová detektivka mít, hustou mrazivou atmosféru, krásnou práci se světlem a stínem, udržování napětí do posledního okamžiku. Závěrečný soud s výpovědí obžalovaného i závěrečná řeč obhájce je stěžejním místem celého snímku. Otázka, kdo smí soudit a vykonat ortel či jak zabránit, aby se podobné věci děli i v budoucnosti, je nadčasová. (11.01.2015)

M je užasným dokladem toho, jak se (ne)povedl přestup z němé éry na mluvený film. Nepřítomnost hudby a spousty zvuků možná veřejnosti vadí, ale ve mne to vyvolávalo větší temnotu a požítek. Fritz Lang to opravdu zvládl a skoro po 80 letech se na to dívá stejně skvělě, jako kdysi. Musím uznat, že jsem to oddaloval hodně dlouho, asi jsem podvědomně tušil, že to budou umělecké orgie. Peter Lorre se prostě narodil pro role úchylů, vymetecnů a takový slizkých padouchů, které ztvárňoval vždycky s takovým nadhledem a gracii. Dokonalé, stejně veliké jako Metropolis. (19.09.2008)

Asi jsem od filmu čekal před projekcí něco trochu jiného, ale zklamání se nakonec nedostavilo. Z nenápadné kriminálky se postupně vyklubalo drama s mnoha závažnými otázkami ohledně spravedlnosti, morálky, práva jedince, touze po odplatě a mnoha dalšími. Vrah mezi námi sice nenabídl tolik napětí, ale jako slušně propracovaná detektivka nebyl vůbec špatný. Navíc mě zaujala ta paralela s pomalu nastupujícím nacismem, přestože nebyla původně tak úplně zamýšlena. Akorát mám určité osobní výhrady ke zvuku a částečně k hudbě. Byl to sice režisérův první zvukový počin, přesto mě ty pasáže vyplněné tichem vcelku iritovaly (ano, pravděpodobně měly být předností) a vrahovo pískání si takové pecky jakou je In the Hall of the Mountain King od Edvarda Griega se mi ze začátku moc líbilo, ale postupně jsem čím dál víc toužil, aby skladba zazněla v plném (a bez urážky, neprzněném) orchestrovém rozsahu, leč marně (jistě zajímavý nápad nezařadit do filmu hudbu jako takovou, u mě však moc nepochodil). Celkově tento německý snímek (a zároveň moje první a jistě ne poslední setkání s Fritzem Langem) vidím na slabší 4*. (27.02.2013)