Místo splněných přání

No, ten film má rozhodně velké ambice sdělit nám něco o nás, našich přáních, našich hránících a závěr, tedy pokud jsem ho pochopil dobře se mě moc líbil. Ovšem v těch lidských minipříbězích mě přišlo jako kdyby popíral sám sebe, já teda bohužel nevím jestli jsem to celý vyložil dobře s tím jak se lidi zachovají a jaký to má následky, ale pokud ano, tak to nebylo úplně cajk. Ovšem Paolo umí na malém prostoru opravdu velké divadlo, to zase každopadně. (30.04.2021)

Paolo Genovese píše pro mě! Už jeho telefonní taškařice mě před lety přesvědčila, že se jedná o prefíkaného znalce duší, který s nevídanou lehkostí namastí a natočí luxusní, inteligentní, vkusnou, zábavnou a sympatickou podívanou, která se dá nejen adaptovat na prkna, ale klidně točit pro různé státy, s místními aktéry, prostě jen tak, pro potěchu tamního domorodce, a ačkoli mají národy vlastní manýry a mentální specifika, scénář je tak namakaný, že pasuje univerzálně snad na celý západní svět. Pro Místo splněných přání platí totéž. Nejen, že se jedná o film moc pěkný ve všech směrech, filosofická myšlenka jde na dřeň. A ano, taky bychom něco chtěli, a často doma říkáme, že bychom dali, udělali cokoli (!!!), ale ne. Neudělali. Když by došlo na lámání chleba, neudělali. Včera večer, po filmu, jsme se bez mrknutí oka a mlčky shodli, že na tohle nemáme, přestože důvod je totální. I kdyby ten chlap neseděl v baru, ale u nás v kuchyni, skončilo by to kávou a koňakem, notes by ani nevytáhl z tašky a pak by šel, lehce odpočatý, o dům dál. (08.01.2022)

Hodně mi to evokovalo mou oblíbenou knihu od Stephena Kinga - Nezbytné věci. Pan Gaunt jako nemilosrdný obchodník s lidskými dušemi mi hodně připomínal záhadného muže ztvárněného Valeriem Mastandrem. Byl tam i takový ten nádech tajemna a čehosi nadpřirozeného, kouzelného, co mám na filmech velice ráda. Co by člověk pro "své dobro" neudělal, že? Takovéto sondy do lidských charakterů mě baví, 88%. (06.12.2018)

Taliansky režisér Paolo Genovese preukázal svoj talent predchádzajúcim filmom ( Úplní cudzinci ) a touto konverzačkou ho potvrdil. Opäť si vystačil s jednou miestnosťou svojimi obľúbenými hercami a silným inteligentným nápadom. Film núti k zamysleniu, čo sú ľudia schopní urobiť, aby si splnili svoj sen. Hlavná postava, tajomný muž, o ktorom nič nevieme, stály zákazník kaviarne, kde za ním chodia rôzni ľudia so svojimi problémami a on im za protislužbu plní želania. Divák je držaný v napätí, očakáva nečakaný zvrat, ale hlavne premýšľa, prečo mu všetci veria, že im pomôže s ich problémami... Silná pointa však prichádza ticho a nebadane... Skvelý film má však do dokonalosti predsa len trošku ďalej, ako sa zdá. Po istom čase film trpí "opozeranosťou", lebo koncepcia príbehu s opakujúcimi sa hosťami v jednom interiéri môže pôsobiť únavne. (16.04.2018)

Předem svého písemného nadšení bych rád poděkoval nejmenovanému členu své topky za výborný tip, neb tenhle Plac mi večer vážně prozářil více, než měsíční dovolená ve Fukušimě. A nyní již k dílu samotnému - stejně jako Pája Janovský jsem si vždycky myslel, že Dr. House je v podstatě Satan. Nebo Bůh. Obojí. Zde je každopádně výtečně obsazen nejen smutný Greg (a on vážně není pokrfejs jako pokrfejs, viď že jo, Bene), ale i kávonoška Cuddyová. Pacoši mají, pravda, poněkud rozmanitější choutky než nezcepenět, nicméně Greg i zde dostává své pověsti a tohle opulentní rožnění představených (bez)charakterů dává s božskou grácií, přičemž se neostýchá jít až na dřeň dočerna propečených morkových kostí. Zkrátka další páně režisérův minimalistický, takřka divadelní skvost pojednávající o tom, že toho bezcitného sobeckého zmrda si uvnitř nosíme úplně všichni a občas stačí opravdu málo, abychom ho pustili ven. Anebo naopak, pročež největšími sympaťáky mohou být nakonec v rozporu s kánonem prvoplánoví lotři po levici. P.S.: Ovšem stále mi vrtá hlavou, zda i na Apeninském poloostrově znají ten o Panně Marii a Duchu svatém, nebo šlo jen o božsky komediální náhodu. Asi se na to v neděli zeptám pana faráře. (05.01.2022)