Místo splněných přání

Paolo Genovese mě před rokem vyřídil inteligentní konverzačkou Naprostí Cizinci a letos se mu to povedlo znova a jsem absolutně odrovnán genialitou režiséra, který opět jen pomocí jednoho místa a pár herců dokáže natočit film, který je inteligentní, napínavý,zvratovitý, skvěle zahraný a šokující zároveň. Tentokrát se film odehrává v restauraci, kde sedí tajemný muž s knihou ochotný plnit lidem přání, ovšem každé přání má svou daň a je potřeba spáchat něco většinou nekalého. Hezky ukázano, že lidská touha dokáže způsobit věci, které by normálně člověk neudělal. Některé úkoly jsou hodně drsné a líbilo se mi, že všichni lidé jsou vzájemně propojení a propletení. Hrají zde stejní herci jako v Naprostích Cizincích, což beru také za velkou výhodu a byť se o úkolech jen mluví pořád to má drajv a energii. Závěrečný zvrat je opět trošku na divákově představivosti, není složité jej rozlousknout. Skvělá zábava, při které jsem se dokonce i zapotil. Jsem zvědav s čím příjde příště.Doporučuji. 90% (12.04.2018)

Klasický dialogový film. Odvaha režiséra ještě vzrostla po úspěšných Naprostých cizincích a opět testuje herce i diváka dějem od jednoho stolu, tentokrát s tajemnou postavou, která u stolu přijímá hosty s velkou touhou změnit svůj život. Tenhle typ filmů mám velmi rád, divák si musí sám představovat a domýšlet, a když přistoupí na tuhle hru se slovy, dostane sice vizuálně stereotypní, ale jinak skvělou zábavu. (30.03.2018)

Nepamatuji si, kdy bych se u tak čistě komorní a minimalistické záležitosti tak dobře bavil. Styl Paola Genoveseho mi evidentně sedí, a přestože byli Naprostí cizinci naprosto jiným filmem, rozbor lidských charakterů byl v obou případech dokonalý. Tady rozhodně nešlo o žádné mirkodušínovství (naštěstí), tady každá postava naplno odkryla svou vnitřní svini, nebo s ní alespoň svedla tuhý boj. Film postrádal akční scény, ale z některých rozhovorů mi nebylo moc dobře po těle. (30.04.2021)

„Vy neznáte slitování!“ - „Stejně jako vy všichni.“ Naprostými cizinci si Genovese nasadil laťku vysoko, ale ustál to se ctí. Podobně jako předchozí snímek se vše odehrává jen na 1 místě, vládnou dialogy a herecké výkony. Zpočátku je navíc divák v poměrně těžké pozici, vyvalí se na něj kvantum postav a on se v nich musí zorientovat. Ale právě dávkování informací je zde výborné, člověk si začne skládat takové puzzle; kdo co musí udělat, proč je to ochotný podstoupit a jak se tím dotkne někoho jiného. Pravidlo je jasné; nemusíš to udělat, ale pak se tvé přání nejspíš nenaplní, takže ber, jinak nech být. Postavy se začnou postupně vybarvovat, měnit svá původní přání, pochybovat samy o sobě, a to mě moc bavilo, díky čemuž mi film i poměrně rychle utekl. A tím se dostávám ke 2 záporům. Neuspokojivému konci a nezvládnuté hudbě (udělat záměrně naoko nepasující soundtrack by mohlo být fajn u filmu, který nesází na tajemno…u The Place je to spíš na škodu). Skončím proto pouze na silných 4*, těším se nicméně na další režisérův počin. (16.12.2018)

Film postavený na dialógu jednotlivých postáv. Nemá to síce žiaden štandardný dej, no nudiť sa rozhodne nebudete. Psychológia v priamom prenose, kde v pozadí stojí jedna zo základných filozofických otázok - čo je v živote naozaj dôležité? Páčilo sa mi to široké spektrum charakterov, s ktorými tu autori narábali. Problém vidím jedine v tom, že sa tu nešlo do hĺbky a tak ma celý ten príbeh ani moc nezasiahol. Potešil, to áno, ale výrazne nenadchol. Lepší priemer. 65/100 (06.05.2018)