Místo splněných přání

Předem svého písemného nadšení bych rád poděkoval nejmenovanému členu své topky za výborný tip, neb tenhle Plac mi večer vážně prozářil více, než měsíční dovolená ve Fukušimě. A nyní již k dílu samotnému - stejně jako Pája Janovský jsem si vždycky myslel, že Dr. House je v podstatě Satan. Nebo Bůh. Obojí. Zde je každopádně výtečně obsazen nejen smutný Greg (a on vážně není pokrfejs jako pokrfejs, viď že jo, Bene), ale i kávonoška Cuddyová. Pacoši mají, pravda, poněkud rozmanitější choutky než nezcepenět, nicméně Greg i zde dostává své pověsti a tohle opulentní rožnění představených (bez)charakterů dává s božskou grácií, přičemž se neostýchá jít až na dřeň dočerna propečených morkových kostí. Zkrátka další páně režisérův minimalistický, takřka divadelní skvost pojednávající o tom, že toho bezcitného sobeckého zmrda si uvnitř nosíme úplně všichni a občas stačí opravdu málo, abychom ho pustili ven. Anebo naopak, pročež největšími sympaťáky mohou být nakonec v rozporu s kánonem prvoplánoví lotři po levici. P.S.: Ovšem stále mi vrtá hlavou, zda i na Apeninském poloostrově znají ten o Panně Marii a Duchu svatém, nebo šlo jen o božsky komediální náhodu. Asi se na to v neděli zeptám pana faráře. (05.01.2022)

Intelektuální hříčka o morálce 1)  mě zaujala především duchaplným scénářem, dialogy a dějovou sevřeností. Přesný casting je další plus._____ 2)  Jako divák jsem si trochu připadal, jako bych sledoval zfilmovanou rozhlasovou hru. Vlastně není, na co koukat, ale děj je natolik vemlouvavý, že se zážitku z filmu hned tak nezbavíte. Jak mám vědět, že nejste ďábel?_____ 3)  Snímek je adaptací desetidílného amerického seriálu The Booth at the End z let 2011 - 2012._____ 4)  51letý spoluscenárista a režisér Paolo Genovese získal obchodní a ekonomické vzdělání na římské universitě La Sapienza a dále pracoval v americké reklamní společnosti McCann Erickson. Režíroval více než stovku kampaní (např. pro McDonalds či Algidu), než se dostal k filmování nejdříve s Lucou Minierem a od roku 2010 i sám._____ 5)  Zaujali mě 45letý přesvědčivý Valerio Mastandrea (muž, který plní přání) a charismatický 35letý Silvio Muccino (syn policisty Alex), který vystudoval stejnou universitu jako režisér, ale obor umění. Kromě herectví se od roku 2008 věnuje rovněž režii a také napsal pár scénářů._____ 6)  Spoiler. Etické okénko. Celou dobu jsem se snažil přijít na to, kdo vlastně je ten záhadný muž._____ 6a)  Ďábel, nabízí se prvoplánově. Proč ovšem někdy škodí a jindy prospívá? Skutečnost, že vede své klienty, aby čelili požadavkům, které jsou mnohdy v rozporu s morálkou, ještě přece neznamená, že tak učinit musejí._____ 6b)  Taky by to mohla být personifikace Osudu. Ten na rozdíl od padlých andělů tam dole nemá žádný zájem na tom, aby se lidé chovali tak či jinak. Osud prostě jen nabízí a vyhodnocuje výsledky._____ 6c)  Ani postmoderní verze posla Božího není od věci. Chová se sice podivně, ale třeba je to všechno jen zkouška a vzájemná provázanost úkolů jejich negativní efekt může eliminovat._____ 6d)  Konec v podobě servírky Angely (ano, nomen omen) sice neřeší konkrétní identitu tajuplného muže, ale jasně dává najevo, že od teď to šéfuje někdo jiný._____ 6e)  A tím vlastně dojdeme k závěru, že je vlastně jedno, kdo tam seděl. Důležité je, jak se ti lidé nakonec zachovali. (04.08.2021)

Krásna otázka a ukážka toho, čo je človek ochotný urobiť pre svoje sny a túžby. Aké hranice je ochotný porušiť? Asi je to individuálne. Podobne ako v Naprostých cudzincoch, filmom dnes už okopírovaným aj v našich končinách, aj tu dominuje minimalizmus v podobe jednej miestnosti a nekonečných dialógoch. Ale zaujímavých, posúvajúcich dej. Čo mu tu chýbalo bola ale prepracovanejšia pointa, záver, ktorý by priniesol motívy hlavnej postavy. Pretože ak šlo len o obratnú manipuláciu, potom tu cítim nevyužitý potenciál. (19.01.2021)

Klasický dialogový film. Odvaha režiséra ještě vzrostla po úspěšných Naprostých cizincích a opět testuje herce i diváka dějem od jednoho stolu, tentokrát s tajemnou postavou, která u stolu přijímá hosty s velkou touhou změnit svůj život. Tenhle typ filmů mám velmi rád, divák si musí sám představovat a domýšlet, a když přistoupí na tuhle hru se slovy, dostane sice vizuálně stereotypní, ale jinak skvělou zábavu. (30.03.2018)

Mystický sex s báječným vyvrcholením. Nějak takhle jsem si tu vesmírnou hru vždycky představoval, tedy pohádku s dobrým koncem i pro z(a)tracené odpadlíky. Nevěřil jsem, že je možné během hodiny půl vykecávání se dobrat rozhřešení, byť Pozemšťana jsem třá taky viděl. a ono jo. Pravda, velký podíl  na mém orgasmu měl zcela orgiální (to není překlep) nápad s krásnou milfkou jako  SPOILER, VOLE!  konečným řešením, páč takovému bych se také, rád a často odevzdal.  A k tomu všechno to kecání předtím s různými lidskými karaktéry bez potřeby velkohubých černobílých třá i transgeneralizací? No, nádherně osvěživě zdrcující.  A ta gradace! Nejdřív babí s taškou a pak Angela....  no jasně že ááááá. (07.01.2022)