Anna

Kdyby byl pod "Annou" podepsaný nějaký nováček, bylo by na místě velké uznání za vychytaně napsaný scénář a solidní režijní zpracování. Jenže na Luca Bessona to je zatraceně málo. Film působí spíše jak jedna z jeho žánrovek, které doposud přihrával mladším spolupracovníkům. Možná, že jí dokonce měla být, než na jeho společnost Europa Corp. dolehly dluhy a Besson byl s kolegy nucen propouštět lidi a prodávat dceřiné společnosti. V kontextu té části Bessonovy filmografie, kde figuruje jako autor námětu, spoluautor scénáře a producent, má "Anna" zaslouženě vysoké místo coby řemeslně precizně zvládnutá variace na mistrovu "Nikitu" aktualizovaná do pozlátkově povrchnější podoby a ozvláštněná výtečným scénářem. Ten vždy po nějaké době stopáže pootočí zorné pole a promění tak divákům nejen pohled na události, které před chvílí viděli, ale také na titulní hrdinku. Ta se z původně apatického objektu stává nejprve chytrým nástrojem, až se po několika pootočeních vyjeví jako důmyslný manipulátor a především šachový génius plánující o mnoho kroků napřed před divákem i jinými postavami. Navíc tu máme akční scény, které nezapřou inspiraci v "Atomic Blonde", a i když se tamní ambiciózní a kauzálně promyšlené choreografii zdaleka nemůžou rovnat, nabízejí pořád osvěžující hyperkinetickou fyzickou podívanou. Jenže pak si člověk vzpomene, že tohle je autorský počin stejného člověka, jenž s postavami žen, které se ocitnou v nechtěné pozici akčních hrdinek, dokázal udělat mnohem úchvatnější věci. V "Nikitě" ukázal svět špiónů jako nelítostné a špinavé místo, kde hrdinka zoufale čelí bezmoci a jako dravá šelma musí bojovat nejen o svůj život, ale v prvé řadě o svou příčetnost a zbytky nevinnosti. V "Lucy" naopak Besson celý žánr odpoutal od okovů zbytečné racionality a nechal svou hrdinku přetvářet samotné pojivo reality/filmu a skrze tuto destrukci pravidel vytvářet kyberpunkový novotvar, který nám ukazoval, jak zbytečně omezené jsou filmy, když obětují fantazii na úkor uvěřitelnosti. Besson byl tvůrce, který diváky okouzloval, spřádal moderní pohádky a zjitřené fantazie, hledal poetičnost ve špinavých zákoutích všedních prostředí, otevíral nám srdce nájemných zabijáků i mimozemských bytostí, a zval nás do nových světů za hranicí naší vlastní představivosti. Pokud se naplní prognózy publicistů, na Europa Corp. dolehne bankrot a na Bessona mnohá obvinění, může "Anna" nakonec paradoxně být jeho poslední bitvou o diváky. Možná, že Besson je reliktem jiné doby a jeho vize už dnes těžko nalézají adekvátně naladěné diváky. Možná, že pro dnešní publikum může být "Anna" vítaným osvěžením a dobrou žánrovou jednohubkou. Pro pamětníky, jejichž lásku ke kinematografii spoluutvářely Bessonovy rané filmy, je to nicméně spíše smutná bilance. (01.09.2019)

Od filmu Luca Bessona jsem měl větší očekávání. Bylo to takové nemastné, neslané. Jako nebylo to špatné, dalo se na to koukat, ale bylo tam až moc skoků mezi minulostí a přítomností, hlavní herečka mi nebyla moc sympatická a některé akční scény byly přehnané, jako např. že Anna nemohla jen tak všechny sejmout v restauraci, určitě by ji někdo trefil. Navíc úvodní půl hodina filmu o modelingu také moc nezaujala. (06.07.2020)

Sasha Luss mě hodně nadchla, to blonďaté modrooké stvoření je ve většině záběrů naprosto oslňující, a půvabům té herečky prostě nejde odolat. S její postavou jsem měl ale už trochu problém - to, jak ve filmu chladnokrevně vystřeluje mozky desítkám lidí, aniž by s tím měla sebemenší morální problém, to jak si poživačně užívá sexu s muži, které si omotá kolem prstu, a především to, jak chladnokrevně vyvázne z jakékoli situace a odchází středem jako vítěz, tím vším mi přišla jako takový James Bond v sukních, a protože špionskými filmy jednak opovrhuji a jednak mi ženská postava s takovými vlastnostmi přijde skoro až strašidelně neženská, bránilo mi to si ten film víc užít, ačkoli je jinak natočen vcelku efektně a minimálně některým scénám se nedá upřít značná působivost (zpackaný úkol v restauraci, úprk ze sídla KGB...). Taky mi vadilo obsazení zbylých rolí - duo Luke Evans & Cillian Murphy jsem nikdy moc nemusel, a Helen Mirren, resp. její postava, mě tam vyloženě srala (nevím, co to je za debilní žánrové klišé, že tomu všemu nahoře vždycky šéfuje nějaká ženská). No a konečně sdílím i výtku, která už v souvislosti s tímto filmem zazněla mockrát a je mi skoro trapné to opakovat, ale prostě podoba s Brutální Nikitou je nepřehlédnutelná, a člověk se samozřejmě neubrání dojmu, že se Besson do jisté míry vykrádá. Navíc mám čím dál víc pocit - vzhledem k jeho režijní tvorbě posledních let - že Nikita i Leon z kraje devadesátek byly spíše dílem šťastné náhody, kterou se už nikdy Bessonovi nepodařilo zopakovat, takže si jeho filmů jinak moc necením, a i toto vědomí mi bránilo si z Anny nějak víc sednout na zadek. Není to špatné, ale nepřijde mi to ani jako žádný zázrak; ta vyprávěcí struktura s neustálými retrospektivami mi nepřišla nějak extra invenční; celkově podle mě tento žánr jede odjakživa v bezpečně vyjetých kolejích, kde se ani nečeká, že by vlastně šlo přijít s něčím skutečně novým či převratným - snad i zde se rodí ten můj despekt. A v neposlední řadě mi tam i vadilo, že se ve filmu vyskytují auta a technika (mobily, laptopy...), které v době, do níž je děj zasazen, neexistovaly; hrozně mě takové detaily iritují - prostě nechápu, jak se může dopustit, aby postavy jely v roce 1990 po Moskvě a na silnici před nimi kamera zabrala Oktavii III, nebo jak si můžou telefonovat malými mobilními telefony, které nápadně připomínají Nokii 3310 z roku 2000. Celkově jsem tak nějak nepochopil, proč se to vlastně musí odehrávat na zač. 90. let a ne v současnosti, protože točit dnes dobové filmy o boji CIA vs. KGB mi přijde trapně passé. Bond už ostatně taky dávno nebojuje proti Sovětskému svazu... Nevím no, napadá mě prostě spousta důvodů, proč si Anny nijak moc necením, i když zcela chápu lidi, kteří si to dokonale užili. (20.10.2019)

Nereálné akční scény, ve kterých 50 kg žena nakope zadek dvojnásobně těžším protivníkům, mi občas nevadí. Což je asi hlavní důvod, proč dávám čtyři hvězdičky, protože ve všem ostatním je Luc Besson opět v slušné formě a baví. Netvrdím, že to je perfektní - někdo by mohl namítnout příliš překombinovaný děj - mě však nevadil. A ano, Besson recykluje sám sebe. No a? To, co recykluje, udělal před více, než 20 lety a mezitím spáchal i mnoho jiného - často i takového, že jsem to ani nechtěl vidět. Proto jsem rád, že se mu i něco daří. (13.06.2023)

"Beru ji. Zkusím to. A když to nepůjde, pošlu ji domů v bedně." Anna se mi od začátku moc nelíbila, protože kostnatý věšáky na předražený prádlo mě nevzrušujou, ale jakmile se chopila bouchačky přibližně stejný váhový kategorie jako ona, tak mi začala připadat sexy. Pro drsný holky mám prostě slabost a když jejich sexuální choutky dojdou až k touze vyjebat najednou s KGB i CIA, tak mají zcela po právu mou pozornost. Já se u toho najednou královsky bavil, ocenil jsem oba její privilegovaný zasouvače a s nadšením jsem slintal nad cynismem fikaný Olgy. Takhle mám prostě Bessona rád a takhle si rozumíme. (24.09.2021)