Nepříčetná

Taky jsem se už jednou chystal točit film na mobil. Jelikož však nejsem marketingově zmanipulovaný snobský pičus a péro prodlužovat nepotřebuju, jakož i táhnout s marnivými kokoty za jeden davově psychotický provaz a živit zlodějské parazitické konglomeráty, co vám prodají nikam nepřipojitelnou a paměťově nerozšiřitelnou zpomalenou I-sračku s hostilním operákem za cenu dvou mnohem výkonnějších a uživatelsky přátelských mobilů, mám Nokii 6230. Aby to bylo fuckt qalitní, pozval jsem na natáčení čtyři kurvy. Přišly ale jen dvě, taxem si řekl, že 2K video bude nakonec úplně stačit. Samozřejmě jsem si k tomu napsal nesmírně sofistikovaný scénář s hlubokým filosofickým přesahem plný zvratů, zvratků, zrady, nenávisti, skvrn od jogurtu, drobných hlodavců, patriotismu a rodinných hodnot. V podstatě to byl květnatý, ukrutně dramatický a akční příběh o děsně sympatickém chlápkovi v krizi středního věku, kterému pomalu slízají vlasy, sem tam ho píchne u srdce, a tak opravuje hospodyňkám pračky a doufá, že se z toho ještě nějak vylíže. Pak mu však náhle nějaká školačka zlomí péro, on se děsně trápí, je smutný, pláče za zvuků molových houslí, pročež se raději dobrovolně přizná k pedofilii, a nemilosrdný establišment ho zavře do ústavu, kde jej před chemickou kastrací brutálně zneužívá neukojitelná multiotvorová dozorkyně, co vypadá jak Monika Belůči. Nebojte se, vše skončí šťastně! Závěrem našeho hrdinu fuckt vykastrují a on radostně odchází vstříc zapadajícímu slunci s hřejivým pocitem, že už nikdy nebude muset trpět za nebo pod nějakou nenasytnou barakundou a konečně se bude moci naplno věnovat víře a Bohu. Paráda, ne, co říkáte? Následně jsem ale zjistil, že to prostě neuprstím. Všude totiž doporučovali točit videjka s třiceti snímky za vteřinu a já, když jsem měl zrovna chvíli volné ruce, jsem ten čudl od foťáku stihnul zmáčknout tak maximálně třikrát. Snažil jsem se sice trochu uvolnit kloub na ukazováčku kombinačkama a injektoval jsem si do něj wédéčtyřicítku, jenže následek byl pouze ten, že dodnes musím držet cigáro mezi prostředníkem a prsteníkem. Vypadá to sice děsně kůl, ale už jsem si párkrát tím ochrnutým ukazovákem málem vypíchl pravé oko. Ale abych to zkrátil. Po dvou hodinách rozcvičování prstu to obě kurvy přestalo bavit, otráveně odešly a mně se na 0K točit nechtělo, tudíž jsem se na to vysral. To tadyhle Štefan je jinačí kabrňák, ten to i s mnohem horším přístrojem dotáhl do konce! Jak všichni víme, I-Svinstva mají napiču optiku a ještě horší kompresní algoritmus, takže to celé vypadá hůř než z mojí Nokie, a navíc jakoby všichni čuměli do lžíce. Což ale v tomto případě rozhodně není až tak na škodu, poněvadž to z už tak peklotyčně odporné Klér Fuj udělalo cosi, co i otrlý divák nevydrží kontinuálně delší dobu sledovat, aniž by mu nemrzla záda, nezmítal jím celotělový třas, nezalézaly mu koule do břicha a hrůzou neodvracel zrak. A tak Džobsovo perpetum mobile na ždímání hloupých povrchních snobů udělalo z minimalisticky výborně napsaného, skvěle zdramatizovaného a výtečně civilně zahraného psychonapínače navíc i horor s monstrem, a to je třeba ocenit. Galakska, Pédesítka nebo Ikspérie by to určitě kvůli kvalitním čočkám a vytuněné kompresi až takhle děsivě nezmákly. Čili musím chca nechca připustit historicky první pro pro předraženého I-Zajícevpytli. Vypláchlý pičus, nevypláchlý pičus, chystáte-li se natáčet hrozná videa, je to prostě to pravé! (01.08.2018) (méně) (více)