Silnější

Životopisné drama, které popisuje události, které nám nedávno z jiného pohledu přinesl Peter Berg ve svém "Dni patriotů". Tentokrát sledujeme očima jedné z obětí, následky teroristického útoku, který se odehrál na bostonském maratonu. Sledujeme mladého muže ze střední třídy s mírně nekonvenční a silně rasistickou, (nebo možná spíše xenofobní rodinou) který se vyrovnává se ztrátou končetin. Film se odehrává přesně tak, jak by divák očekával a přestože je podle skutečné události, přináší stokrát ohraný příběh o cestě ze dna, zpět na vrchol. Silnější má naštěstí Jacka Gyllenhaala a pár opravdu silných scén, které film vyzdvihují o něco výše, než jiné, podobné žánrovky. (02.12.2018)

Po naprosto fantastickém a strhujícím Patriots Day je pro mě snímek Stronger druhým filmovým počinem, zabývajícím se teroristickým útokem při bostonském maratonu. Zatímco první jmenovaný se ale zabýval samotným útokem a následným dech beroucím honem na ty islámský zmrdy, Stornger je zaměřen na oběti onoho zbabělého činu, respektive na jednu z nich, Jeffa Baumana a jeho poměrně živelnou rodinu. Příběh se odvíjí od samotného bombového útoku, přes následný Baumanův pobyt v nemocnici, ovšem největší úsek filmu je věnován následnému, jak fyzickému, tak hlavně psychickému vyrovnávání se s nastalou situací, rehabilitacím a také vnímáním okolí, tedy bostoňanů především, vůči ústřední postavě, které mi tedy přišlo až příliš zidealizované, ale dobrá, třeba byli všichni skutečně tak vřelí a soucitní, nevím. Hodně se tu příběh zaoobírá i vztahem mezi Jeffem a jeho přítelkyní, která to též neměla zrovna jednoduché, a právě ona je tím hlavním prostředkem ke zdůraznění obětavosti a ochoty v dané chvíli. A právě kvůli tomu všemu je Stronger především snímkem o emocích, s čímž ovšem přichází hlavní problém, a to že zde ty emoce příliš nefungují. Jake Gyllenhaal tu sice odvádí další ze svých famózních výkonů, vyprávění má spád a divák lehko soucítí s lidmi, kteří jsou jakýmkoliv způsobem doživotně poznamenáni zhovadilostí náboženských fanatiků, ale tvůrcům se zde zkrátka vůbec nepodařilo vyvolat ani sebemenší působivé pocity právě vůči situaci a handicapu hlavní postavy, celé mi to přišlo strašně chladně nepřístupné a povrchní, nepodařil se jim proniknout do nitra Jeffa Baumana, já to prostě vnímal jen jako tragický osud jednoho týpka, který mi byl ale prakticky zcela cizí a lhostejný. Já jsem tedy z výsledného dojmu bohužel dost zklamaný, očekával jsem daleko dramatičtější a emočně silnější příběh, takže to především díky Gyllenhaalovi sice nenudí, ale vzrušení z filmu, na které jsem tak vsázel, mám tak maximálně padesátiprocentní. (14.03.2018)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $4,211,129 ║Tržby Celosvetovo $7,074,489▐ David Gordon Green je na svojom režisérskom poste ako na hojdačke, a tak pôsobí aj tento film. Miestami dosť urvané, alebo lepšie povedané agresívne voči divákovi, hlavne čo sa týka správania rodiny zdecimovaného chlapca po bombovom útoku. Nie je to správne vyvážene, nedokáže to vystihnúť podstatu daného utrpenia. Jake Gyllenhaal tiež bojuje zo svojou postavou a nevie sa tak úplne v nej nájsť. /40%/ (16.02.2018)

Z mého pohledu je problémem už sám námět. Lidí, kteří přišli z různých důvodů o končetiny, tu byly a budou miliony a já pořád nechápu, proč by tohle mělo být v něčem speciální. A nepřesvědčil mě ani film. Člověk by čekal na dané téma nějaké hlubší psychologické drama zobrazující vnitřní boj člověka, který se snaží srovnat se svým postižením. Ale na to se tady takřka vůbec nehraje. To, že divák může s hlavním hrdinou alespoň nějak soucítiit, je především zásluha excelujícího Gyllenhaala, ačkoliv nemá prakticky co hrát. Zdatně mu přihrává Tatiana Maslany, která pro mě byla příjemným překvapením a hodně mě bavila Miranda Richardson v roli Baumanovy matky, která se snažila svého syna využívat coby cvičenou opici. Po hříchu je to ona, kdo je nejzajímavější postavou filmu. Bez herců by to byl hluboký podprůměr. S nimi jen mírný. 40% (20.02.2018)

Po Marathon: The Patriots Day Bombing a Patriots Day třetí ambiciózní film věnovaný teroristickému útoku během bostonského maratonu. Gordon Green zvolil namísto mozaikovité rekonstrukce události z různých hledisek komornější přístup a natočil velmi intimní portrét jednoho člověka.___Výborná je zejména první hodina, velmi syrově, skoro v reálném čase zachycující lékařské úkony, které musí Jeff podstupovat (sundávání obvazů patří zásluhou Gyllenhaalova herectví k nejbolestivějším scénám, co jsem letos viděl). Sledujeme jednotlivé fáze jeho léčby a jeho prohlubující se depresi, nepochopení blízkých (kteří oproti podobným filmům nejsou vždy milí a ve všem nápomocní) i jeho nevděk (protože jej ponižuje odkázanost na pomoc druhých) a nahlížíme do zákulisí přípravy vítězoslavných okamžiků jako je zahájení utkání NHL. Namísto patetické oslavy hrdinství, která byla prezentována veřejnosti, vidíme bolest, stud, únavu, nejistotu, rezignaci (v tematizaci toho, co a za jakou cenu dělá člověka hrdinou, připomíná Stronger některé pozdní filmy Clinta Eastwooda).___Většina sick-flicks vypráví o hrdinech, kteří díky milujícím bližním a solidnímu materiálnímu zabezpečení nemusejí bojovat s ničím jiným než svým zdravotním stavem. Jeff má jako příslušník pracující třídy, jehož přítelkyně si není jistá, zda s ním chce zůstat (před útokem se v podstatě rozešli), spoustu jiných starostí a namísto toho, aby získával sílu a šířil lásku, padá na dno. Kameraman Sean Bobbitt hodně využívá (tělesných) detailů a záběrů s malou hloubkou ostrosti, takže stejně jako Jeff pořádně nevíme, co se děje kolem, náš i jeho „dosah“ je výrazně limitovaný, což prohlubuje frustraci.___Druhá polovina už není tak semknutá, protože se Greenovi nedaří najít klíč k tomu, jak propojit tři roviny vyprávění (Jeff jako člověk s osobním traumatem, Jeff jako partner, Jeff jako člověk inspirující druhé), a poslední minuty jsou plné laciného patosu, kterému se sympaticky věcný film jinak vesměs dokázal vyhnout. Místo u moře tak sice zůstává nejkomplexnějším a nejpravdivějším dramatem o vztazích a traumatech z poslední doby, ale jestli se chcete dojmout a zároveň nemít pocit, že vás někdo zneužil, tohle je taky dobrá volba (a Gyllenhaal zaslouží přinejmenším nominaci na Oscara, kterého měl získat už za Slídila). 75% (13.12.2017)