Pouto nejsilnější

Jestli má smysl tenhle snímek vidět, tak hlavně kvůli hereckému výkonu Celie Johnson. Stačil jediný delší pohled do její netuctové tváře, doprovázený jejím vnitřním monologem a zcela si mě omotala kolem prstu. Nezastírám, že od jedné z nejkultovnějších milostných romancí jsem očekával trošilinku více. Možná silnější jiskření mezi těma dvěma, ale skutečnost, že si zde v každém druhém záběru nepadají do náruče a neroní krokodýlí slzy, možná jenom umocňuje citlivost a uvěřitelnost celého filmu. Závěr bych možná čekal emocionálnější, ale co už. Bylo to moc fajn. (24.07.2012)

Romance, jakou by dnes již bylo těžké natočit, protože ubylo hranic a zábran a hrdinové by obtížně hledali důvod, proč svému "upřímnému citu" nepodlehnout a neskočit hned do postele. Vášeň je mnohem zajímavější, když je konfrontována s ctností a nesklouzne hned do banální něvěry. Snad i proto, že tento snímek byl natočen v Anglii, kde je zvykem bouře v srdci skrývat za zdvořilostí, a proto, že byl natočen dvacet let před sexuální revolucí, se jedná o strhující kus. Jen nerozumím, proč se v češtině film jmenuje pateticky "Pouto nejsilnější" a ne "Krátké setkání". (25.04.2011)

Osudy hlavnej dvojice ma nedojali a obľúbila som si tu len Freda, vedľajšiu postavu. I tak mám však pocit, že chyba je vo mne a tak so silnými troma hviezdičkami pridávam aj odporúčanie, že Brief Encounter sa pozrieť oplatí. Edit (23.7.2012): Neviem či to bude tým trojročným rozdielom alebo veľkým plátnom, ale hodnotenie zvyšujem na štyri. (10.10.2009)

„Thank you for coming back to me.“ Leanova skrz naskrz britská romance je pravým opakem brakového melodramatu Flames of Passion, které hrdinové znechuceně sledují v kině (a ani nevydrží do konce). Zdrženlivý styl dlouhých záběrů, pomalých prolínaček a minima detailů přitom odráží povahu vztahu mezi Laurou a Alecem. Společnost (druhých) jim od prvních minut překáží ve štěstí. Své vášni se nemohou plně oddat, neboť jsou spoutáni konvencemi a křesťanskou morálkou (a náhražky hledají v laciných filmech a sladkém pečivu, které Alec komentuje slovy „one of my earliest passions“). Laura je coby (ne)šťastně vdaná manželka a matka dvou dětí odsouzena žít skrze (a pro) druhé, nikoli sama za sebe, a cítit se provinile i za to, k čemu se ještě neodhodlala. Dokud nepotkala Aleca, neměla chvilku pro sebe, její přání a potřeby nikoho nezajímaly. Díky novému příteli se opět učí sdílet (radost a smích), podřízení nahrazuje vztahovou rovnováhou. Výrazným zohledněním ženské subjektivity (zvukové i obrazové) je film navzdory konzervativnímu vyznění poměrně moderní. Vykolejená díky románku, příznačně započatého na místě věčného míjení a letmých setkání, uvědomuje si Laura, že celý její život nepatří manželovi. Promlouvá-li vnitřním hlasem k němu, své dojmy adresuje zároveň divákům, které takto stejně jako svého muže žádá o pochopení a odpuštění. Pro její komentář je příznačná snaha racionalizovat učiněná rozhodnutí, dodat prožitému jeho převyprávěním smysl. Díky retrospektivnímu vyprávění si film může od událostí po celou dobu držet lehký odstup (první polibek je například snímán v celku), který je ovšem vyvažován subjektivními scénami prudkých citových pohnutek (expresivní naklonění kamery v závěru). Napětí mezi odměřeností a podléháním emocím napomáhá společně se střídmým zapojením klasické hudby (Rachmaninoff) a prokládáním hlavní dějové linie komickými epizodkami s výraznými vedlejšími figurkami výborné rytmizaci filmu, který je navzdory žánru se sklony k nestřídmosti nejen krátký, ale také má spád. Délka filmu odpovídá jeho původnímu názvu a vystihuje také nedlouhou dobu, kterou Laura a Alec strávili společně. Jestli si nebudete přát, aby film nemusel skončit a oni spolu mohli zůstat déle, můžete si gratulovat k tomu, že vás nedojal jeden z žánrově nejčistších a vypravěčsky nejbrilantnějších romantických filmů všech dob. 85% Zajímavé komentáře: Anderton, Cimr (23.04.2018)

Srdcervoucí. Nemůžu si vzpomenout, kdy by nějaký film dokonaleji vystihl to nepopsatelné pouto mezi mužem a ženou. To, při čem naprosto ztratíte hlavu a iracionálně a bez soudnosti jednáte, i když víte, že to, co prožíváte, je beznadějné a bez žádné budoucnosti. Jde jenom o ten pocit, který musíme chytit dřív než nám ujede vlak a my uvidíme jen zadní světla v parou zahalené tmě. Klenot. (06.12.2009)