Pouto nejsilnější

Slušný a dojemný příběh, jehož jediná ale zásadní vada je v tom, že jsem se nedokázal vcítit do hlavní hrdinky. Škoda, snad někdy jindy, měl vážně hloubku. # Celia Johnson mi připomínla Kristin Scott Thomas. # Jen tak mimochodem zde byla dokonale vykreslena situace, kdy se s vámi začne bavit "dobromyslný ukecaný opruz", kterého byste nejradši zabili, protože v tu chvíli chcete dělat něco zcela jiného, ale jste v situaci, kdy mu jeho nadbytečnost nemůžete dát najevo. # [viděno: monitor, sluchátka] # přiběh 7 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 5 (05.08.2012)

Milostné drama citlivě snímané (především v exteriérových scénách), leč poznamenané nepolevujícím hysterickým vytržením své vypravěčky, paničky zachvácené milostným uragánem, jen trochu jinak maloměstským, než je její rodinný krb. „Kareninovské“ téma je zde (podobně jako v Brownově adaptaci této ruské klasiky, k níž ostatně v Nejsilnějším poutu odkazují nádražní scény) zbanalizováno, změlčeno, ba přítomností některých akcentů (především ve stylizaci ústředního milostného páru) zesměšněno. Příšerně hlučný ponor do prázdna, rozprostřeného za křečovitou maskou čehosi, co jen vzdáleně připomíná lásku. (28.03.2011)

Asi tak prvu stvrthodinku divak netusi, co sa tam deje a preco je hlavnej hrdinke tak spatne, ale od chvile, ked zacne hlavna hrdinka vypravat svoj nestastne zamilovany pribeh, ma konecne vtiahla do nudne rozbiehajuceho sa pribehu, ktory uz potom nudnym nebol. Prekvapila ma kratka minutaz rezisera Davida Leana, o ktorom som si myslel, ze on nevie natocit film, ktory by bol kratsi ako 120 minut, kedze som od neho poznal iba filmy ako LAWRENCE Z ARABIE (1962), DOKTOR ZIVAGO (1965) alebo CESTA DO INDIE (1982). Film ma 3 nominacie na Oscara za najlepsiu reziu, herecku v hlavnej ulohe Celia Johnson a za scenar, avsak Oscara za reziu dostal William Wyler za vojnovu dramu NEJLEPSI LETA NASEHO ZIVOTA (1946) a za herecku v hlavnej ulohe dostala sosku Olivia de Havilland za dramu KAZDEMU DLE ZASLUH (1946)... 15.10.2010 _______ Celia Johnson - (Laura Jesson) +++ Trevor Howard - (Dr. Alec Harvey) +++ Stanley Holloway - (Albert Godby) +++ Joyce Carey - (Myrtle Bagot) +++ Cyril Raymond - (Fred Jesson) +++ Everley Gregg - (Dolly Messiter) +++ Marjorie Mars - (Mary Norton) +++ Hudba: John Hollingsworth, Percival Mackey +++ Nemecka Cinema - 100% (15.10.2010)

Laura hned zpočátku pro sebe utrousí k vlezlé drbně "I wish you'd stop talking." a já si v duchu celou stopáž jako mantru opakoval to samé směrem k ní. Její echt popisný vnitřní monolog je přesně ta knižně-rozhlasově-divadelní obezlička, která na plátně, kde vyprávíte obrazem, nemá co dělat. Je o prvek otravný, nikterak dobře napsaný, nadbytečný (Celia Johnson v podstatě vše vyřčené uhraje čistě pohledem) a přežitý již v době vzniku. Když se k tomu přičte, že necharismatický panák Trevor Howard, zde jakože uhrančivý jedinec, je v jedné každé scéně Celií herecky válcován jak látku neznající žáček u tabule, tak co naplat, že to ubíhá, vypadá k světu a všichni ostatní dobře hrají, když to nefunguje na emocionální úrovni. (09.01.2024)

70%. Čekal jsem něco zcela jiného. Dočkal jsem se obstarožních herců (hlavní představitelce není dvacet, a dokonce ani třicet) a příběhu o tom, jak dva lidé středního věku nemohou být spolu, protože oba jsou v manželství s někým jiným. Nicméně zvláště výkon Celie Johnson byl vážně skvělý a nominace na Oscara zasloužená, zajímavá byla i závěrečná scéna, ve které hrdinka vybíhá na nástupiště a kamera se diagonálně pootočí. Takže nakonec to tak zlé nebylo... (11.03.2008)