Pouto nejsilnější

Romantický film spred sedemdesiatich rokov? Očakávania neboli príliš veľké, ale nakoniec som sa nechal vtiahnuť do príbehu nenaplnenej lásky, ktorá začala malým kamienkom v oku. A pokračovala iba virtuálne, lebo takto to mohlo pred rokmi a v existujúcich podmienkach prebiehať. Netuším, či môže tento film zaujať mladších divákov a ani ma to príliš nezaujíma. Ja som bol spokojný aj keď tri hviezdičky sú strohým hodnotením. Chvíľami som si pri sledovaní tohto filmu spomenul na Madisonské mosty s Eastwoodom a Streep. "Ako ľahko sa klame, keď vám veria." (29.05.2018)

Slušný a dojemný příběh, jehož jediná ale zásadní vada je v tom, že jsem se nedokázal vcítit do hlavní hrdinky. Škoda, snad někdy jindy, měl vážně hloubku. # Celia Johnson mi připomínla Kristin Scott Thomas. # Jen tak mimochodem zde byla dokonale vykreslena situace, kdy se s vámi začne bavit "dobromyslný ukecaný opruz", kterého byste nejradši zabili, protože v tu chvíli chcete dělat něco zcela jiného, ale jste v situaci, kdy mu jeho nadbytečnost nemůžete dát najevo. # [viděno: monitor, sluchátka] # přiběh 7 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 5 (05.08.2012)

David Lean, mi znám jako režisér nejvíce monumentálních filmů v čele s Lawrencem překvapil staromodní, komorní, romantickou podívanou o (ne)naplněné lásce dvou starších lidí. Herecké výkony jsou senzitivní, ale i tak mi bylo opravdu jedno jak to celé skončí, zdali se Alec vrátí a zazvoní u dveří nebo opravdu odjede do Afriky. ___ Pokud čekáte romantický film, není to úplně pravda, romance se moc nedočkáte a když jo, je fádní, stará, nezajímavá. Znám spoustu filmů ze stejné doby, kdy je "láska" sama o sobě silná a atmosféra nahuštěná. Tohle prostě není Leanova parketa. Slušné tři. (20.09.2008)

„Thank you for coming back to me.“ Leanova skrz naskrz britská romance je pravým opakem brakového melodramatu Flames of Passion, které hrdinové znechuceně sledují v kině (a ani nevydrží do konce). Zdrženlivý styl dlouhých záběrů, pomalých prolínaček a minima detailů přitom odráží povahu vztahu mezi Laurou a Alecem. Společnost (druhých) jim od prvních minut překáží ve štěstí. Své vášni se nemohou plně oddat, neboť jsou spoutáni konvencemi a křesťanskou morálkou (a náhražky hledají v laciných filmech a sladkém pečivu, které Alec komentuje slovy „one of my earliest passions“). Laura je coby (ne)šťastně vdaná manželka a matka dvou dětí odsouzena žít skrze (a pro) druhé, nikoli sama za sebe, a cítit se provinile i za to, k čemu se ještě neodhodlala. Dokud nepotkala Aleca, neměla chvilku pro sebe, její přání a potřeby nikoho nezajímaly. Díky novému příteli se opět učí sdílet (radost a smích), podřízení nahrazuje vztahovou rovnováhou. Výrazným zohledněním ženské subjektivity (zvukové i obrazové) je film navzdory konzervativnímu vyznění poměrně moderní. Vykolejená díky románku, příznačně započatého na místě věčného míjení a letmých setkání, uvědomuje si Laura, že celý její život nepatří manželovi. Promlouvá-li vnitřním hlasem k němu, své dojmy adresuje zároveň divákům, které takto stejně jako svého muže žádá o pochopení a odpuštění. Pro její komentář je příznačná snaha racionalizovat učiněná rozhodnutí, dodat prožitému jeho převyprávěním smysl. Díky retrospektivnímu vyprávění si film může od událostí po celou dobu držet lehký odstup (první polibek je například snímán v celku), který je ovšem vyvažován subjektivními scénami prudkých citových pohnutek (expresivní naklonění kamery v závěru). Napětí mezi odměřeností a podléháním emocím napomáhá společně se střídmým zapojením klasické hudby (Rachmaninoff) a prokládáním hlavní dějové linie komickými epizodkami s výraznými vedlejšími figurkami výborné rytmizaci filmu, který je navzdory žánru se sklony k nestřídmosti nejen krátký, ale také má spád. Délka filmu odpovídá jeho původnímu názvu a vystihuje také nedlouhou dobu, kterou Laura a Alec strávili společně. Jestli si nebudete přát, aby film nemusel skončit a oni spolu mohli zůstat déle, můžete si gratulovat k tomu, že vás nedojal jeden z žánrově nejčistších a vypravěčsky nejbrilantnějších romantických filmů všech dob. 85% Zajímavé komentáře: Anderton, Cimr (23.04.2018)

Film začíná velmi nadějně. Představuje zakázanou lásku dvou spořádaných lidí a fascinuje upřímností výpovědi (,,Cestou jsme potkali kluka, který vypadal úplně jako můj syn. Měla jsem z toho mít výčitky svědomí, ale bylo mi to úplně jedno.") Dvojice působí překvapivě moderně, jako pár senzačních "hejtrů", co se vysmívá nabubřelým filmům v kině i upovídanám maloměstským tetkám (,,Byla až příliš hodná. Nemůžu vystát příliš hodné lidi.") Tak jsem těm dvěma velmi fandil. Problém ale nastal, když se poprvé vyslovilo to, co už bylo dlouho tušené. ,,Miluji tě." Náhle film upadne do přesně takového těžkého sentimentu, jakému se zpočátku vysmívá. Náhle začnou padat fráze jako ,,Nechci, abys umřela. Musíš žít, abys mě nosila v paměti. Touží po tobě má duše i mé srdce!" ještě umocněné srdcervoucím Rachmaninovým 2. klavírním koncertem. A původní velmi dobře vystavěná atmosféra je tatam, z čehož už se film do konce nevyhrabe. Přestu jdu s hodnocením velmi vysoko. Jak jinak - film je technicky skvěle zvládnutý a ústřední pár je výborný. Banální historka zde byla povýšena na umělecké dílo. (02.08.2012)