Summertime
Režie:
David LeanScénář:
David LeanKamera:
Jack HildyardHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Katharine Hepburn, Rossano Brazzi, Isa Miranda, Darren McGavin, Mari Aldon, Jane Rose, André Morell, Gaetano Autiero, David Lean, Tanya Lopert, Jeremy SpenserObsahy(1)
Dostala svou gardénii. Jenže o desítky let později. Katharine Hepburnová v americko-britské romantické lovestory (1955).
Těžko říct, jak dlouho si Jane Hudsonová z Akronu v Ohiu šetřila na tuhle dovolenou. Ale ze svého sekretářského platu určitě hodně dlouho. Je to její první návštěva Evropy, a s největší pravděpodobností i poslední. Proto je rozhodnuta užít si jí na sto procent. A Benátky, které jsou její poslední evropskou zastávkou, jí k tomu dávají tisíc příležitostí. Jane je uchvácena krásou toho místa, jeho historií, dýchající z každého kamene, jeho kypící současností. Od prvního okamžiku zcela propadá jeho magickému kouzlu. Jenomže každá mince má dvě strany. A ona si tu najednou začne až příliš bolestně uvědomovat to, co si v průběhu všedních dní odmítá připustit. Svou osamělost. Opuštěnost. Celou tu prázdnotu svého - na první pohled možná tak úspěšného - života. Ona, dosud tak samostatná, soběstačná, sebevědomá a sebejistá, se tu najednou při pohledu na všechny ty šťastné lidi kolem sebe cítí ztracená. Kdoví co čekala od své evropské cesty. Možná nějaký zázrak. Jenomže zázraky se už asi nedějí. Nebo že by přece jen?
První film, který britský režisér David Lean natáčel v zahraničí, stojí poněkud ve stínu jeho velkolepých pozdějších projektů, jakými byl např. Lawrence z Arábie nebo Doktor Živago. Přesto je příběh stárnoucí staré panny, jíž se v nádherném prostředí Benátek dostane alespoň kouska toho štěstí, po němž celý život toužila, dodnes, i po více než padesáti letech od svého vzniku, víc než příjemnou podívanou. Nespornou zásluhu na tom má především Katharine Hepburnová, která dokázala své Jane vtisknout všechnu zranitelnost osamělé bytosti, skrývající se pod slupkou zdánlivé životní vyrovnanosti, spokojenosti a nezávislosti. Získala za ni také nominaci na Oskara, společně s Davidem Leanem, nominovaným za režii. A pak jsou tu pochopitelně Benátky, úžasné město, pro jehož propagaci asi Lean udělal svým filmem víc než kdokoli před ním.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (48)
Nesnáším italský film a vlastně i italské prostředí jako takové. Jen pro začátek. Líbí se mi, že vlastně nevíte o hlavní hrdince téměř nic - nevíte, zdali se vrací dom k manželovi, zdali je panna, zdali ji postihlo něco v poslední době neskutečně tragického. Vlastně ani nevíte, proč do té Itálie jede....Má to super nádech toho, že tam může být tolik variant a nevíte...A to je na tom zajímavé. Určitým způsobem jsem jí záviděla a ať jede poté do čehokoliv (od čeho víme), tak je šťastná.. ()
Summertime stojí a padá s Katherine Hepburn - až marnotratně obsazenou do této šedobledé povídky. Žena, která si nezvykla žít ve světě bez horizontů, se vydala v poslední minutě na cestu a ta její vůle dojít až na samu hranici, zapřít sebe sama, rozkolísat pod sebou zem - není jen hodná obdivu, ale zaslouží si, aby se divák pokusil osvojit si ji také. Zatímco Lean tká sentimentální procházku Benátkami, spojenou s banální romancí s hezkým Italem, Hepburnová vše okolo boří - celou tu selanku červené knihovny - a ať si film skončí, jak chce, hlavní hrdinka ty závěrečné titulky překročí jak mrtvolu a vykročí v dál. Lze jen litovat, komu se námět dostal do rukou. Rád bych byl s tou zvláštní ženou alespoň rovné tři hodiny, sledoval ji, jak se ocitá ve městě na vodách, jak se sžívá s tím, jak se odráží a jak jinak vypadá to město, než jak ho popisují bedekry. Rád bych ji seznámil s někým mladším a méně anebo více směšným milencem, někým, kdo by k ženě nepřistupoval rutinně s osvojeným repertoárem frází, ale s otázkami. Nechtěl bych z nich vytvořit běžný či jinak otřelý milenecký pár, ale dvojici přátel, kteří si vidí hluboko do duší a jsou ochotni kvůli tomu druhému v lecčems svém ustoupit - a něco vyžadovat (i po sobě) zcela neústupně. Ničeho takového nebyl Lean schopen, a jeho film je tak tichým pomníkem ztracené příležitosti a jednoho benátského léta. PS: Neprožitý benátský sen shoří v čase pandemie bezezbytku. Itálie jak z turistického prospektu nikdy neexistovala. Melodrama zestárlé sekretářky a vysloužilého podvodníka se starožitnostmi - ta divná mesaliance amerického snu a italského poválečného resentimentu - utěšit nedokáže - stejně jako stohy večerů pod lampou. Ale ta jedna tvář, ty stovky výrazů, jimiž vládne! to všechno obstojí. Upozorňuje na samotu, která nedaleko tebe spřádá svůj vlastní tichý svět jako past, do níž chytí celou skutečnost, a podotýká, že i ty se musíš něčeho zříci, abys dokázal vyjít na cestu. ()
Prázdná barvotisková pohlednice z Benátek (v tomto ohledu je až nápadně podobná Prázdninám v Římě), v níž jsou vtipné vlastně jen pasáže, které mají působit vážně. Dobová kritika prý filmu vyčítala, že ospravedlňuje nevěru. Ačkoli nefadním prudérnosti, mám pocit, že tohle je opravdu to jediné, co Leanův snímek dělá. ()
Oč méně hodnocení a komentářů tento nezapomenutelný film zatím má, o to výstižněji je jimi charakterizován. Ač hollywoodský formou, je tento film o to živější a přitažlivější obsahem. Přerývaná láska, obvyklá v méně upjatém katolictví a kdysi mnohem obtížněji představitelnější v americkém puritánství, tu v hodnotovém světě dnes již vymřelé generace kvete naplno. Kulisa jednoho z nejkrásnějších měst světa, její laguny, kanály, ostrov, který je mořský jen slaností vod Jaderského moře, které ho obklopují, nezapomenutelná architektura města Seenissimy, jež na něm stojí více než tisíc let, byly ve své době jedním z prvních pozdravů znovu ustáleného a zakotveného míru (od války uplynulo sotva deset let). Psychologie postav, jednoznačná a nekomplikovaná ve svém protikladném směřování, ve skutečnosti v sobě zahrnuje vše rozporuplné a protiřečivé, co do naší doby patří. Ženství, zělesňované v mnoha rolích Katrin Hepburnovou, opakovaně imponuje prorostlostí citu i rozumu, schopností zůstat sama sebou i se odevzdat citu. Prchavost lásky, která se nevyhýbá ani střednímu věku, léto, které sice ještě naplno září, ale již není s to skrýt pavučiny svého babího epilogu, to je esence filmu, který upoutává naši pozornost a natrvalo zaměstná naši paměť. Bohužel vůbec ne naši dividitéku. Ale tak už to bývá. ()
Ani ryba, ani rak. Kdy se z radostného brebentění stala posmutnělá cesta za poznáním sebe sama? A proč se tyhle dvě linie až do konce nepřestanou prolínat a kazit se tak navzájem? Katharine bohužel nevěřím ani příjemně naladěnou dámu v letech, ani city zkoušenou bytost. Leanovo nepochopitelné sáhnutí vedle. ()
Reklama