Pošli to dál

Nechápu kritiku znějící na závěr filmu. Kdyby to neskončilo takhle, řekla si, "hm, zase otřepaný hollywoodský konec" a dala nanejvýše za 4. Ano, tento snímek hrál na city, měl dojmout k slzám, ale nijak kýčovitě se u toho netvářil na čemž se bezpochyby podíleli výborní herci. Nemusí být všechno reálné, může to být klidně utopistická vize, jen když má v sobě myšlenku, která osloví a přivede k přemýšlení. (23.08.2009)

Scenáristka Linda Aronsonová na pár riadkov vo svojej knihe Snenár pre 21. storočie vysvetľuje, prečo tento film nefunguje tak, akoby mohol. Nebudem ju parafrázovať, len dodám, že tu nefunguje toho viac. Zvraty a minulosť postáv pôsobia vykonštruovane, ako sa hovorí šuští to papierom. Záverečná slzopudná scéna by mohla byť dokonalá, ak by bola pripravená a zvrat, ktorý jej predchádza, nebol nepripravený a myslím si že aj nezmyselný. Film sa trochu vlečie, ale čo je najhoršie, námet je dokonalý a výsledok iba priemerný. Scenárista ale z neho nevyťažil skoro nič a doslova ho zabil, pretože ak by sa tento nápad rozpracoval poriadne, mohlo sa jednať o doják (v tom najlepšom zmysle slova) desaťročia. (09.08.2016)

V originálním příběhu o lidské solidaritě a síle lidské dobroty, zpracovaném však zcela v Hollywoodském stylu, vypráví malý Haley Joel Osment o tom, že "svět není možná tak úplně na hovno." A vy byste mu možná i uvěřili, nebýt toho po*ratého konce, po kterém tradičně následuje velkolepý doják. Pravda, dojemný konec filmu skutečně je, byť hraje klasickým způsobem na city. Jakkoli je dojemný, je především Hollywoodský. Nebo obráceně? Každý, ať si zvolí dle svého:) A, samozřejmě, že takový film může skončit dvěma způsoby, buď Happyendem, nebo velkou tragédií. Co v Pošli to dál zvítězilo, se dozvíte na konci pořadu:) (14.02.2014)

Úderné dialogy bohužel neutáhnou šíleně sentimentální kostru celého filmu, která je vykalkulovaná až běda. Postavy jsou ploché a jednoduché, vše je jen jakoby "na oko" bez špatky uvěřitelnosti, či realističnosti. Po celou dobu nám Mimi Leder předkládá pohádkový příběh o hodném klučinovi, jehož závěrečný akt diváka přímo nutí uronit slzu. Dokážu si představit upocenou režisérku za kamerou snažíc se natočit některé scény pokud možno s co největší dávkou uslzenosti. Alespoň to podle výsledného produktu tak vypadá. Není to úplně zlé a scénář má zezačátku relativně nápaditou dějovou linku. Bohužel čím dál, tím více klišé a slziček. Z osmdesáti procent neupřímných. (27.01.2008)

Zkusme na chvíli uvěřit v lidskou dobrotu…. Filmy s K.Spaceym mají (pro mne) v sobě něco .. něco.., prostě atmosféru. A taky (platonicky) miluji H.Hunt. Nápad, změnit svět tak jednoduchou myšlenkou, si mne opravdu získal. Donutil mne se zamyslet, přemýšlet (což není málo :-) ). Přistoupil jsem na to plánované citové vydírání. Když o něco jde, jsou emoce na místě. Ovšem výsledný dojem mi totálně zkazil konec. Vzal mi veškerou sílu připojit se. A zbyl jen pocit, že SVĚT JE ÚPLNĚ NA HOVNO! Klidně to POŠLETE DÁL! (27.12.2008)