Smrt na Nilu

V opět nádherném, velkorysém, sytivém, bravurním koncertním nasnímání nám Branagh předvádí hry lásky šálivé a marnou lásky snahu ve vší kráse i krutosti, lesku i bídě, ve vší pokleslosti i opulentní nádheře, ve vší osudovosti marné lásky hry šálivé, kde vše je dovoleno a neexistují žádná pravidla. Lásky marné snahy, hry, jejichž záměry se kříží a násilně přerývají, jež nás zanechávají vykolejené, nevyrovnané, nesmířené a přelomené, naše životní linky přeťaté, a skýtají nám nevyžádanou příležitost (či nutnost) stát se někým jiným, než kým jsme toužili být, aniž by vůbec byla předem naděje, že se nám stane odměnou, když to zvládneme. *** Je to opět film se silnou pečetí opanovanosti uprostřed frivolnosti, přepychu a podmanění, dosahující až meditativní roviny tvorby, jež si nezakazuje nádheru hýřivosti, šarm ani vtip, ale přistupuje k nim s rozvahou mistra a umem a citem lékárnického magistra. **** Předchozí Vražda v Orient Expresu mě sice přece jen uhranula víc, snad že vztah k pravdě, či spíše k pravdivosti bytí jako podmínce přístupu ke skutečné kráse, jako podmínce kultivace pravé lásky k životu, jež není zastíněna povrchní  nicotnou sebeláskou, z níž plynou naše ješitné představy, tu vyzařuje fatálněji, osudověji, vznešeněji a artikulovaněji, snad nostalgičtěji, jak ta těžce vyzískaná krása pomalu a majestátně emanuje z každého obrazu - nicméně zpětně už asi začínám chápat, že tohle téma je spojovníkem obou filmů a činí z nich jeden celek, čili nedává moc smysl je srovnávat: společně hovoří o nezbytnosti vymýtit ze sebe přehlušující sebelásku a ješitnost, aby člověk dokázal docenit matérii života, jež nás obrábí, odevzdáme-li se, daleko za hranicemi našich dětinských dychtění, na poli ztrát - jen v tomhle druhém filmu se to sdělení - a proč by ne - posouvá do odlehčenější, rozmarnější polohy. *~ (11.02.2022)

Hercule Poirot podruhé a opět zívačka. Vražda v Orient Express je jeden z mála filmů, kde jsem v kině usínal a Smrt na Nilu má podobně nezáživný tempo, ale naštěstí mě to už nestálo lístek do kina. Hodinu se zde neděje nic, ale vůbec nic. Představení nezajímavých postav nezajímavým způsobem s nezajímavými dialogy, ale naštěstí v docela atraktivním prostředí ( Egypt,Nil) menší plusový bod oproti vlaku, ale pořád mi to přišlo zoufale málo. Hercule Poirot mi jako detektiv nepříjde zajímavý, nemá žádné strhující, revoluční vyšetřovací metody, nic čím by vynikal, je to inteligentní pán, který plní svou práci, ale k diváckému zážitku to příliš nepřidává. Na vraždu se zde čeká déle než na výplatu a ještě k tomu jsou to takové ty obyčejné nezajímavě podané vraždy v každém druhém béčkovém Krimi seriálu. Nechápu jak fanoušek Se7en, Hannibala a podobných, kde funguje vše od vražd po samotné vyšetřování zde může být s výsledkem spokojen. Spoléhal jsem alespoň na finální odhalení, kde by mohl přijít zajímavý zvrat, ale i ten je čitelný už od úvodních minut i bez znalosti originálu. Pro mne prototyp nejzbytečnější a nejméně atraktivní krimi, která může spatřit svět. Tohle může bavit jen důchodce. Slušný vizuál, fajn herci, ale vše ostatní mě naprosto míjí jak po filmové stránce, tak i jako diváka. Příběh 3/5. Akce 0/5, Humor 2/5, Násilí 1/5, Zábavnost 2/5 Hudba 3/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 3/5, Napětí 2/5, Emoce 2/5, Herci 3/5. 4/10. (12.07.2022)

Smrt na Nilu je volný pokračování detektivky Vražda v Orient Expresu. V tomhle filmu opět sledujeme detektiva Hercule Poirota, kterýho si opět střihnul režisér Kennet Branagh. Ten se vydává na cestu parníkem po Egyptě spolu s novomanželi Kanibalem Hammerem a Wonder Woman, kteří si tam přišli užít líbánky. To samozřejmě nemá dlouhý trvání a Poirot musí znovu do akce. Smrt na Nilu se nese ve stejnym duchu jako jeho přechůdce ať už je to díky nabitýmu hvězdnýmu ansáblu, skvělýmu soundtracku, dinamický kameře nebo zajímavýho rozzuzlení. Ale i tak mi tenhle díl sedl daleko víc než Vražda v Orient Expresu, i přestože finální odhalení nebylo tak silný jako v řečeném předchozím filmu. Lásku k murder mystery filmům podle mě zažehl v divácích spíš Rian Johnson se svým Knives Out, ale Branaghovo třetí díl Haunting in Venice si rozhodně nenechám v kině ujít. 7/10 (11.01.2023)

Vizuálně poutavý film s monumentální scenérií z Egypta. Ano, hezky se na to koukalo a ostatně, rozplétat nějaký zamotaný případ vraždy je samo o sobě zábavné (neznala jsem vyústění předlohy, takže jsem se mohla nechat překvapit). Bohužel je to ale na můj vkus příběh hodně povrchní a přehnaný. Už jsem se od minulého dílu smířila s tím, že ztvárnění Hercula Poirota Kennethem Branaghem mi prostě nesedne, ale tentokrát jsem došla k názoru, že mi vlastně nesedne celé to pojetí filmu, zkrátka jeho styl. Je mi jasné, že to byl nejspíš záměr, ale u kriminálního / detektivního žánru osobně preferuju příběhy zasazené více do reality, s uvěřitelnějšími, lidsky opravdovějšími postavami. Tohle provedení je pro mě až příliš teatrální a melodramatické. Postavy fungují spíše jako takové figurky, se kterými se divák příliš neztotožní. Navíc oproti Vraždě v Orient expresu, zde není ani tak silný závěr, ba co víc, finální rozuzlení, se kterým přichází postava Poirota, aby konečně všem vyjevil, jak a čí rukou se věci udály, je jaksi neúplné a děravé. U některých jeho závěrů chybí vysvětlit, jak k nim vůbec došel. Myslím si, že tenhle velký moment detektivních příběhů je tady od toho, aby hrdina vysvětlil vše včetně myšlenkového procesu, který ho k tomu poznání dovedl, a všechno tak krásně do sebe zapadlo. Jenže v tomto případě je divák postavený před hotovou věc - Poirot nám povypráví, jak se všechno událo, ale ne u všech věcí je jasné, jak se jich dovtípil... Za mě je tedy vyústění nedostačující a poměrně slabé. Z filmu jde cítit "snaha o efekt", ale efekt a teatrálnost jen kryjí plytkost příběhu. Takový dojem to na mě dělalo, ale jsem schopná uznat, že tohle je i věc vkusu. Mně tento styl nesedí, ale i tak si myslím, že to není špatný film. Jako "oddychová" zábava s hezkým vizuálem a výpravou to splnilo účel. Také se dá vyzvednout chytlavý soundtrack. ~(3,3★)~ (17.02.2022)

Naše teta Agatha Christie má vystavěný pomník Kennethem Branaghem. A milovníci staromilských detektivek a detektivů, co mají geniální dedukci, plesají. Produkce nalila nemalé finanční prostředky, aby dávná existující ordinérní verze byla spláchnuta. A jakmile je zločin odhalen a zločinci jsou usvědčeni, druhé zhlédnutí už prakticky nebude třeba. Pokud se ovšem rádi kocháte exotickými panoramaty a z nějakého důvodu zbožňujete vlnící se egyptskou řeku Nil a její okolí, evidentně vytuněné CGI efekty, určitě si detektivní výpravu nenecháte ujít opětovně. Druhá moderní adaptace detektivního románu, tou první je Vražda v Orient Expresu, úplně rezignovala na tempo. A ani profilování postav z řad podezřelých není natolik dostatečně zajímavé, aby zahnalo pomalost děje. Postav na lodi je pochopitelně víc než dost, aby neznalci detektivní předlohy správně tápali a byli v nejistotě, která z nich je vrahem. Bonusem je také počáteční mini příběh, ve kterém se objasní historie knírku Hercula Poirota. Než ale dojde k vraždě zámožné ženy (Gal Gadot), průtahy trvají přece jen o trochu déle, než by bylo potřeba, navíc z hlediska nějaké zajímavé "předzločinné" scény je to poměrně chudé. Vizuál a technická stránka filmu je na vysoké úrovni, to se samozřejmě dalo čekat. Samotné vyšetřování probíhá poněkud zrychlenou formou. Poirot tradičně všechno ví a všude byl, bystrý divák ale pachatele určí dávno před ním. Christie je totiž značně archaická spisovatelka, takže ta nejkrkolomnější a nejméně pravděpodobná verze, kdo je vrah, která diváka určitě napadne, je vlastně pravdivá. Kenneth Branagh a spol. odvádí snesitelné herectví. I Gal Gadot statečně bojuje s prkenností a prknovitým hrudníčkem. Armie Hammer možná dostal právě po tomto natáčení choutky na lidské maso, příčinou může být skutečnost, že na lodi viděl pár čerstvých mrtvol. Russell Brand byl ve své kreaci lékaře serióznost a důstojnost sama, nejzajímavější akvizicí byla Emma Mackey, vzdáleně připomínající mnohem slavnější Margot Robbie. Celkově tohle zpracování své kvality má v působivé kameře Harise Zambarloukose, otřesný byl výběr hudby, respektive černošských dobových písní, to mně rvalo ušiska, rozjezd je strašně pomalý, vyšetřování málo důsledné a urychlené na to, že je film detektivkou, ale určitě zabaví. A i nějaká ta napínavá a neotřelá scéna se rozhodně najde. Závěrečná scéna zúčtování budí smích a trapnost, to jsem vyprskl smíchem, to byla ryzí katastrofa, to se mělo přetočit, no, však uvidíte sami. Románové předlohy nemusí ve filmové řeči představovat vždy naprostý vrchol zajímavosti. A to postihlo i tuhle verzi. 6/10 (03.04.2022)