Smrt na Nilu

Kenneth Branagh se vrátil k nejznámějšímu belgickému detektivovi a ten návrat byl neskutečně fascinující. Od vizuálu přes boží soundtrack (dvorní skladatel Patrick Doyle a bluesové písničky) po přesné herecké obsazení. Branagh k Poirotovi přistupuje úplně jinak než David Suchet, což ale není špatně, naopak si jde svou cestou a ukazuje, že klasické detektivky mají v kinech stále svoje místo. Nejnovější verze Smrti na Nilu ve mně vyvolala velké nadšení a doufám, že Kenneth Branagh případně u jiného studia natočí minimálně ještě jednu poirotovku. (13.02.2022)

Dávám o hvězdičku více než Vraždě v Orient expresu, a to hlavně proto, že Smrt na Nilu není jen "další detektivka s Herculem Poirotem", ale je to další detektivka s Herculem Poirotem, která je kromě pátrání po vrahovi také o Herculu Poirotovi. Kenneth Branagh a spol. o to usilovali už minule, ale až tentokrát to vyšlo - tentokrát mě Poirot zajímal úplně stejně jako to, jak se vyvíjí případ, a bylo mi vlastně docela jedno, že ten případ je notoricky známý a vraha znám. Branaghův Poirot se Smrtí na Nilu stává druhým nejlepším Poirotem a závěr filmu, jeho poslední záběr, pro mě už teď patří k nezapomenutelným filmovým momentům. (19.03.2022)

Autori redefinovali postavy literárnej predlohy do takej miery, že som sa v nich čiastočne strácal, no s ubúdajúcimi minútami mi to už začalo byť jedno, pretože mi film začal pripadať nezaujímavý en bloc. Namiesto ostrého afrického svetla sa scény utápajú v "umelohmotnom", digitálne vygenerovanom olejovom (pseudo)svetle ("nekonečný" východ či západ slnka) či dokonca v tmavých a ešte tmavších interiéroch. Ak šlo o noirový zámer, treba povedať, že možno nejaká Agathina detektívka pochmúrny vizuál znesie, určite však nie Smrť na Níle. Takže grand faux pas. V dialógoch cítiť pokus priblížiť sa psychologicky ťaživému  bergmanovskému štýlu, čo je Agathinmu písaniu cudzie. Možno je to zámer, ale ja ho vyhodnocujem negatívne. Okrem toho v medzivojnovom období zďaleka nevládla vo vysokých kruhoch taká kozmopolitná rasová tolerancia, sem-tam sa po Níle v kajute 1. triedy previezol nanajvýš nejaký ten (maha)radža. Hudba nie je adekvátna dobe, takto sa začalo hrať a spievať až v 40. či dokonca 50. rokoch. No a kostymér, maskér a make-up artist zjavne mali pauzu – to, ako herci vyzerajú, pripomína všeličo len nie rok 1937 a nedokážem si predstaviť, kto mohol čosi také požadovať a prečo. V záujme modernizácie? Dobre, ale jedine vtedy, ak remake má dostatok iných kvalít na to, aby mohol bojovať s dokonalým originálom z roku 1978. Výsledok je tristný ako Škót nosiaci nohavice namiesto sukne. Zlatý John Guillermin! (17.05.2022)

Možná se mi to líbilo i víc než Orient express. Branagh je jako Poirot vynikající a jeho černobílý flashback je nejsilnější scénou filmu. Detektivní zápletka sice šustí papírem, ale herecký ansámbl z ní mačká maximum. Emma Mackey je přímo fantastická. Navíc poslední role kanibala Armieho. Moc moc dobré. (10.09.2022)

Těžko pojmout originálněji notoricky známé dílo světové krimi, KB je proslulý svými adaptacemi světových děl těch největších autorů, zde se mu to opět povedlo, ale nestačí to,  herci nepůsobí vůbec sympaticky,  krása nemusí vždy znamenat úspěch, nový Poirot je skvělý, ale bohužel jen on, plastické postavy okolo něj jsou až příliš neživotné a opravdu nesympatické.!!! (16.04.2022)