Ledová bouře

Skvěle natočené, chytlavý scénář a promyšlená režie, ale já to řeknu naprosto jednoduše. Mně se ten film prostě nelíbil. Ačkoliv hudbu Mychaela Danny zbožnuju, tentokrát mě minul. Kdyby Lee točil historické drama nebo něco s indiánskou tématikou, určitě by jeho hudba skvěle zapadla do kontextu díla, ale do rodinného dramatu nikoliv. Další problém jsem měl s velkým množstvím postav, které mohly být určitě víc rozvinuty a jejich motivace také nebyla vždy nejjasnější.. Nabízí se srovnávání s dalšími rodinnými dramaty jako například veleslavné a velenaivní American beauty, které ovšem není zdaleka tak povrchní jako Ledové bouře. Právě plochost jednotlivých postav mě skutečně překvapila. Až budu hledat solidní rodinné drama, určitě sáhnu jinde. Například k Co žere Gilberta Grapea. Zklamání, a to vysoké hodnocení mi zůstává záhadou. (18.09.2012)

Mistr David Fincher jednou prohlásil, že „co je to režie poznáte, až když zapadá slunce, vy musíte natočit pět záběrů a víte, že stihnete jenom dva.“ Takový Ang Lee zvládne stylově, tematicky i žánrově odlišné tituly, jeho pohled je vesměs vždy neotřelý. K tomu nabídne komplexní charaktery a netriviální pojetí konfliktů mezi hrdiny. Když vsadí na postavy, má často vyhráno. Ostatně jako tady. Intimní Lee. Režijně znovu velmi silný. (14.02.2016)

Snímek, který stojí na neskutečně stabilních základech hereckých představitelů, kdy ani jeden herec není špatně vybraný a všichni odehrávají to, co je pro danou scénu potřeba. Především překvapí mladí herci, kteří odvádějí skutečně skvělou práci. Kevin Kline měl také dostávat více prostoru u dobrých filmů. (29.03.2016)

Pokud čekáte katastrofický film o tom, jak se jedna rodina sjednotila kvůli přírodní katastrofě, nedočkáte se ho. Nebo možná ano, jen tu příroda dostává mnohem menší prostor, než je obvyklé. Místo záběrů vybuchujících sopek, děsivých povodní a padajících budov Ang Lee vsadil na postavy a mě napadá, že je to jen dobře. Tedy bylo by to dobře, kdyby to ve mně zanechalo nějakou stopu, ale já mám všeobecně u filmů Anga Leeho jeden problém; jeho filmy, jakkoliv se zaměřují hlavně na charaktery a emoce, se mnou naprosto nepohnou. Sleduju krásný obraz doprovázený podmanicou hudbou, běhají tam výborní herci a... sotva to skončí, vím, že po měsíci si ani nevzpomenu, že jsem ten film viděla. Ledová bouře u mě dopadá o něco líp než Zkrocená hora, to ale nic nemění na faktu, že znovu si ji nejspíš nepustím. (01.03.2010)

Já bych řekla, že se ve filmech Anga Lee nikdy necítím úplně příjemně. I když řemeslně i herecky jsou zvládnuté výborně, žít bych v nich rozhodně nechtěla. I ty, které se mi opravdu líbí jako třeba Zažít Woodstock mají v sobě něco co mi vadí a to nemluvím o Zkrocené hoře. Tento film byl jako rampouch zabodnutý do srdce s těmi svými postavami. O jedné z nich jsem si koncem filmu řekla - přece jenom je mi tady někdo sympatický - a za tři vteřiny.... (06.02.2013)