Tui shou
Pushing Hands
Obsahy(1)
Debut dnes velmi slavného režiséra Anga Leeho je komediálním pohledem na střet západní a asijské kultury. Učitel tai-či Mr. Chu se z Číny přistěhuje za svým synem do Spojených států. Okamžitě se však jeho životní styl dostane do konfliktu s pohodlím, na které si zvykla jeho snacha, neurotická spisovatelka. Mr. Chu se tak musí rozhodnout najít si své vlastní bydlení a začít znovu žít sám pro sebe. Situační humor a zároveň důraz na rodinné hodnoty jsou největší devízou filmu. Ang Lee se totiž vyhnul celé řadě klišé, která podobné schéma příběhu nabízí. (Filmasia)
(více)Recenze (21)
Malé velké rodinné drama si bere na mušku soužití více generací. Jde tady i o střet americké kultury s čínskou, která je zvyklá na společný život dospělých dětí se starými rodiči v jedné domácnosti. Oba manželé i dědeček dělají co mohou, ale je pro ně obtížné, si vzájemně porozumět Každý z těch tří měl v něčem pravdu, a neměla jsem problém, nalézt pochopení a sympatie pro každého z nich. S tím, jak nakonec svoji situaci vyřešili, jsem byla spokojena, akorát ta akce dědeček versus bojová přesila v restauraci mi přišla poněkud přehnaná Jako by se režisér obával, že rodinné drama samotné nebude divákům stačit. ()
Od prvých záberov som tušila, že film sa mi bude páčiť. Vzťah otca a syna a ich spolužitie v malom byte. Hoci sa pán Chu veľmi snažil aby neprekážal, nevesta s ním nevedela nájsť spoločnú reč. Tiež americký spôsob života, bol pre starého Číňana nestráviteľný, návrat do Číny však už neprichádzal do úvahy. Rozhodnutie pána Chu, osamostatniť sa a dať mladým priestor som ocenila, aj oplakala. Scény, ktoré sa mi páčili : 1) Úvodná 10 minútová bez slov, kde pán Chu cvičil Tai chi. 2) Keď pán Chu dotykom odhalil nevestinu chorobu. 3) Ako sa pán Chu zdôveril synovi, prečo sa nikdy nedokázal pozrieť na fotku mŕtvej manželky. 4) Keď spolu s nevestou upratoval neporiadok, ktorý spôsobil jeho syn. 5) Záber na pána Chu, umývajúceho riady v reštaurácii. A neustále ma udivovala jeho pokora a dobrota. ()
Ústredný a čínsky, a k tomu i kompletne dedkovský a ozajstne sympaticky poňatý protagonista - Majster Chu - sa vzápätí akosi neustále pokúšal asimilovať v novom prostredí, pričom mu boli naopak do cesty kladené i mnohé prekážky, ktoré si vskutku asi príliš teda ani [sprvoti] nezamiloval: I.) Rečová bariéra, i keď povedzme, že sa zrovna dohovoril so svojim synom Alexom, vrátane i vnuka Jeremyho - po mandarínsky; za to ale trebárs so svojou nevestou - Martou - akousi obzvlášť úzkoprsou a kariérnou spisovateľkou - sa zase po anglicky vôbec nedohovoril; II.) ďalej rovnako som zaznamenal i akýsi odlišný stret kultúr, ako nasledujúcu prekážku, keďže porovnávať čínsku a americkú, resp. v tomto prípade akúsi new-yorskú kultúru na počiatku 90. rokov XX. storočia v podobe napríklad i aktuálneho rozmachu »video revolúcie,« a to konkrétne s tradične čínskejším, duchovnejším myslením/mentalitou/cítením, tak v tom určite bádať i nejaké podstatnejšie zakonzervované rozdiely, ktoré sa snažila hlavná postava intenzívnym spôsobom vyvážiť i pomocou cvičenia Tai Chi, akejsi «meditácie v pohybe,» no i napriek tomu sa zrejme stále nejednalo o zažehnanie napätých situácií medzi nimi, keďže sa do samého popredia postupne tlačilo; III.) spolunažívanie viacgeneračných príslušníkov v spoločnej domácnosti, t.j. starý otec na strane jednej, zatiaľ čo mladá, čínsko-americká rodinka na strane druhej, keď sa zvykne azda úplne i klasicky hovorievať: „že skrátka mladí chcú bývať sami,” tak vtedy sa už v podstate začínali celkovo rysovať i určité rozbroje v blížiacej sa forme disharmonických vzťahov, ktoré by mohli byť napokon priamo zapríčinenými; IV.) naprosto nezvratným procesom starnutia v rámci celkového ponímania; najmä to najviac takto pociťovala - rovesníčka tohto protagonistu, pritom ani on sám na tom nebol asi inakšie; V.) keď v záverečnej fáze nastával určitý zvrat v zmysle toho poznania, že si dotyčný hlavný hrdina naostatok aspoňže vyskúšal, aké je to vlastne osamostatniť sa...? A práve v tom čase bolo dianie vyšperkované autentickejšou atmosférou s akýmsi povznášajúcim účinkom v poslednom zábere. • Taiwanský režisér - ANG LEE - úspešne debutoval na poli hraného, celovečerného filmu presne vtedy, keď mal približne toľko rokov, koľko mám ja v tomto momente; dokonca ešte bol i o pár mesiacov mladším, no zasa nie najmladším v danom odvetví, pretože priam najideálnejšie je začať s režírovaním titulov okolo tridsiateho roku života, keď ale nikdy nie je neskoro s úvodným začatím, ktoré netreba príliš dlho odkladať na neurčito → vezmite si, že britský filmár Ridley Scott, začínal AŽ kdesi na prahu štyridsiatky s titulnými Súpermi. • Na chvíľu sa predsa zastavím i k ústrednému čínsko-taiwanskému predstaviteľovi v podaní Sihunga Lunga, ktorý ako teraz pozerám, si zahral vo viacerých tituloch; no tentoraz pravdepodobne vytvoril hádam i jednu z maximálne zapamätania hodných postáv, ktorá vám tak rýchlo z pamätí rozhodne nevzíde ► Zapíšem si niekam, že tento špecifický debut ma pomerne dosť oslovil... () (méně) (více)
Musím říci, že filmografii režiséra Ang Leeho nemám vůbec prozkoumanou. O to více mě překvapil jeho debutní snímek. Střet dvou kulturních světů je protkán jemnou ironií s humornými vsuvkami a hlavně lidskostí. Otec a syn. Stáří a mládí. Otec, který dokonale ovládá Tai Chi se přestěhuje za svým synem do Ameriky, kde žije i s jeho ženou, která je neurotická spisovatelka a se svým vnukem. Nemůže si zvyknout na jiný způsob života a v tu chvíli se začíná odehrávat dramatický a chvílemi velmi úsměvný příběh. Trochu se zde míchá i politika, kdy se čínský komunismus střetává s americkým imperialismem. Zejména scéna v restaurační kuchyni, kde otec Chu umývá nádobí má silnou dramatičnost. A co znamená význam názvu snímku "Tlačit rukama" si pozorný divák určitě užije a vryje do paměti. ()
Nosný a silný námět zničila Leeova fascinace hollywoodskými dramaty. Já jsem už od něj jako děcko viděl Hulka, ale jednak si z něj moc nepamatuji a taky si myslím, že zrovna tohle není ten film, podle kterého by se dala dostatečně posoudit jeho filmografie. Z Tlačit rukama ale ano a je až fascinující, jak moc je už ve svém debutu ovlivněný hollywoodskou kinematografií a jak moc se jí chce přiblížit. Odpozoroval si ji pěkně - je zde přesně načasované, kdy má přijít drobný odlehčující vtípek, kdy zase vážný zvrat, nebo smutná scéna, nebo napínavá dramatická akce... V tomhle je Ang Lee dost důkladný a krásně by se na to dala aplikovat čtyřaktová metoda Kristin Thompsonové, ale bohužel si s touto fascinací vzal nejen zkratkovitou "psychologii" postav, ale také patetičnost. A tak celá ústřední zápletka sice není úplně předvídatelná a ani bez přirozeně funkčních scén, ale i tak je její manipulování s divákem až moc znatelné a nekompenzuje to složitějšími charaktery postav, jelikož je tu u každého jasné, jak se jeho vztah k ostatním časem promění. Nehledě na to, že se změna stane bez hlubšího opodstatnění a samotné finále není moc propojené. A děcka nebo ex-maoistická kamarádka jsou jen do počtu. Pak je tu taky pár zajímavých postřehů ze života cizinců v USA, kteří opustili svoji zemi a s novou se stále nemohou vypořádat, ale i přes tento fakt mi Tlačit rukama přišlo jako typické hollywoodské drama, které sice není hollywoodské a ani s větším rozpočtem, ale pocity z něj mám úplně stejné jak kdyby bylo. A jelikož tyhle pocity u mě často nevyjdou na výš než průměr, budu to taky jako průměr brát. Sice s pár pěknými scénami a pak několika zvláštními (třeba ta v restauraci, kdy se z toho na chvíli stane superhrdinský film), ale tento typ filmů prostě není ten, co by mě dokázal výrazněji zasáhnout. 3* ()
Galerie (12)
Zajímavosti (7)
- Hlavní roli pana Chu ztvárnil Sihung Lung, tchajwanský filmový, televizní a divadelní herec. V době obsazení byl již v hereckém důchodu, ale scénář se mu natolik líbil, že se z něj vrátil a zahrál si hlavní roli. Stal se jedním z častých Leeových spolupracovníků a následně hrál ve filmech Svatební hostina (1993), Jíst, pít, muž, žena (1994) a Tygr a drak (2000). (classic)
- Díky vítězným scénářům si Leeho všiml Hsu Li-kong, nedávno povýšený vedoucí pracovník jednoho z velkých studií, který měl velký zájem o jeho jedinečný styl a neotřelost. Hsu, který byl producentem poprvé, pozval Leeho k režii filmu Tlačit rukama. Film financovala tchajwanská produkční společnost Central Motion Pictures, která se postarala i o jeho domácí uvedení. Lee najal Teda Hopea a Jamese Schamuse ze společnosti Good Machine, aby působili jako koordinátoři americké produkce. Kvůli obavám z mezinárodního trhu a americké postavy Ang požádal Schamuse, aby pomohl přepsat scénář. (classic)
- Tchajwanský filmař Ang Lee v roce 1984 absolvoval Tisch School of the Arts na Newyorské univerzitě, ale od té doby se mu nedařilo najít uplatnění a pracoval téměř na plný úvazek jako otec v domácnosti. Během šestiletého mezidobí se po přečtení wuxia románu „Jianghu qixia zhuan“ začal zajímat o bojová umění, konkrétně o tai chi. Lee nejprve rozvíjel myšlenku filmu o starém muži a staré ženě, kteří se do sebe zamilují před očima svých dětí, ale scénář začal psát až poté, co se dozvěděl o soutěži na scénář, kterou pořádal tchajwanský vládní informační úřad. Lee začal psát v únoru 1990, když cvičil tai-či na nedaleké komunitní škole. Koncem března odevzdal scénář k filmu Tlačit rukama spolu se scénářem k filmu The Wedding Banquet (1993), který již měl napsaný. Jeho scénáře se umístily na prvním a druhém místě. (classic)
Související novinky
Filmasia uvede nový film Anga Lee
Třetí ročník Filmasie (www.filmasia.cz), festivalu asijských filmů v Praze, promítne nový film Anga Leeho Touha, opatrnost (Lust, Caution). Původem tchajwanský režisér (mj. Zkrocená hora, Tygr a drak… (více)
Reklama