Fantazie

Fantasia není nějakým souvislým filmem. Jde o originální a velmi pestrou filmovou koláž a pokus o spojení výtvarné techniky s vážnou hudbou. Film má svého průvodce, který jednotlivé animované bloky uvádí a svými komentáři celý film rámuje. Dalo by se říci, že úkolem hudebníků nebylo tentokrát vytvořit hudební podklad, ale úkolem výtvarníků bylo co nejlépe svými animacemi hudbu vystihnout, doprovodit a skloubit v jeden celek. The Philadelphia Orchestra provede skladatele od Bacha po Stravinského, animované nejrůznějším způsobem. Nejlépe podle mě vyznívají části s abstraktnějšími výtvarnými technikami. Části s dějem, od tance muchomůrek až po historii Země, už nemusejí korespondovat s představou posluchače, zvláště, pokud hrané skladby či operní scény znáte a máte představu velmi konkrétně odlišnou. A Beethovenova Pastorálka, doprovázená animovanými bakchanáliemi, je minimálně k pousmání. Za pozornost určitě stojí i intermezzo s Mickey Mausem. I když je pro mě Disney jedním z největších prznitelů klasické hudby ve filmové historii, tady se jí snaží být opravdovým partnerem. (14.11.2006)

Tento komentár bude trochu netradičný. Najprv hodlám osvetliť a poukázať na spôsob, ako správne pristupovať k tomuto klasickému dielu z animačných štúdií Walta Disneyho. 1.) Nejedná sa o film primárne cielený na deti. Je nutné si uvedomiť, že Snehulienka z roku 1937 mala rating 15+, to jest mládeži neprístupný. Iná doba znamenala iné pomery, čím sa dostávam k bodu č. 2.) Samo o sebe je toto dielo animátorskou exhibíciou a prezentáciou dobových schopností vizuálnych mágov od W.D. Ako prvý disponoval revolučnou metódou reprodukcie zvuku, vďaka čomu získal prvenstvo aj v oblasti filmov premietaných v stereofonickom znení. 3.) Označiť ho za film v bežnom zmysle slova je prinajmenšom zavádzajúce, keďže je rozdelený na osem nesúvisiacich fragmentov, ktoré demonštrujú doslovné dostátie názvu ako vzdanie holdu imaginácii a fantázii bez hraníc. Samotné fragmenty sa líšia natoľko, ako je to len možné, takže sa tu stretávame s audiovizuálnym abstraktom v štýle experimentov 20. rokov (Rhythmus 21 Hansa Richtera a mnohé ďalšie), nadväzujúcimi obrazmi bez pevne ukotveného príbehu, ale aj klasického story-tellingu s úvodom, zápletkou, vyvrcholením a rozuzlením, teda konvenčným dramatickým oblúkom v medziach žánru. 4.) Objavnosť daného obdobia nemožno zopakovať, ani brať ako ospravedlnenie pre dnešný zážitok z filmu, ale jednoducho je potrebné ju brať do úvahy. Subjektívne pocity sú individuálne a ja ako vášnivý milovník klasickej hudby, animácie a rytmického spojenia zvuku a obrazu som napriek všetkému unesený. Pri sledovaní som mal priamu možnosť porovnávať s neskoršou animáciou, kde som bral v ohľad "modernejšiu" konkurenciu - napr. segment o zrodení Zeme a vývoji až po vyhynutie dinosaurov si v určitých sekvenciách nezadá s Fire and Ice Ralpha Bakshiho (1983), v iných zasa s The Land Before Time (1988 - 2007), čo len potvrdzuje nadčasovosť diela a len minimálny posun v sfére kresleného filmu. Za vrchol považujem práve tento, a záverečný segment súboja Diabla a "stvorení noci" s "nebeskou armádou", ktoré sú čo do prepojenia hudby s obrazom na najvyššej úrovni a zároveň najširšie divácky prístupné čo do vekových kategórií. Poslednou vecou, ktorá zaujme diváka znalého kontextu je opätovná demoštrácia relatívnej ideologickej slobody a uvoľnenosti dobového Hollywoodu, keď sa v tomto "filme" priamo stretávajú darwinizmus, grécka mytológia a kresťanské motívy, čo by dnes už tak poľahky neprešlo, a určite sa aj v tej doby našli takí, ktorým to nebolo po chuti. V dnešnej dobe televízie FOX, ktorá pranieruje LEGO Movie za démonizáciu biznisu, by však z toho bol hotový škandál. Záverom sa poďakujem Viva Musica Cinema, ktoré mi umožnilo vychutnať si tento nesmrteľný klenot, ktorého sledovanie mi narúšalo len menej priaznivé počasie a pár prítulných bezdomovcov. Jediným skutočným záporom filmu je tak stopáž, ktorá mohla byť vskutku o niečo kratšia - ale pocitovo na tom majú istotne podiel dva vyššie spomínané aspekty, takže 90%. (13.07.2014)

Zajímavý počin a klasika, která mi dlouho unikala. Pro mě to byl místy náročný film, protože vnímat 2 hodiny obraz a zvuk a snažit se pochopit každý moment jejich korespondence pro mě bylo moc, a tak jsem si ho rozdělila na dva. Hodně se mi líbil Čajkovského Louskáček a Musorgského Noc na Lysé hoře, zrod na Zemi byl také docela zajímavý a Čarodějův učeň - Mickey Mouse je prostě klasika. Jen ti tančící pštrosi mi moc nesedli :) Myslím, že by bylo výborné, kdyby se někdy našlo nějaké kino, které by Fantasiu hrálo. Je to jeden z těch filmů, který byste měli vidět na velkém plátně. (24.05.2008)

Fantasia opravdu nenabízí nic navíc, než vážnou hudbu doprovázenou obrazem, který často nemá děj a i když ho má, nebývá zrovna strhující. Přesto jsou jednotlivé "příběhy" z vizuálního hlediska opravdu zajímavé, i když velice dětinské. Na druhou stranu mě tohle osobní ztělesnění hudby baví. Takže celkově, pokud člověku nevadí čistě jen poslouchat klasiku, Fantasie přináší dokonce i něco navíc. Za mě 71 %. (22.09.2014)

Bezpochyby nejlepší Disneyovka...Žádný Lví král, nýbrž Fantasia je vrcholem studia Walta Disneye. Zde jsme svědky naprosto dokonalé souhry námětu, hudby a obrazu, který dokáže jemně pohladit divákovu duši ( chvílemi však dokáže i postrašit) . Budiž politován ten, kdo tuto hudbu neposlouchá - přichází o skvělý zážitek. (11.12.2006)