Svatojánský věneček

Trojan a Mádl nezklamali, zbytek celkem nudná pohádka. Vadí mi, že jsou nápadníci a stráže vždy naprostí idioti. Doufala jsem, že se u mého oblíbeného režiséra nebudu za herce stydět, ale bohužel, styděla jsem se. A že já pohádky ráda a nemusí být extra výpravné. Stačí mi, když se v nich nikdo nepitvoří a když pohádka sama neztrácí na kouzle... (25.12.2015)

To byla zase bída. Zajímalo by mě, proč Česká televize na Vánoce raději natočí více (pod)průměrných pohádek, než aby nechala vzniknout jednu pořádnou. Svatojánský věneček drželi jakžtakž nad vodou pouze Eliška Jansová, Bolek Polívka a Ivan Trojan, kteří se snad jako jediní snažili z toho zoufale nudného scénáře vytvořit alespoň nějakou zábavu. Jinak hrůza s opět jen těžko snesitelným Jiřím Mádlem v hlavní roli (PROČ?), příliš dlouhá, nudná a tu a tam přímo trapná (vodopády, mor, pitvoření) - vykrádání Byl jednou jeden král (králova rozmluva s manželkou, večeře s nápadníky) mi vadilo ze všeho nejméně. Jiří Strach zkrátka od Anděla páně (kterého napsala Lucie Konášová) stále čeká na dobrý pohádkový scénář a já mám docela strach, že se ho ani pro Anděla páně 2 (kterého už píše či napsal Marek Epstein) zase nedočká. (25.12.2015)

To se takhle Čech, Rus, Němec, Anglán a Talián vsadí, jestli z ničeho udělají něco. Ačkoli každý s duchem zušlechtěným tuzemsky tradičním způsobem, přece je trumfne nešlechtěný Sparrow Diblík, pardon - zakomplexovaný markýz de Sádek. Řeku všem však nakonec vyfoukne Plaváček. Nápad nebyl vůbec špatný, jen to nemělo pořádný proud, aby nás to uneslo. Matematický vzorec příběhu byl také poměrně jednoduchý, ač moje matem. schopnosti jsou neschopné a při slovu aritmetika sluch úpí. Chemické reakce mezi oběma hlavními hrdiny nakonec vyústila v početí nového reprodukčního materiálu, nicméně na uvěřitelnosti tohoto biologického procesu chtělo ještě krapítek zapracovat (mám pocit, že se princezny zamilovávají jaksi snadno). I Jirka Mádl hrál tak nějak po svém, jakoby jen odběhl z natáčení Rafťáků na Voráky. Ale jako divák jsem se několikrát opravdu zasmál. A v několika momentech se zablýskla filmařina jako od anděla Páně. PS: Ten renesanční zámek, z jehož omítek na nás zuby cedí všudypřítomné pekování, by potřeboval renovaci (krom vyvdání princezny bych se obrátil na příslušný dotační program z EU:), aby ho nepostihlo NPÚ ("náhlé památkové úmrtí"). (25.12.2015)

Ať mám pana režiséra rád sebe víc (krimi a tajemnno umí skvěle), tak v téhle pohádce skřípe kde co a to nemusí být jenom nový vynález pana krále. O chudém království vypovídá i fakt ruiny zámku, který jim padá na hlavu a proto hledají bohatého nápadníka pro jejich vzdělanou dceru. Celý příběh, ale nijak nedrží pohromadě a "něčemu" skutečně uvěřit se fakticky nedá. Beru ale odhodlání vstoupit s něčím novým do něčeho nového. 45% (01.01.2016)

Takže i Strach s Epsteinem nakonec sázejí na "strašnou" legraci. Jediným důvodem, proč bych se na tuto matematicko-fyzikálně laděnou pohádku podíval znovu, by mohl být jen vynikající Trojanův talijánský komoří a slibný herecký potenciál Elišky Jansové. Zbytečně velkolepá režie v stokrát omílaném příběhu princezny, urozených ženichů a chuďase, jehož představiteli je zřejmě naprosto fuk, jestli hraje rafťáka či kuchaře, srdcem plavce. Jirka si prostě jede svoje a prý nás to má rozesmát nebo co. I podobně laděné dialogy, ubohé fóry (Ondra v převleku služky dávající facku strážnému za plácnutí po zadku už skoro vypovídá o jisté scenáristické zoufalosti) a chvílemi až troškovské pitvoření zúčastněných herců. Jiří Strach chtěl zřejmě ukázat představitele v jiných podobách, ovšem Ondra, moravský král na soustavném dojezdu a nasraný diblík, byly velmi špatné volby. (26.12.2015)