The Midsummer Wreath
Svätojánsky venček
Režie:
Jiří StrachScénář:
Marek EpsteinKamera:
Martin ŠecHudba:
Miloš BokHrají:
Jiří Mádl, Eliška Jansová, Ivan Trojan, Bolek Polívka, Jan Vondráček, Marek Taclík, Jaroslav Plesl, Pavel Liška, Martin Myšička, Petra Polnišová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sňatek princezny Verunky (Eliška Jansová) má zachránit království zchudlé kvůli bláznivým nápadům svého panovníka (Boleslav Polívka). A nápadníků má hned několik! Básník Alexandr Alexandrovič (Martin Myšička), ze kterého by i Puškin bledl závistí, dvouhlavý baron, vojevůdce a hudební skladatel v jednom Wajsman (Jaroslav Plesl), tajemný Markýz (Pavel Liška), vládnoucí kouzlem své matky, panovnice smrti Morany a podivínský vynálezce sir Klevr (Marek Taclík). Může být Ondra (Jiří Mádl), kluk toužící po tom stát se plavcem na divoké vodě, jejich důstojným soupeřem? (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (363)
Nedělal to Troška? Obávám se, že Strach už na tvůrčím vrcholu byl. A hodně dávno. Co z něj leze v posledních letech je podprůměrné. Anděl Páně byl zjevně kouzlem nechtěného, protože jakéhosi potvrzení kvalitní práce další hezkou prací jsme se nedočkali ani letos. A to nemluvím jenom o pohádkách.... Pitvoření mých oblíbenců z Dejvického bylo nevkusné, princezna ošklivá, příběh nedotažený a vcelku olítaný, Vilma Cibulková skvělá, jako vždy. Trojana mi bylo líto...Za výpravu, kostýmy a hudbu dávám dvě hvězdičky. ...aby Stracha trumfnul Janák... to jsou konce... ()
To se takhle Čech, Rus, Němec, Anglán a Talián vsadí, jestli z ničeho udělají něco. Ačkoli každý s duchem zušlechtěným tuzemsky tradičním způsobem, přece je trumfne nešlechtěný Sparrow Diblík, pardon - zakomplexovaný markýz de Sádek. Řeku všem však nakonec vyfoukne Plaváček. Nápad nebyl vůbec špatný, jen to nemělo pořádný proud, aby nás to uneslo. Matematický vzorec příběhu byl také poměrně jednoduchý, ač moje matem. schopnosti jsou neschopné a při slovu aritmetika sluch úpí. Chemické reakce mezi oběma hlavními hrdiny nakonec vyústila v početí nového reprodukčního materiálu, nicméně na uvěřitelnosti tohoto biologického procesu chtělo ještě krapítek zapracovat (mám pocit, že se princezny zamilovávají jaksi snadno). I Jirka Mádl hrál tak nějak po svém, jakoby jen odběhl z natáčení Rafťáků na Voráky. Ale jako divák jsem se několikrát opravdu zasmál. A v několika momentech se zablýskla filmařina jako od anděla Páně. PS: Ten renesanční zámek, z jehož omítek na nás zuby cedí všudypřítomné pekování, by potřeboval renovaci (krom vyvdání princezny bych se obrátil na příslušný dotační program z EU:), aby ho nepostihlo NPÚ ("náhlé památkové úmrtí"). ()
"Nábojnice ?? No, vy si snad z princezny střílíte !!" ;) Ajajajaj, tak tohle hodně bolelo !! Jako má jinak fantastický řemeslník Honza Hřebejk svého Jarchovského, i výtečného Jirku Stracha táhne do černé díry jeho Epstein, což však náročnějšímu diváku mohlo uniknout jen stěží.. Čeho bych se však ještě nedávno ani omylem nenadál ?? Že mě některá Jirkova, byť znovu řemeslně precizní, multižánrovka zkrátka bude vyloženě štvát a iritovat.. Chápu, že sám režisér nebude chtít na tohle ani slyšet, ovšem sám si jistě uvědomuje, do jaké vlastní žánrové pasti se tentokrát se schizofrenním KEinsteinem vlastně chytili, nehledě na skutečnost, že tím patvarem vlastně ani nemají vůbec co sdělit, což je smutné o to víc, že tentokrát nedokáže ani bavit.. Když tedy nepočítám jako vždy výborného, byť vzhledem k informacím z nesmyslně dlouhé a jalové expozice absolutně špatně obsazeného, Jirku "Plavce" Mádla s Ivanem Trojanem, kteří prostě nemůžou zklamat, což však tentokrát o zbytku nelze říci ani omylem, při nejlepší vůli se totiž jedná jen o samé obludně upitvořené karikatury, mezi nimiž ční jako ohyzdné monstrum paradoxně, v té zbytečné snaze o jinakost, civilní Pavel Liška.. Navíc díky tomu, jak hrozně Liška svoji postavu vlastně uchopil, vyznívá ta velmi zajímavá paralela mezi hlavním hrdinou a padouchem a jejich shodnou snahou vymanit se ze svých osudů, zcela do prázdna.. Škoda, že si dnes už zřejmě odtalentovaný Marek Epstein, který sice zvládá šikovně splétat ty přehuštěné příběhové linie, z nichž ovšem často vůbec nic nevyplývá, nedokáže ujasnit, o čem chce vůbec vyprávět, pak by snad i ty jeho zde nevtipné moderní ozvláštňující motivy - Na rozdíl od Šťastného smolaře.. - navěšené na kostru toho nejobligátnějšího příběhu plnily svoji funkci.. Zde mi také silně vadil motiv nemocného Mádlova srdce a s ním spojená dělová linie, ten je neustále připomínán, nerozvíjen však zůstává vlastně naprosto bez uzavření, jako ostatně mnoho dalších, u nosné linie se to ovšem jeví jako fatální laps, a na konci si tak jeden připadá jako pitomec.. ()
Bella idea. Nová vánoční pohádka Jirky Stracha má kupu velice pěkných momentů. Za prvé je to přehršel originálních nápadů: princezna rozumějící matematice, tatínek král vynálezce a z toho pramenící všemožné vtípky a narážky (plesnicivin, pohyblivé obrázky, parní stroj), výborná kamera (krásné přelety kamery nad vory a řekou), dobrá hudba a sympatičtí herci. Teda Jirka Mádl je kapitola sama o sobě. Né že by nebyl sympatický, i hrát si myslím, že umí, ale ruku na srdce milé princezny, je fakt tak přitažlivý, okouzlující a neodolatelný? A navíc, proč ho ta princezna vůbec chtěla - lempl, který sekl s kuchařinou, duchem prostý a když se teda má předvést jako plavec či vorař, tak se zabije... To takový Trojan charisma vyzařuje daleko za hranice daného království a zde vystřihl další ze svých nezapomenutelných rolí. Je rozhodně nejvýraznější postavou celého filmu a klidně mohl být v záběru častěji. Mám v podstatě pouze dvě věci, které mi ne zcela pasovaly. První je příběh, který se odehrává v podstatě na jednom fleku a který mi nepřipadá až zas tak košatý, aby diváka neustále držel v napětí a obavě o hlavní postavy. A druhá je podle mě zbytečná karikatura nápadníků. Proč Rus, Němec, Angličan a k tomu Jack Sparrow (jinak výborný a ovládající se Pavel Liška)? Své charaktery mohli nápadníci předvést i jiným způsobem, než oblečením a přízvukem, přestože děj pohádky a příběh jako takový jejich postavy až na Lišku celkem nikam neposouvaly. Naštěstí tady máme pana Režiséra, který celý Svatojánský věneček svázal pevně dohromady, takže se nerozpadá, příjemně voní a tu a tam na něm jde najít nejedno krásné kvítečko, kvůli kterému si pohádku příště zase nenechám ujít. ()
Galerie (214)
Zajímavosti (8)
- Herci trávili před nástupem na plac 1,5 hodiny v maskérně. Nejnáročnější přípravy vyžadovala postava barona Wajsmana (Jaroslav Plesl), která představuje dvě osoby v jednom těle. (SONY_)
- Na mostě u zámku stojí socha sv. Jana Nepomuckého. (Winster)
- Ve scénách, kdy princezna Verunka počítá, uplatnila její představitelka Eliška Jansová své zkušenosti ze studia Gymnázia Christiana Dopplera zaměřeného na matematiku a fyziku. Sama ve scénáři upravila několik vzorečků, aby vše bylo správně. (peetriss)
Vždycky, když nastanou vánoční pohádkové idy, sesypou se diváci na nebohé pohádky i jejich tvůrce jako roj sršňů a předhánějí se v tom, kdo je dokáže hlouběji potopit a zároveň při tom co nejvýrazněji předvést vlastní vtipnost. Vzdychá se při tom po zpívajícím poupátku, třech oříšcích, princezně s dermatologickým defektem v podobě hvězdy na čele.... Prý, kde jsou ti tehdejší geniální tvůrci, proč se nenatočí něco podobného? - Nenatočí. Už nikdy! Není to ani v lidských silách a nejspíš ani v božských. Když pominu, že tehdy měla národní kinematografie víc peněz a času (ale také povinnost ideologizovat mládež komunismem, což třeba z Pyšné princezny přímo trčí a je to dost patrné i z Princezny ze zlatou hvězdou a dalších), nikdy už nebudeme dětmi, které se dívají poprvé na pohádku okouzlenýma očima. A ta magie zůstává, i když vyrosteme jako vzpomínka na tehdejší omámení. V dospělosti už prostě každou nově viděnou pohádku posuzujeme dospělýma skeptickýma očima. Proto je marné tesknit po nemožném. Tímhle postojem diváci zas a znovu zpátky zahánějí filmaře do už vyčichlých vod a málokdo se pokusí natočit pohádku jinak. Autoři stejně vědí, že to od staromilských diváků schytají, ale nechtějí dostat přes tlamu tak moc, jako loni uvedené Kdyby byly ryby, podle mě vtipná, originální, lehce dada pohádka. ____ Svatojánský věneček není vůbec špatná pohádka. První dvě třetiny je hravá, civilní a vtipná. Mádl jako chasník z dědiny a princezna vědkyně se k sobě hodí, oba jsou příjemně obyčejného, ale sympatického, vzhledu i projevu. Pohádce tu hodně uživatelů vytýká pitvoření, já nic takového nezaznamenala. Postavy čtyř nápadníků jsou prostě karikatury našich českých představ o jiných národnostech. Ostatně ten samý princip nadsázky použili autoři pro postavu italského učitele v podání I. Trojana, kterého tady kde kdo naopak chválí. Přitom třeba Myšičkův výkon coby ruského šlechtice si s tím Trojanovým v ničem nezadá. ___ Kamera je krásně filmová (až snad na nadužívané záběry z plavení řeky). Lokace příhodné - zámek zchudlého krále se opravdu rozpadá nad hlavou (tam by mělo komando z Národního památkového ústavu vlítnout hned po svátcích). ___ Kuchtík a princezna se spolu sbližují čtverácky.____ Co podle mě selhalo, je dramaturgie, jak se naplno projevilo v poslední třetině filmu. Náznaky kolapsu jsou ale patrné už od začátku. Třeba tolikrát zde kritizovaná kuchtíkova srdeční slabost, která je několikrát zmíněna, která mu zabrání stát se plavcem, po čemž tolik touží, a která se nikdy neprojeví. Podle mě totiž není skutečná. Je to záminka jeho rodičů, aby svého benjamínka, který je ve srovnání s bratry menší postavy, udrželi od riskantního povolání. Tady je kuchtík spřízněný s hlavním záporákem markýzem, kterému jeho matka nepřestává říkat: "diblíku", zatímco on už je dospělý muž. Sice trapný a ubohý, ale chce si jít vlastní cestou. Stejně jako kuchtík. Oba je přitom jejich rodiče srážejí a drží zpátky. Tenhle motiv si zasloužil rozvedení, mohl být nosnou linkou celého příběhu, protože i princeznu Verunku její otec nutí do něčeho, co nechce, totiž do bohatého sňatku k záchraně chudého království. Velká škoda téhle promarněné šance. ____ Místo jejího prokreslení nahazuje scénář další a další motivy, aniž by byl čas je pořádně využít. Ke všemu se v poslední části násilně láme zatím více méně sluneční nálada snímku do nezvládnutého dramatu. K pohádce, která dosud byla vtipná, se nehodí morová epidemie (která se ostatně jen zmíní, pak neukáže a nakonec beze stopy zmizí). Pokud chcete točit pohádku o moru, tak musíte temně už začít (v tomhle ohledu vřele doporučuji Pohádku o putování, ale bacha, je to fakt síla). Nesmyslně násilné je také odhalení, co vlastně jsou ve skutečnosti matky markýze a princezny. To bylo jak rána z čistého nebe a v ději to vůbec nemělo žádný význam, jen další zašmodrchání už tak zamotaného konce. _____ Nevysvětlené je sjíždění vodopádu, který by nedokázala sjet ani Africká královna. I pohádky se musí řídit logikou, děti nejsou pitomé, tak kdyby aspoň řekli, že tenhle vodopád se normálně nesjíždí, a že ty vory, co před ním parkují, vždycky rozeberou, přes nebezpečnou část přenesou a dole zase složí. Takhle to působilo, že všichni statní vodáci vodopád normálně dají a jen ten nezkušený chabý plavec Mádl na to nemá. _____ Neoslnil ani princeznin úkol, který byl opravdu hloupý a ani jeho splnění v podání nápadníků. Fakt mě vytočila levitující švestka i zázračná nábojnice-píšťala, když jejich autoři nebyli kouzelníci, takže neměli kde k takovým zázračným předmětům přijít. ____ Zbytečně otravné taky bylo, že některé promluvy nápadníků ve zkomolených jazycích a s přízvukem byly nesrozumitelné. _____Tahle pohádka si zasloužila, aby její tvorbu někdo chytil pevně do rukou, vyhodil nepotřebný balast a pevně ji ukočíroval až do konce. Což se, bohužel, nestalo. Ale i tak větší část cesty jela s parádou. () (méně) (více)