Svatojánský věneček

Tentokrát to Strachovi bohužel zase tolik nevyšlo. Svatojánský věneček pořád ani zdaleka není žádným nekoukatelným failem a žánr za poslední roky zažil desítky mnohem děsivějších zářezů. I přes menší rozpaky se tomu totiž pořád nedá upřít poctivé režijní řemeslo a sympatické obsazení, díky němuž to celé skvěle uteče a divák se vlastně hezky odreaguje. Ani tak se ovšem nezbaví dojmu, že s příběhem si někdo mohl dát trošku větší práci. Děj je totiž prostě a jednoduše mišmaš, jenž příliš nedrží pohromadě. Obzvláště díky němu se totiž nyní pohybujeme v průměrnějších žánrových vodách, což je po předešlých režisérových kouscích malinko škoda. (26.12.2015)

To se takhle Čech, Rus, Němec, Anglán a Talián vsadí, jestli z ničeho udělají něco. Ačkoli každý s duchem zušlechtěným tuzemsky tradičním způsobem, přece je trumfne nešlechtěný Sparrow Diblík, pardon - zakomplexovaný markýz de Sádek. Řeku všem však nakonec vyfoukne Plaváček. Nápad nebyl vůbec špatný, jen to nemělo pořádný proud, aby nás to uneslo. Matematický vzorec příběhu byl také poměrně jednoduchý, ač moje matem. schopnosti jsou neschopné a při slovu aritmetika sluch úpí. Chemické reakce mezi oběma hlavními hrdiny nakonec vyústila v početí nového reprodukčního materiálu, nicméně na uvěřitelnosti tohoto biologického procesu chtělo ještě krapítek zapracovat (mám pocit, že se princezny zamilovávají jaksi snadno). I Jirka Mádl hrál tak nějak po svém, jakoby jen odběhl z natáčení Rafťáků na Voráky. Ale jako divák jsem se několikrát opravdu zasmál. A v několika momentech se zablýskla filmařina jako od anděla Páně. PS: Ten renesanční zámek, z jehož omítek na nás zuby cedí všudypřítomné pekování, by potřeboval renovaci (krom vyvdání princezny bych se obrátil na příslušný dotační program z EU:), aby ho nepostihlo NPÚ ("náhlé památkové úmrtí"). (25.12.2015)

I v lepších šlechtických rodinách se jednou za pár století stalo, že incestní plemenitba poněkud oslabila genofond a vymazlení potomci jen napůl pospávali, napůl chlípně ojížděli nohu od stolu. Třeba v parlamentu. Pak tedy přišel čas doplnit čerstvou krev. Nejsem si však jist, zda by princeznička uspěla zrovna s Mádlem, ba naopak, jsem si takřa sichr, že by jejich potomek měl zaječí pysk až do půli čela, ruce delší nohou a (děkuji Žambochu) rozeklaný penis. Obzvláště, šlo-li by o děvče. No, tolik k Jiříkovi. Mádlů, ne Strachů. Ten druhý zde trošičku ujel, přiznejme si. Ale některé herecké výrony fakt žůžo, i úsměv se omylem dostaví, tak nadhodnotím na triádu. (31.08.2017)

Tady na Csfd je to samý odborný kritik, nadaný scenárista, talentovaný režisér, až je z toho jedna překvapená. Jen tak pro info jsem mrkla na hodnocení na Fdb, pro srovnání, 68%, čím to asi bude? Malá řečnická.. No a neb já jsem jen úplně obyčejná holka z hor, mně se tahle trochu jiná, zvláštní, místy ztřeštěná pohádková komedie líbila. Zřejmě za tím bude Ivan Trojan, jehož italský učitel mě rozesmíval, jakmile se objevil a výměny s chůvou, Petrou Polnišovou, byly úžasné. Když si k tomu připočtu Moranu Vilmy Cibulkové, princeznu s půvabem Elišky Jansové a skutečnost, že mi Jiří Mádl vůbec nevadil, vychází mi to na krásné tři hvězdičky. Ještě přemýšlím nad tím, kdy nebo kde jsem viděla plavení kmenů stromů nebo vorů? Přihazuji čtvrtou. Proč? Protože se mi chce. :-) (26.12.2019)

Příběh jako celek ještě docela v pohodě, obsazení sice zbytečně okoukané, ale budiž. Výprava a lokace odpovídající popisovaným chudobným podmínkám. Ovšem ty dialogy, to bylo jako práce z chráněné dílny, a pokud vidím scény s priceznou, co počítá derivace aby pak přehodila jedno lano v balonu, tak prostě očekávám k takové nadsázce nějakou minimální dávku humoru. Tady ale nic vtipného není, kromě pokusů na úrovni ala TV Nova.. Občas jsem taky měl pocit, že do některých záběrů se štáb zamiloval, a snaží se je nacpat všude, přestože jsou technicky naprosto nezvládnuté - třeba ten sjezd vodopádu na trikové úrovni naprostých amatérů, když se tam před koncem objevil podruhé... jako, vážně? (25.12.2015)