V pasti

Mnohem lepší než tematicky dost podobné Tiché místo. Má to sice pár slabších s logikou bojujících míst (už ten primární, totiž těhotná Sandra Bullocková ve svých 54 letech), ale dají se nad nimi, narozdíl od Tichého místa, celkem snadno přivřít oči...a o to tu jde především... (30.12.2018)

Více prostoru dostává spíše komornější, na můj vkus až příliš televizní část, ve které se vlastně skoro nic neděje, a když už ano, tak jsou to předvídatelné události, viděné již tolikrát předtím v jiných filmech. Hororovější napětí a zábavné putování jsou prostě natolik upozaděny, že jsem tím víceméně jen tak v klidu proplul. Bez peřejí, v suchu, bez překvapení. (21.12.2018)

Žiadny dobrý skutok nezostane nepotrestaný. Mix Udalosti (samovraždy), Tichého miesta (len sa sluch vymenil za zrak) a Hmly (skupina ľudí v budove a vonku zlo, ale nečíha azda aj medzi nimi?). Výstižná, miestami riadne znepokojivá a mrazivá štúdia ľudí, ktorí sa ocitli vo vyhrotenej situácii. Ako to už býva, katastrofa odhalí ich pravý charakter. Ľudí hlúpych a skazených, ktorých baví ubližovať nevinným, avšak i ľudí statočných, rozvážnych, chladnokrvných a múdrych. Určite so mnou mnohí budú súhlasiť, že zďaleka najdesivejšia pasáž je tá s Garym. Fuj. Malermanova kniha je takisto fantastická, ale dejovo prekvapivo o dosť iná. Mne vo filme chýbali psy. Oproti románu sú niektoré veci, postavy, scény a nápady inak, ale nedá sa povedať, že horšie; skôr by som tvrdil, že sa film a román pekne navzájom dopĺňajú. Film má dve hodiny, ale tempo upadá len zriedka. Už úvod je strhujúci, taký komornejší Úsvit mŕtvych od Snydera. Postavy sú fajn a hrané sympatickými hercami. Sandra Bullock je fantastická, ale to aj Malkovich; škoda, že dostal taký malý priestor. I tak sa ale mohlo ísť postavám hlbšie pod kožu, keď už bola k dispozícii taká štedrá minutáž. Pritom to nepotrebovalo venovať 25 minút každej, stačila by možno jedna dlhá scéna spoločnej večere. Vďaka hercom sa každopádne v obyvateľoch nehnuteľnosti zorientujeme lepšie, než v knihe, kde niektorí splývali a odlišoval som ich len vďaka menám. Niekomu určite bude vadiť, že tvorcovia nevysvetlili pôvod „zla“, ale to je samozrejme zámer. Nikto nič nevie, zlo na náš svet vtrhlo bez ohlásenia, bezpečnostné a iné štátne zložky zjavne nemali šanci situáciu vyriešiť (naopak, pravdepodobne padli ako prvé), média nefungujú a preživší sa môžu len domnievať, predpokladať a síce logicky uvažovať, to ale ešte neznamená, že sa nemýlia, že nezaplatia cenu najvyššiu, lebo človek človeku vlkom. Hoci snímka nie je krvavá (až na pár nezabudnuteľných pársekundových okamihov), aj tak vami otrasie a je drsná, depresívna, beznádejná a smutná, lebo viete, že toto sa proste dobre skončiť nemôže (takže poteší očistná koncovka). Posledné dobro zo sveta postupne mizne a zostávajú len hlupáci, ktorí svoje pomýlené a zvrátené názory vydávajú za božiu pravdu, netrápi ich, koľkým nevinným pri tom ublížia, ešte sa na tom dobre zabávajú. Občas niektoré veci rušia (rýchle zmierenia so smrťami najbližších), prípadne boli vyložene odfláknuté (nedostatočné zakrytie okien, schválne si to všimnite) a palce dole aj za nevysvetlené univerzum. To, že pôvod zla nie je vysvetlený, sa mi pravdaže síce páčilo a oceňujem, že tvorcovia ušetrili tým, že nám neukázali trápne digitálne monštrá. Pritom to atmosfére len a len pomohlo. Naopak, počítačové príšerky by film stiahli ku dnu. Lež vadilo mi, že univerzum nedáva zmysel. Z niektorých, ktorí „to“ videli, sa stanú vrahovia, z iných samovrahovia. Chcelo to doklepnúť, takto je to na môj vkus príliš otvorené. Čiže svetlo prenikajúce cez žalúzie nevadí? (24.12.2018)

Odolávat těm ufonským invazím je čím dal tím těžší. Jednou abyste si qůli přežití vyřízli jazyk, teď radši vypíchli oči, tudíž počítám, že příště nebude moct chcípající lidstvo ty mimouše ani cítit, nebo si bude muset vrážet hřebíky do uší. V podstatě další parazitismus na praotci Wyndhamovi, v němž místo žahavé flóry či bystrosluchých predátorů tentokrát řádí kosmický psychovítr, nicméně jako pohyblivé obrázky je to vcelku hezky zdramatizované, atmosférické, mile to odsejpá, slušně nabalzamovaná předdůchodová Sandra má pořád krabici na ptáky a bez zardění ojíždí gerontofilní negry, kterým by z fleku mohla dělat čokomámu. Čili poměrně vkusné gestapo a zábavná hra na slepou bábu, které bych hlavně vytknul zase to močopudné ždímání emocí na tlpících loztomiloškých dětiškách. Takže bych příště prosil konečně nějaké mimořádně slizké, ohyzdné, nesympatické, otylé fuckany, a nejlépe na konci brutálně zkontumovat! (22.12.2018)

Sandra Bullock konečně ukojila profesní závist/mindrák směrem k herecké kolegyni Emily Blunt. Podala si pysky s Netflixem a vyprodukovala si (televizní) variaci kinohitu "Tiché místo". Vyztužena botoxem, mateřstvím a ženskou silou se vydala s drobotinou na nehostinnou řeku zlomit globální kletbu, na kterou dojel i Bystrozraký, takže k povinné výbavě patřily šátky přes bulvy, ale též ptáci v krabici, ale fakt opeření. Film je vyprávěn převážně v retrospektivní rovině, takže pendlujeme mezi zkázonosnými událostmi, k nimž došlo před pěti lety, a současností, bezprostředně po vypuknutí zkázy, kterou přinesla neviditelná monstra. Narychlo je divák seznámen s početnou skupinkou lidí, u níž není vyloučeno, že se bude tenčit i rozrůstat, vzhledem k těhotenství dvou členek. Film mně ve své podstatě nepřišel extra originální, má dvě hodiny, takže i trpí scenáristickými neduhy, je však kvalitně obsazen, přičemž Sádra dobře herecky sádruje a v dalších rolích vyniká zejména John Malkovich, a nadto se blýskla dobrou režií Susanne Bier. Příznivci speciálních efektů nebudou úplně u vytržení, neb monster si neužijí vůbec, jsou neviditelná, snad tohle pojetí podnítí jejich fantazii. Úmrtí jsou fádní, sice je doprovází i nějaká ta krevní kalužina, ale hnusem nikdo neomdlí. Kamera zkušeného Salvatore Totina si až nadstandardně umně vyhrává s důležitými momenty i úseky filmu. Nejblbější/dementní/banální je závěr, který určitě nepochválím, přičemž toleruji i několik logických klopýtnutí, kterým se nevyhnulo ani oslavované Tiché místo. A na hudební doprovod bych už příště neangažoval Trent Reznora, který nepředvedl ve stěžejních scénách vůbec nic podmanivého. Celkově se jedná o solidní podívanou, která ideálně podporuje vzkvétající žánrový růst (Tiché místo (2018), Perfect Sense (2011) a další). 8/10 (06.01.2019)