Najednou jsme rodina

Adopce dětí coby noční můra. Jen klid, ještě než naběhnou závěrečné titulky, divák neomylně odhadne, že se nic tak hrozného nestane a že konec bude absolutně úlevný. O to hůře, že bylo zaděláno na novátorský film v oblasti rodinných filmů. I za cenu uřvanosti a jisté afektovanosti, která dvouhodinové rodinné klání provází, se mohlo více a lépe zapracovat na vyústění. Mark Wahlberg, herec hlavní role a současně i producent, se zase jednou sešel nad pracovním stolem s režisérem Seanem Andersem, se kterým si myslí, že společně točí kvalitní oddechové filmy. Částečně to je pravda, v jejich filmech nikdo neumírá, dějí se v nich legrační věci a dost často se utrousí i nějaký ten nekorektní humor/vtípek. Jen v případě tohoto jejich snímku jsem měl pocit, že je vše posazeno ambiciózněji a film si bude troufat bourat zažité mantinely filmů pro celou rodinu. A nebude k tomu potřebovat tunu vulgarit a oplzlý humor. Dobrou zprávou je, že snímek nevládne tímto typem humoru, tedy genitálie, alespoň ty mužské, tak úplně vynechány nejsou, nicméně v tomto ohledu je to zdárně ukočírováno. Zásadní nepříjemností je dvouhodinová stopáž, která brání ve svižnosti rodinných trampot, a úplně nejhorší je banální závěr, predikovatelný daleko dopředu. Z tohoto hlediska film nebudu chtít vidět opakovaně. Ovšem spousta sekvencí má v rámci rodinné zábavy neotřelý až atypický ráz. A dost tomu pomáhá perfektní herecká pětice. Na jedné straně herecky sympatičtí Mark Wahlberg a Rose Byrne coby pěstouni, u Rose Byrne mám vždy nutkání vidět ji v postelové scéně, protilehlou stranu reprezentují tři prima dítka z děcáku, které vede talentovaná Isabela Merced, zde predstavující mírně rebelující patnáctku. Střed kultur, americký pár vs. jihoamerická omladina, zde kontrast má, humorem to přímo nepřetéká, je to vyváženo dojemnými scénami, dojem mně tedy kazí hlavně trapná zjednodušenost, s jakou přišel scénář v některých fázích, hlavně v té závěrečné. Film staví na reálném základu, který dodal ze svého života sám režisér Anders. Kdyby jen býval tušil, že stačilo tradiční klišé místa odbourat a dopilovat originalitou, a rázem by z toho byl hodně vybočující snímek. Poměrně sympatická záležitost. 7/10 (30.08.2020)

Pete a Ellie se rozhodnou adoptovat si 15 letou hispánskou dívku. Jenže ta má dva mladší sourozence. Mladí manželé neumějí vychovávat děti a tyto tři jim ze začátku nic neulehčují. Později, když se jejich vztahy začnou upevňovat, propustí z vězení jejich matku, která se o ně přihlásí. A soud její žádost schválí. Vypadá to, že vše dopadne špatně. (08.10.2020)

Člověk se směje a slzí, kdy se smát a slzet má. Jo, jak by řekl Andrej, je to účelovka, ale v tomhle případě účelovka milá a dojímavá. Pokud nepočítám místy přílišnou afektovanost v podání Rose Byrne, tak nic nemám ani proti hercům a Isabela Moner tu potvrzuje svůj talent. Hezky se na to koukalo. 80% (03.03.2019)

Ja som to vedel, že ak raz bude Mark Wahlberg v nejakom filme plakať, nebude to akčný film ani triler (ani akčný triler), ale niečo ako toto. Skvelá vec a ak premýšľate nad adopciou alebo ste dokonca už „v tom“, prirátajte si aj piatu hviezdu. Kasting je veľmi silný, ale ono nakoniec aj tak ide hlavne „len“ o scenár, ktorý je hravý a vtipný, ale tiež dojemný a silný a v rámci možností sa nebojí jemne kontroverzne poukázať aj na temné, zákerné a menej idylické veci súvisiace s adopciou, o ktorých sa príliš nahlas v spoločnosti nezvykne rozprávať, hoci by sa malo, lebo ono to naozaj s rozprávkou nemá nič spoločné. Veľmi sa mi to páčilo. (23.04.2020)

Navzdory (prominutelnému) idealistickému přístupu a zpracování hodně silný příběh a film. Ono je vlastně i dobře, že je to pojato tak humorně a lehce, o to více z toho vystoupí a zasáhnou ty vážnější partie filmu. Rose Byrne je prostě k sežrání, Wahlberg má se mnou problém, že si ho ještě pořád pamatuju jako Marky Marka a ne a ne se té vzpomínky u jeho filmů zbavit. Ale nehraje vůbec špatně. Dětští herci paráda. Český název filmu tradičně poněkud mimo. (31.08.2020)