Najednou jsme rodina

Jako instantní dojímák, který začal tlačit slzičky hned na první schůzce skupiny potenciálních adoptivních rodičů, to nakonec nebylo až tak manipulativní, trapné ani blbé. V dětském křiku a nepořádku či pubertální vzdorovitosti se tato rodinná dramedie nevyžívala a snesitelnou nálož sentimentu uhladila v pozitivní kombinaci s vřelým vtipem i rozumným nadhledem normálních postav, kterým přejete, aby k/v sobě našly cestu/důvěru. Spokojených 65 % (25.06.2021)

Sentimentální ekvivalent heroinu, který si cílovka napálí přímo do žíly a bude spokojena, protože dostane přesně to, co dostat chce. Ničím nevybočující, nenáročnou a uslzenou záležitost obsahující pár slušných vtípků (ale žádnou vtipnou scénu), rodičovské klišé a výchovné momenty, pokud by to náhodou spolu s ní sledovaly i její pubertální dcery (pěst pro dvacetiletého "pedofila", kterého bere plně vyvinutá sedmnáctka hrající patnáctku nebo přednáška o škodlivosti posílání nahých selfie). Osobně s tím filmem nemám zásadní problém, ale raději bych více fekálního a absurdního humoru, nekorektních vtipů nebo přehnaných situací. Příklad za všechno, podezřele vypadající postava single ženy ve středních letech vyžaduje k adopci pouze odrostlejšího pubertálního černocha se sportovní postavou, člověku ihned naskočí myšlenky, že je perverzní a má nekalé úmysly (chce si zaprcat), ale scénárista Mirek Dušín to celý film prezentuje jako zcela nevinný odkaz na film Zrození šampióna. Strašně skautský film plný kladnosti, dobroty a nefunkční dojímavosti, až mě to chvílemi i nudilo, ale prostě to jen nebyl film pro mě, nýbrž pro diváky pijící kafe z hrníčku "nejlepší táta/máma na světě" a ty to bavit jistě bude. Moner si mimochodem o boner dost hlasitě říká, jestli ne už teď, tak rozhodně do budoucna. 60 % (20.03.2019)

Moc fajn feel-good film, který umí dojmout i pobavit. Vůbec nevadí, že je to trochu předvídatelné, jelikož je to dobře zahrané a funguje chemie mezi herci. Režisér Sean Anders odvedl velmi slušnou práci, a krásně si uhlídal, aby netlačil zbytečně na pilu, a zároveň řekl vše podstatné. Herecky to šlape a i představitelé dětí jsou v pohodě. Pohodový film na večer. (05.01.2021)

S Seanem Andersem je to jako na houpačce. Když má snesitelnější námět, dokáže z něj vytřískat něco víc a někdy natočit totální sra*ku (Sex drive). Na druhou stranu mě jeho filmy zajímají, jelikož točí komedie a těch je stále méně a méně, minimálně v kinech a humor se spíše transformuje do blockbusterů. A vlastně mě překvapuje, že má jeho nejnovější kousek až takhle vysoké hodnocení, já se strašlivě nudil. Z dvou dílů Daddy's Home si Anders přitáhl Wahlberga, což je jediné pozitivum filmu a obě zmíněné spolupráce jsou u mě minimálně o stupeň výše. Skoro mi film zůstal pod radarem a kupodivu by se vůbec nic nestalo..4/10 PS : Utvrdil jsem se v tom, že Rose Byrne je hrozně špatná herečka a taky nebude extra sečtělá. V Sousedech mi přišla vyloženě napřesdržku, ale myslel jsem, že je to výjimka, jelikož v X-menech byla v pohodě...ale není, to spíše ti X-meni. (22.01.2020)

Nemám rád moralistické filmy, ale tohle mne sundalo, hlavně konec, tam mi něco spadlo do oka, nejspíš cibule. Zvláštní, přitom bych přísahal, že ten film je špatný. Na komedii je málo vtipný na nějaké drama zase moc debilních vtípků. Jsem moc rád že jsem si to pustil. Starý sprostý cynik se ve mne na 2 hodiny trochu utlumil. 8/10 (10.03.2019)