Jednej správně

Naordinoval jsem si Leeovu chválenou klasiku, utáhl ji bez mrknutí oka až do konce, sem tam se u toho usmíval (věčně rozvášněný mladík s tváří Johna Turturra), jindy nad tím kroutil hlavou (trochu přepálený závěrečný brajgl)… takhle, jako jistý druh mediální demonstrace s poselstvím cílícím na neuvědomělé masy to možná funguje, ale jako film to na několika frontách již předem selhává, bo ten cílený přesah je až příliš často patrný. And that's the truth, Ruth! (09.08.2019)

Spleť mikropříběhů z Brooklynu v době před jeho gentrifikací může být pro neinformovaného diváka iritující a pár podvratných scének připravujících půdu pro finále zřejmě ani nepostřehne. Snímek samozřejmě stojí za shlédnutí díky svému společensky výbušnému finále, kdy se režisérovi podařilo vystihnout složitost (zřejmě ne jen tehdejší) situace v USA a podstatu rasismu a ještě roztřesené publikum dodělá nádhernou dvojsmyslnou pointou protichůdných citátů dvou pánů z fotografie. Příjemné překvapení po poněkud pomalém ne tak záživném rozjezdu. (08.05.2017)

Rozumově dokážu pochopit, proč je tento film tak dobře hodnocený. Vykreslení vztahů mezi jednotlivými komunitami je přesvědčivé, neustálé napětí posílené horkým počasím vrcholí opravdu skvělou scénou neuvěřitelného vzteku a nenávisti, ta jediná mě ale opravdu nějak více oslovila. Já osobně si vůbec nemyslím, že by Spike Lee nadržoval svým "bratrům" - na všech stranách se našly kladné i záporné osoby (nebo celé skupiny). Ačkoliv tedy Jednej správně objektivně dokážu zhodnoti jako přínos kinematografii, subjektivně..........fakt jsem se u toho nudila, na rozdíl od 25.hodiny, která je podle mě tisíckrát lepší, i když se v ní celou dobu nic moc neděje, stejně jako tady. (14.12.2006)

Závěrečnými citacemi z Martina Luthera Kinga a Malcolma X - po zplundrování italské pizzerie -, které zpochybňují (přinejmenším) xenofobní násilí, bylo naznačeno, (vezmu si k ruce Mattyho, s kterým rád diskutuji) že se jedná o " film řešící rasovou problematiku", dokonce jeden z nejlepších. Na rozdíl třeba od Kazanova brooklynského filmu (běloši tu nejsou Italové, ale Irové) mi ale připadá, že se zde mnoho neřeší, "správné věci" jsou potopeny do atmosféry lenošení, nicnedělání (každý schod je vhodný, aby se na něj mohlo sednout a každá zeď na to, aby se o ní mohlo opřít), které je nutně zdrojem atmosféry násilí v myšlenkách, projevujícími se vulgaritou v mluvě (z toho můžeme vypustit jen "starostu", který je na to dostatečně "starý"), a nakonec prachbídně artikulovanou destrukcí (jak přehrávacího zařízení, tak celé pizzerie). Pozn. 1: Názor staršího bratra, ve filmu je dobře vidět, že už toho má plné zuby, a že chce začíst vést normální život, a že i jeho brutalita se v tomto prostředí jen stupňuje, je všeobecně odmítnut. Pozn. 2: Scéna s autem u hydrantu zase jasně ukazuje, jak se slova používají především pro oblafnutí, uvedení do prekérní situace, pouze pro vlastní obveselení. Pozn. 3: Popelnice, kterou Mookie hodí do výlohy obsahuje jeden poloprázdný igelitový pytel... Pozn. 4. Ale jak dosti neurčitě říká "Malcolm X, You've got to do the right things" - a to se rýmuje. Pozn. 5: Někdo si dal práci a spočítal, že slovo "fuck" je ve filmu vyřčeno 240 x. Pozn. 6: Tanečnice z úvodní scény byly fakt skvělé! (14.09.2018)

Tak jsem myslel, že se zase podívám na nějakej film o tom, jak jsou ty nebohý černoušci strašně utlačovaný a jak maj těžkej život, ale tohle překvapivě bylo o tom, že černoušci si ve svym ghettu žijou celkem v pohodě a mezi nadávánim na bílý a na žlutý se jen tak poflakujou po ulici a v lepšim případě dělaj hovno, v horšim případě dělaj problémy. Opravdu netušim, jestli Spike Lee chtěl timto filmem říci, že jeho černý "bratři" jsou pěkná chamraď a je lepší se jim radši vyhnout obloukem, nebo se snažil sdělit něco jinýho, ale vůbec se mu to nepovedlo. Nicméně tento film prostě vyzněl úplně jinak než 99% černošskejch filmů a to bylo opravdu překvapení. Tim pádem určitě film stojí za vidění. Ale celkový hodnocení 83% je teda naprosto mimo moje chápání. (16.02.2013)