Krvavé léto v New Yorku

Predstavte si, že by sa jedného dňa natočil snímok podľa skutočnosti o Petrovi Saganovi, pričom by ste následne po jeho vzhliadnutí zistili, že ste čumeli na dvoj hodinový dementný film, ktorý si nebral na paškál vašeho "favorita", ale nejakého meniča pneumatík či ventiliek. Čakal som niečo iné, dostal som úplne niečo iné. Možno moja chyba, možno nie, no len zriedka kedy narazím na chabý pokus hodný "odpadu". Tento by si to z mnohých ohľadov plne zaslúžil, pričom je úplne mimo moje chápanie tunajšie hodnotenie užívateľov. Nedokázal som to ani len dopozerať, a to zrejme hovorí za všetko. (25.10.2016)

Zdá se mi, že zde autoři honili příliš mnoho zajíců. Nejzajímavější linie - sledování počínání sériového vraha je tím pádem zatlačena do pozadí, a byt je člověk zvědavý zejména na posun v tomto plánu, musí od sekvence k sekvenci přečkat zabývání se mnohem nudnějšími problémy vznikající střetem disca a punku, nesnášenlivosti k odlišnostem a podobně. Vzniká tak trošku podrážděná nuda. (10.08.2011)

V Novém Jorku bych léto roku 1977 trávil jen velmi nerad. A není to proto, že Samův syn střílel v nočních ulicích, protože já v noci většinou spím, ale proto, že to město nemám v lásce a nechtěl bych v něm trávit vůbec žádné léto. Tento snímek na tom nic nezměnil, vlastně mne spíše ponudil, ale hudební stránka byla naprosto skvělá. Zejména punkové kousky mne nadchly, ale on i ten dobový popík měl docela šmrnc. (28.03.2014)

Svou atmosférou mi film připomíná Hříšné boogii (které je mimochodem o dost lepší). To navozování ducha 70.let, plavné kamerové záběry. Spike Lee je talentovaný režisér, který dokáže obyčejně vypadající scény okořenit nějakou vychytávkou. Samotný děj ale už tak není uchvacující. Příběh mladého punkera, který vtrhl do "normálního" života svých přátel, je nesourodý a přitažený za vlasy. I tak ale velký dík Spikemu, který mě dokázal udržet v gauči po celou dobu (i když stopáž je trošku přepálenější). (13.12.2007)

Po "L.A.Prísne tajné" ďalší skvelý retro krimi thriller, ktorý svoju pôsobivosť buduje nielen na popkultúrnych odkazoch a marginálnych kulturologických flashbackoch, ale i na hereckých výkonoch (Brodyho herectvo naozaj nespočíva len v jeho expresívnom, romanticko-exotickom zjave) a inteligentných dialógoch (áno, aj napriek tomu, že sa v nich často hovorí sprosto). Pri scéne dokresby portrétu domnelého vraha vám možno napadne, že Socha slobody je vlastne jedna veľká punková ikona... (15.11.2004)