Darebák a závodnice

Príbeh, ktorý sa snaží zaujať hromadou náhod a tragických situácií. Očividne to na viacerých zafungovalo. Teda až na mňa. Prekážala mi nielen ústredná dvojica, ktorá sa chovala sobecky a robila nelogické rozhodnutia, ale vadili mi aj časové skoky, vďaka ktorým to celé nedržalo moc pohromade. Najvačší problém ale vidím v tom, že bol príbeh prezentovaný iba vytrhnutými scénami, ktoré mali byť dramatické či dojímavé? Vo výsledku to však posobilo ako ploché a trápne divadielko. Jeden puntík za záverečnú jazdu, ktorá mi aspoň trochu zlepšila chuť. (11.02.2019)

„Kudy chodil, tudy lhal, světlé zítřky sliboval. Jen co mě pustí z lochu, užiješ života trochu!“ Vždy se rád nechám překvapit tím, že (filmový) svět je vesnice a život se točí v kruzích. Adèle Exarchopoulos mě poprvé zaujala v Mouše v kufru, kde její momentálně postižená Agnès hulákala jak strýček Pepin z Postřižin. A pozor, byla v podezření že jí psy! V Le Fidèle místo ní řvaly motory a její závodnice Bibi si lehla pod obejdu, který měl... kynofobii! Bohužel scénář si vysloužil „POCHVALNÉ“ OKÉNKO: [][] Je sice pravda, že to unylé a fádní až běda, ale aspoň že je to natočeno nepřehledně, bez ladu a skladu a děj mezi etapami toxického vztahu přeskakuje sem tam, jak elektrická jiskra na skratovaném kabelu. A „láska“ Bibi k macho hochštaplerovi s jednociferným IQ? Neoddůvodněná, ba ani aspoň lehce načrtnutá, naprosto nevěrohodná. [][] Navíc já bloud Faustce sliboval druhé Grand Prix... a ono prd, v Le Fidèle se ani moc nejezdilo. (15.07.2024)

Ono se to tváří jako klasická romance mezi sociálně nesourodou dvojicí a do určité míry tomu tak i je. Ale způsob podání působí docela neokoukaně. Primární zásluhu na tom mají především oba hlavní představitelé. Mezi Adéle Exarchopoulos a Schoenaertsem fungovala neskutečná chemie a poutavým způsobem byl popsán i vývoj jejich vztahu věnující se optikám obou zúčastněných. Určitou devízou je i fakt, že se jedná o přesně ten typ páru, u kterého víte, že nemůže dobře dopadnout, ale přejete si pravý opak. Solidně zvládnuta byla i ta trocha akce. Co mě trochu zklamalo byl melodramatický závěr, který mi v kontextu s předchozím dějem přišel trochu laciný a příliš vykalkulovaný. Ale to je možná dáno tím, že jsem si představoval hlavní hrdiny ujíždějící do západu slunce. 80% (01.12.2018)

Celkom milá francúzska vecička, ktorá má byť založený na skutočnosti a pritom z diaľky skôr pripomína nejaké Remarquov román (napr. Nebo nepozná obľúbencov). V podstate dve tretiny sú super, koniec už nebol tak dobrý. Najviac ma ale šokoval ten vekový rozdiel medzi zaľúbenou dvojicou, kto by tipoval 15 rokov? Ten Matthias Schoenaerts nejak nestarne. (15.11.2018)

Tak tohle milostné drama s kriminální zápletkou jsem si fakt neskutečně užila. Už jen samotné obsazení hlavních rolí skýtalo naději na přinejmenším zajímavý filmový zážitek. Což se i velice záhy potvrdilo. Matthias Schoenaerts a Adèle Exarchopoulos byli naprosto úžasní a opravdu to mezi nimi jiskřilo. Jejich vztah působil velmi uvěřitelně a dodával příběhu na věrohodnosti. Nejvíc mě však dostalo, že jsem minimálně druhou půlku filmu absolutně netušila, kam se děj bude ubírat dál. Navíc mě konec totálně emocionálně rozsekal. Co bylo obrazem jen naznačeno doplnily slova teskné písně o osudové lásce při závěrečných titulcích. (85%) (10.08.2020)