Nahý

divný, rozporuplný a neotřelý film s osamělým, charizmatickým, provokativním, ukecaným a občas odpudivým hlavním hrdinou, který chrlí svá moudra na kohokoliv s kým se potká a vytváří abstraktní situace s napjatou atmosférou. Zvláštní výpověď o době, která je plná spekulací a konspirací. Ve výsledku dobře zahraný, ale dost komplikovaný a pro mě moc nepochopitelný. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.10.2012)

Kdyby tato Leighova horečnatá chodecká „road movie“ (anebo sauntererie?) pojednávala více o nahých než o nahém, jehož poriomanie (a monomanie!) organizuje ono ustavičně připomínané drama naplňujícího se konce světa, zasáhla by mě tím víc. Všechny ty životy tváří v tvář žvástu, v nějž se zhroutil člověk, kamení, a divák tak klouže jen po evidovaných skulpturách v zapomenutém lapidáriu na konci studené války, ačkoliv důvěrnějším nahlédnutím v tu hemživou rozmanitost duší, z níž se rodí stále nová a nová první slova, by se dozvěděl více i o sobě samém, a neutvrzoval se jen v tom, jak správně sám tento svět vidí: protože vnímá jen zkreslujícím prizmatem zotročujícího Já. Zdánlivě vědoucí Johnny není nějakým osamoceným prorokem v londýnském panoptiku osamělých: sám je pouhým odrazem prvotního výkřiku, který ještě před půlstoletím zněl sytě krutým hněvem, zatímco on již své kletby jen vykašlává. Pansofické promluvy posedlého chorobnou neumluvitelností k sobě strhují přílišnou pozornost, takovou, jaká až zatemňuje celé navštívené (nikoliv obývané) prostředí: vyvolávají dojem, že je tím, který má každému co říct, zatímco ve skutečnosti stále mluví jen se sebou samým – v ostatních. Nenaslouchající a znecitlivělý nic nesděluje a s nikým nic nesdílí, jen cituje, trápí a zesměšňuje: bližní se mu otevírají jen jako různě zaprášená jeviště, na nichž sehrává svá ochotnická představení dle konvenčních scénářů. Struktura vyprávění, konfrontující jej souběžně s další vychýleným egomaniakem, psychopatickým sadistou, mi přišla rovněž příliš vypočítavá, poplatná snaze o příběh (byť efektní): vyvolává mylný dojem jedné osudové polarity, zatímco k takovému zásadnímu střetu dochází v každém záběru. Méně je mnohdy více – a to Leigh dokázal svým skvostným debutem Bleak Moments. V Nahých (!) toho mohl rovněž dostát, ale zřejmě se obával, že by tak film zahustil v divadelní hru… A obával-li se toho skutečně, pak oprávněně: protože divadlem tento film opravdu voní (a někomu jistě také páchne), a tímto feromonem mě také ještě více přitahoval... Každé setkání charakterizuje dokonalé a soustředěné vystižení postav – jejich jazykem, zvláštnostmi reakcí i skrytou motivací k hovoru (a v neposlední řadě skvělým herectvím všech představitelů). Každý z hrdinů touží po jedné, určité odpovědi, a té se mu nedostává – na rozdíl od krutosti, tělesné, duševní i jazykové. Nevnímaný, trýzněný prostor rovněž uzavírá tyto osobité interakce silou lidmi netušenou a každou repliku odstiňuje jakýmsi sivým smyslem věcí posledních: s každou větou tedy hrozí, že spadne opona a přikryje i diváka. Tak nevím, zda přeci jen nejde spíše o poctu Sarah Kane než Tonymu Richardsonovi… (20.01.2018)

Malý princ pro dospělé, v Londýně na konci milénia. Fascinující David Thewlis prochází nočním Londýnem a potkává hlídače, co hlídá prázdný prostor nebo feťácký pár, který se usilovně hledá přes celé velkoměsto, aby se mohl nenávidět... Film se zcela neopakovatelnou atmosférou. Znepokojující i zábavný. Muži nenávidí ženy, potrhlý vagabund dělá fóry na Homéra a k tomu všemu se nejspíš blíží konec světa. Jen škoda, že zhruba v polovině (obrovský monolog Johnnyho o čárových kódech a apokalypse) zpočátku zběsile nastavenému tempu spadne řemen, a do konce už se dle mého tak úplně nenahodí. (17.08.2018)

Veľmi zvláštny a rozporuplný film, ktorý v jednom okamžiku zaujme, nadchne a vzápätí odpudzuje. Pozitívne je, že napriek slušnej dĺžke nenudí. Nemám žiaden vzťah k bezdomovcom a lúzrom. Ani dobrovoľným, ani tým, ktorí sa medzi nimi ocitli nechtiac. Všetky postavy tohto filmu boli ako z nejakého panoptika, nepravdepodobné, skarikované a iba chvíľami zaujímavé. Film bol od začiatku do konca na dve hviezdičky, čím vyjadrujem názor, že nemusel a nemal byť nakrútený. Ale tú tretiu musím pridať za fantastický herecký výkon Davida Thewlisa, ktorý statočne ťahal celý film. (07.03.2012)

Doposud mi nesedl žádný Leighův film - a "Naked" bohužel nebylo výjimkou. Technicky nelze absolutně nic vytknout, herecké výkony jsou taky bezchybné (David Thewlis je bůh), z chování postav a sledu jednotlivých scén jsem měl ale dojem, že se jedná o jednu velkou, nafoukanou pózu. Ukecaný, artový, pseudointelektuální žvást. Jednotlivé scénky jsem si užil (jeden ze závěrečných dialogů s "dokončováním" vět, setkání s nočním hlídačem, mikroscénka s řidičem limuzíny), přesto jsem ale nedokázal ztlumit pocit škrobenosti. Bylo to zajímavé, ale ... thanks, but no thanks. (22.12.2012)