Devadesátky

Tady stojí že co se týče žánru jedná se o drama/komedii. Komedie to prosím vás není. V Pátku 13. se člověk taky usměje, když nějakému trdlu skončí mačeta zaseknutá v hlavě a rozhodně bych jej neoznačil za horor/komedii. Omlouvám se, ale musel jsem se k tomuhle vyjádřit, protože pak Devadesátky spadnou žebříčkově do komedií a tam rozhodně nepatří. Takže jednoznačně drama. Mladý Steve neví kam patří, vždy tak nějak kouká po starších a když se mu nedostane uznání u staršího bráchy vyrazí přímo do ulic. Samozřejmě má to štěstí že se zkamarádí s jednou tuze odrzlou partičkou stejkáťů a divák tak nějak tuší že to nemusí dopadnout happy endem, protože Steve skotačí na pěkně šikmém prkýnku. Nejsem a nebyl jsem nikdy stejťák, nicméně Jonah Hill prokázal tolik režisérského umu a za pomoci parádního soundrtacku, snadno zapamatovatelných a jasných charakterů dodal snímek, který u mě vystřelil pocitově dosti vysoko. Hrozně bych si přál mít jako bráchu Raye, ale Fuckshit skvěle topil pod kotlem. 75% (21.10.2019)

Jako debut Jonaha Hilla moc a moc super. Citlivé emoce, občas naturalisticky surová scéna, dobře minimalistické v detailech (brácha donese dva džusy a vy prostě víte, co to znamená). Když se na to ale dívám bez sentimentu, že tohle natočil týpek co ve filmech doteď jen hrál, tak musím přiznat, že mě to úplně nedrželo celou dobu. Je to taková nezávislá atmosferická pocitovka o dospívání mezi skejťáky, ale často nedramatická a rozvleklá jak nedělní odpoledne na sídlišti. (17.08.2019)

Jonah Hill nikdy nebyl můj oblíbenec. Vnímal jsem ho nejprve jako neprofláklého (a docela přirozeně vystupujícího) komika (Superbad), pak zejména vedlejšího přicmrndávače v méně či více vydařených komediálních projektech, pak jako velmi solidního přicmrndávače v dramatických kouscích (Moneyball vedle Pitta, Vlk z Wall Street vedle DiCapria) a nyní tenhle hekavý hošan překvapil režijním debutem, který poměrně syrově pojednává o životě osamělých skejťáků. A na prvotinu je to hodně vydařená záležitost. Je jedno, zda jeho hrdinové jezdí na skateboardech nebo brigádničí třeba na plovárně, Hill sleduje jejich dospívání a obtížná životní rozhodnutí. I když nepřináší nic nového, ve svém pojetí je citlivý a upřímný. Hlavním hrdinou je svou vlastní cestu a identitu hledající Stevie. Je to roztomilý klučina, kterého pravidelně řeže starší bratr, matka samoživitelka je pořád v práci, a tak hledá porozumění jinde, což má suplovat jeho chybějící rodinné zázemí. Ač je přemýšlivý a zdrženlivý, obdivně se začne scházet s partou skateboardistů, kteří obráží mejdany a jednají na hraně zákona. A ze stydlivého hocha se stává někdo „jiný“, jež vyzkouší alkohol, drogy a zasune své dva prsty tam, kam ještě starší kluci zdaleka nezabrousili. Postupně ale pochopíme, že u každého zkaženého obalu je i jádro, které ještě nemusí být nakyslé. A že právě ani hoši z party to rozhodně nemají lehké. Hill kouzelně zachytil všednodennost, je autentický v detailech, má obyčejné cíle, předkládá několik špatných rozhodnutí i následných kroků s jistou dávkou naděje. A hlavně posbíral velmi dobré mladé (mnohdy neherecké) tváře. Kdyby ještě lépe vklouzl do několika témat, výsledek mohl být dochucenější a pocitově naplněnější. (22.10.2019)

Je to síce iba taký nedokonalý zlepenec jednotlivých čriepok deja, kde vlastne nič poriadne nezačína a nekončí - len také pofľakovanie sa na skate a parenie, no Hillovi sa tu podarilo tak dokonale vystihnúť deväťdesiatkovú atmosféru, že z toho musí každý padnúť na zadok, najmä moja generácia a starší. Tak to dopadá, keď deti vychováva ulica, dnes je to možno ešte horšie ako vtedy... Nadpriemer. 75/100 (13.11.2019)

Když jsem poprvé zahlédla postavy a uvědomila si, že je budu muset poslouchat a dívat se na ně 90 minut, polilo mě docela horko. Nakonec ale právě tyhle podivné, lidské charaktery dělají Mid90’s tím čím jsou. Jonah Hill na to, jaké bere role, umí velice dobře vzít za režisérské řemeslo a s přehledem naservíroval stylový návrat do této éry bez větších výtek z mé strany. Sunny Suljic je kouzelný a má před sebou slibnou dráhu. Na tomto filmu je taky skvělé, že je natočen od srdce a neklade si vysoké cíle. Myslím, že dnešní generaci poslouží jako taková sonda do minulosti, i když v Česku to takhle divoké asi nebylo. :) Viděno v rámci Šary Vary. (19.07.2019)