Tajnosti a lži

Mike Leigh je možná režisér jehož kvality jsou ve světě uznávány, ale navzdory tomu pracuje s dost plytkým materiálem a tohle drama neni výjimkou. Dějová linka o hledání svých kořenů nezaujme předevšim z hlediska fádnosti postav a ještě ke všemu v toporným britským prostředí s přehršle zbytečných scén. Věčně ukňouranou ženskou bydlící se svojí odpornou dcerou (mající za přítele retardovanou fetku vypadající jak Sean Penn) vyhledá její starší dcera, která byla po narození odložena a kterou si kdysi spíchla s černochem. Jako její mladší brácha a rodinná spojka zde vystupuje pupkáč s jeho škaredou ženou utápějící se společně ve svym nudnym životě, což zde teda platí o všech postavách. V první třetině se v ději ani nedá pořádně zorientovat, pokud si nepřečtete obsah předem, ale je to taková otrava, že vás nic v podstatě ani nezajímá, poté následuje první kontakt a ono setkání, schůzky a na závěr dá se říct trocha napětí, ale výsledek mě nepřesvědčil, abych se pouštěl do dalších projekcí tohoto umělce. (04.03.2018)

A všetci si nakoniec vyplakali oči v medzigalaktickom odpustení a uisťovaní, ako sa milujú. Až som si myslel, že je film americký, ale nesedel mi tam volant napravo. Keby sa trochu ubralo na tom prehnanom dramatizovaní situácie a nejaká trištvrtehodina filmu, tak by som dal aj štyri. Ale za taký dlhý čas dôjsť popri rodinných scénach k jednému zisteniu, ktoré je už v obsahu filmu, to ma trochu ubíjalo. Osviežením zase boli scény fotenia s komentármi, bolo ich dosť, a prinášali nejaký optimizmus do tých šedých životov. Nepochopil som niektoré vedľajšie zápletky, fotenie zjazvenej modelky, akoby sa to dostalo do filmu omylom strihača. Celkovo mi po filme napadlo, prečo sa musia aj obyčajné radostné zistenia vyvŕbiť do takýchto tragicky poňatých drám, že aj Chuck Norris by zaplakal. (25.05.2016)

Systém „vezmu partu kvalitních herců, nadhodím výchozí situaci, zavřeme se pár měsíců na zkušebně a uvidíme, kam nás to až zanese“ je zjevně hodně závislý na štěstí; Další rok viděný před sedmi lety v Projektu 100 mě neurazil, ale na hlubší zkoumání Leighovy fimografie moc nenalákal, zato toto byl onačejší zážitek, tady emoce pracovaly fest, nitra se odhalovala, sociální poselství rezonovalo, humor jemně perlil, žádná postava nebyla do počtu a film k nim nebyl krutější, ale většinu času ani milosrdnější, než bylo třeba. Menšinu času jsem si říkal, že je škoda, že to v tomhle stavu nedostal do ruky nelítostnej dramaturg, nevyházel tu zbývající trošku balastu a nenabrousil pár příliš ohlazených hran, a pak se to teprve nenatočilo. Jenže pak by se z toho nejspíš vytratila ta paradokumentární syrovina (a třeba taky ne). (22.09.2018)

LFŠ 2018, Film 18: Film se klidně mohl jmenovat adoptovaní a neplodní. Hlavní hrdinka, adoptovaná černá optometrička, zjistí že její matkou je brit trash ženská pracující v továrně na krabice. Rasový úhel je přitom sympaticky neakcentován, to že Hortensie je černoška je spíše náhoda. Kromě téhle dějové linie se filmem vinou další dvě až tři zápletky, například fotograf Timothy Spall s manželkou, které všechny vybuchnou v epické závěrečné scéně, ne nepodobné např. Vinterbergovým Festen. (01.08.2018)

Už dlouho jsem u žádného filmu neměla takový pocit opravdovosti jako právě u Secrets and lies. A největší zásluhu na tom má beze sporu neuvěřitelný výkon Brendy Blethyn, její postava ve mě vyvolávala celou škálu pocitů od naprostého odsouzení přes lítost a nakonec i soucit. Dovedu si živě představit, že taková podobná Cynthia bydlí třeba o dva baráky dál, nebo jsem ji potkala včera v obchodě....Celý film byl pro mě velký zážitek a nakonec mi nevadil ani přeci jen moc přehnaný happy end. (06.01.2013)