Pepa

Náhodou jsem na to přepnul a zhruba to dokoukal. Na to že to bylo psaný jako komedie, to moc komický nebylo spíš naopak. Bylo ho hodně hořký a ten konec bez happy endu dost nezvyklý. Takový lidi určitě jsou a je jich hodně těch podpantofláků či lidí co si nechávají vše líbit. I já si nechám až moc líbit, ale prostě takový je život. (19.01.2020)

Sračková česká slátanina. Snažím se v každém českém filmu najít aspoň tu jednu hvězdu. Vyškrábnout ji... kdekoliv. A musím říct, že tady to nešlo, prostě není kde brát. Nudný film o nudném člověku s nudným životem. Pořád čekáte, až se něco stane a ono se pořád nic nestane. Sice role věčných smolařů šly Suchošovi vždy zahrát perfektně, tak tento film je velký krok vedle. Aspoň ty kozy Aleny Dolákové stály za něco. Totální ztráta času. (21.04.2019)

Je zajímavé, kolik lidí to tady vnímá jako komedii, ja to spíš vnímal jako tragikomedii s velkou dikcí na slovo tragédie a to nejen k postavě Pepči, nevěděl jsem jestli mě ho má být líto čistě z chlapské sounáležistosti a nebo prostě jakej chleba si upečeš, tak si pak sežereš, Pepíčku, ale tragický tam byly snad všechny postavy. Mě to přišlo docela trefný, spokojenost. (30.12.2018)

Pár hlášek mě tedy pobavilo, ale je to tvar na úrovni rozhlasové četby, hrdina v jinak ukázněném podání Michala Suchánka celou svou trudnou pouť celoživotního outsidera vypravěčsky komentuje v úmorně nekonečném monologu, aniž by mu text dovolil smělejší myšlenky než „neviditelnost mi nedovolila snít“ nebo „pořád žiju jenom napůl“.Z druhé vady, která využívá obnošeného modelu zpětného líčení od početí až k prahu smrti, pak plyne, že skoro celý film vypadá jako prolog. A jestliže dojemně trpný mimoň uvažující, kdy začne opravdový život – po narození, po maturitě, prvním sexu, svatbě, dětech či až po smrti, není schopen činu, natož vzpoury dříve než ve finále, ztrácí nutně divákův zájem i sympatie. Pepa je osamělý vyděděnec, nechtěné dítě bezstarostné éry hippies, jehož ilustrovanou kronikou plachého otloukánka film listuje přes několikero obsazení: školka, škola, vojenské odvody, úřednický post. Leckteré motivy přitom opakuje z jiných děl, třeba kakao coby pokoutní cestu k získání modré knížky včetně Plíhalovy slavné písně nebo voyerské slídění s dalekohledem na sídlišti, jen aby zjistil, že „všichni lidi to mají těžký“. Vždy je využit a zneužit, za totality i svobody, v práci i v citech, od smutné komedie míří k melodramatu a v závěrečném odhalení až k Cimrmanovi. Nicméně nejde o případ podívané, jaká naplňuje studem. Navíc Petra Špalková coby Pepova manželka si vychutnává sólo semetriky ve společenských trapasech typu „Pepo, čuchni si k Tondovi“, prostředí včetně hotelového zapadáku hraje tesknou ošuntělostí a ve vzácné chvilce se zdá, že by se z Pepy mohla vyloupnout taková malá česká Americká krása. Jen to umět. Ale nakonec musí stačit, že se nekoná další prvoplánová řachanda (12.04.2020)

Já nechci bejt zlej na každej českej film, ale copak mám jinou možnost? Když dostanou zoufale nevtipnou a nekonečně nudnou komedii se zvráceným poselstvím, že "typický průměrný Čech Pepa Novák" za nic nemůže a vinu za všechno nesou vždycky ti druzí, tak těžko můžu jinak. Fakt, hlavní myšlenka Pepy je, že my jsme ti hodní, ale ten hnusný svět s námi nehezky vyjebává a ostatní nás jen využívají. Takže leitmotivy jsou neschopnost přijmout odpovědnost za vlastní osud, zbabělost postavit se za něco, čemu věřím a co chci - je smutné, že se režisér Kameňáku 4 Novák a zoufale netalentovaný scenárista Sauer domnívají, že to jsou převažující pocity většiny z nás, a na jejich základech staví celý film. To vše podporují myšlenkou, že když to holt v tomto životě nevyjde, povede se to v tom příštím. Jenže Pepa Novák nevyvolává soucit. Mělo jít o hodného smolaře, ovšem vyšel nesympatický a evidentně mentálně slabší jedinec, který rád šmíruje lidi a bůhvíco pak dělá ve sprše. Asi nejlépe tragédii celého filmu vystihují postavy šmírovaných sousedů Martina Pechláta a Anny Stropnické. Právě jediný pokus o životní vzdor unavené manželky, její snaha něco se sebou udělat a něco změnit, je spolehlivě udušena odporným manželem - a ještě se to podává jako výhra. Pokud film stojí na takhle vratkým ideovým základě, dost těžko lze očekávat vyšší hodnocení. Ani tu nemusím psát o kravinách, jichž je ve filmu taky dost (více o nich zde). Už plakát by měl každého varovat. Smolařem proti své vůli je nesmyslný slogan, podle kterého někdo jiný asi může být smolařem o své vůli nebo co. Mám chuť na člověka, co to vymyslel, zblízka zařvat, že neexistuje jediný dobrovolný smolař, každičký smolař jím je proti své vůli... Ach jo. No jo. Tak třeba v nějaké další inkarnaci bude z Pepy koukatelný film, ne jen esence zbabělosti. V tomhle životě to fakt nevyšlo. (12.04.2018)