Pepa

Pár hlášek mě tedy pobavilo, ale je to tvar na úrovni rozhlasové četby, hrdina v jinak ukázněném podání Michala Suchánka celou svou trudnou pouť celoživotního outsidera vypravěčsky komentuje v úmorně nekonečném monologu, aniž by mu text dovolil smělejší myšlenky než „neviditelnost mi nedovolila snít“ nebo „pořád žiju jenom napůl“.Z druhé vady, která využívá obnošeného modelu zpětného líčení od početí až k prahu smrti, pak plyne, že skoro celý film vypadá jako prolog. A jestliže dojemně trpný mimoň uvažující, kdy začne opravdový život – po narození, po maturitě, prvním sexu, svatbě, dětech či až po smrti, není schopen činu, natož vzpoury dříve než ve finále, ztrácí nutně divákův zájem i sympatie. Pepa je osamělý vyděděnec, nechtěné dítě bezstarostné éry hippies, jehož ilustrovanou kronikou plachého otloukánka film listuje přes několikero obsazení: školka, škola, vojenské odvody, úřednický post. Leckteré motivy přitom opakuje z jiných děl, třeba kakao coby pokoutní cestu k získání modré knížky včetně Plíhalovy slavné písně nebo voyerské slídění s dalekohledem na sídlišti, jen aby zjistil, že „všichni lidi to mají těžký“. Vždy je využit a zneužit, za totality i svobody, v práci i v citech, od smutné komedie míří k melodramatu a v závěrečném odhalení až k Cimrmanovi. Nicméně nejde o případ podívané, jaká naplňuje studem. Navíc Petra Špalková coby Pepova manželka si vychutnává sólo semetriky ve společenských trapasech typu „Pepo, čuchni si k Tondovi“, prostředí včetně hotelového zapadáku hraje tesknou ošuntělostí a ve vzácné chvilce se zdá, že by se z Pepy mohla vyloupnout taková malá česká Americká krása. Jen to umět. Ale nakonec musí stačit, že se nekoná další prvoplánová řachanda (12.04.2020)

Film, který ve mně zanechal rozporuplné pocity. Ani ne tak tím, jak vypadá (protože co si budeme povídat, v kontextu další Novákovy tvorby se jedná o klenot), ale tím, o čem vlastně vypráví - o hodném, ale dost neprůbojném chlapíkovi, který vede hodně smutný život, ovšem může si za to jenom on sám. Celkem fajn, hlavně díky Suchánkovi, ale dost tomu všemu chybí nějaká závěrečná katarze. (24.04.2019)

„VÍŠ CO NOVÁKU? JDI DO PRDELE…“ /// Suchoš jako Kohákovo parchant… to nevymyslíš… (vlastně jo…). Pepa a jeho příběh vo tom, jak byl k životu lúzra vlastně předurčenej. Prenatální věk, novorozenec, kojenec, batole… školka, škola (i střední), vojna (ta vlastně ne), práce, láska, manželství… Člověku by ho bylo až líto – prostě takovej je to film. Nebo?... Je vám líto kreténů? Celkově to není taková trága. Dialogy normální a vlastně je to ze života. Se rozhlídněte a schválně, kolik takovejch Pepů znáte? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Když plácnu holku po prdeli, mám červenou držku (dost dlouho…). 2.) Zjistím, že na světě to maj všichni lidi těžký. Nejen já… (Pepa). /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.05.2019)

Pepa je taková průměrná spíše pod průměrná komedie která je zaměřená na jednoho nepříliš úspěšného Pepu.Tak do poloviny filmu si říkáte to bude ještě lepší ale bohužel není tak to nakonec vypínáte se zklamáním že Češi zase nenatočili slušnej film jen tam dali hromadu reklam a to jsem musel protrpět a sranda ta byla dohromady 20 min . (19.10.2018)

Ukážkový príklad filmu, pri ktorom sa moje hodnotenie totálne odlišuje od väčšiny. Nečakal som nič, a dostal som fajn záležitosť. A popravde, vôbec nechápem to nízke hodnotenie. Páčil sa mi nielen nápad, ale aj samotná konštrukcia dejovej linky - niečo podobné ako Americká krása, ale takým svojským spôsobom. A myšlienky, ktoré tu sú, sa možno niekomu zdajú ako klišé, ale sú sakra pravdivé. Tento svet jednoducho dobrákom nepatrí. Žiaľ ľudia sú svine a keď cítia niekde dobro, tak si ho automaticky zamenia za slabosť, ktorú treba využiť. Je to preto také depresívne, až je to krásne. Nadpriemer. 75/100 (05.01.2023)