Osmá třída

Ve schopnosti vystihnout důležitost určitého okamžiku v životě mladého člověka srovnatelně přesvědčivé, upřímné a nesentimentální jako Call Me By Your Name (k vrcholům obou filmů zároveň patří monolog postavy otce). Nečekejte teen komedii. Je to převážně drama, v přístupu k hlavní hrdince ojediněle citlivé, občas vtipné. Mnohé filmy o potřebě být sám sebou jen mluví. Tenhle ji chápe a ukazuje, jak strašně obtížné je sebepřijetí, překonání strachu z toho, že se ztrapníte, že nebudete dost cool. Věk přitom nehraje takovou roli. Někdo svádí boj mezi svou přirozeností a tlakem okolí ještě v dospělosti. Burnhamův cit pro nuance života sociálně úzkostlivé internetové generace a jeho pochopení pro jednu nadprůměrně inteligentní, trochu nesmělou dívku jsou výjimečné a doufám, že bude vznikat jen víc podobně empatických portrétů mladých hrdinů jako je tenhle (nebo Lady Bird, The Edge of Seventeen, The Diary of a Teenage Girl...). Film, se kterým chci rozhodně strávit víc času a víc docenit, jak zapojuje do vyprávění soundtrack nebo jak chytře pracuje např. s interakcí hlavní hrdinky a okolního prostředí (pomocí subjektivního zvuku, velikosti a ostrosti záběrů), díky které vnímáme a prožíváme okolní realitu jako ona. A Elsie Fisher by, bez jakéhokoliv přehánění, měla být nominována na Oscara. 90% (27.09.2018)

Filmy zo školského prostredia s tématikou dospievania dokážu byť skutočne pútavé a kvalitné. Toto už podľa popisu malo veľký potenciál, ale prekvapenie sa nekonalo, skôr veľké sklamanie. Toto malo od "satirickej komédie" poriadne ďaleko. Skôr to bola čistá tragédia, hlavne pri pohľade na Kayle, ktorej mi bolo skutočne úprimne ľúto. To jej afektované správanie bolo fakt zvláštne, a neviem, v ktorom paralelnom vesmíre by si takým niečim získala akúkoľvek popularitu. Dialógy hrozné, dej biedny, a postavy detto. Potenciál tam bol aspoň 10-krát väčší... (04.04.2020)

Pomalu jsem se na to nemohla ani dívat... Bylo mi za postavu Kayle tak neskutečně trapně jak už dlouho u žádného snímku ne. Trapně mi bylo, protože jako asi polovina populace, jsem v jejím věku zažívala také řadu trapných situací, a tak jsem se dokázala vcítit do jejích pocitů. Každopádně zásadní problém filmu je, že hlavní hrdinka je nesympatická. Neskutečně. Líbí se mi myšlenka obsadit do role filmu o dospívání "normální" holku s akné, obyčejnou postavou s bříškem, lehce křivými zuby. Protože sorry, ale většina puberťáků takových je :D Ne ty cool děcka, které hrají dvacetiletí krásní herci bez chyb jako ve většině adolescentních filmů. Ale prostě mi postava, nebo herečka, jak ji podala, byla krajně nesympatická. Jo a pak taky fakt, jak film absolutně nikam neplynul a že je hlavní hrdinka v podstatě fakan, který po svém otci dokáže řvát... udělat to v jejím věku mým rodičům, tak dostanu takovou přes hubu, že to svět neviděl :D (10.04.2020)

To bylo utrpení na ten film koukat. Film mě donutil se cítit tak trapně a nepříjemně, jako ta hlavní postava. A o to asi šlo. Bo Burnham to režijně zvládnul dobře. Bylo to až bolestivě opravdové. Bohužel to běželo pomalým tempem a Kayla byla šíleně nesympatická. Mám z tohoto snímku smíšené postavy. Vše, co se mi na to nelíbilo z toho dělá originální "coming of age" film. 3* (09.04.2019)

Označit tohle za komedii je cynický obchodní eufemismus, jehož nestoudná faleš při podávání přebarvené reality jen ještě lépe osvětluje, proč jsou na tom tyhle dnešní děti s vnímáním skutečnosti tak, jak jsou. *** Děsivě přesvědčivé, přesvědčivě zahrané drama ze života dnešních čtrnáctiletých školáků očima jednoho z nich. Vtahující kamera působivě a bez možnosti úniku zprostředkovává rozdílnost prožívání téže situace různými postavami, nutí diváka rozumět jejich nepříjemným, tísnivým vnitřním pocitům, tělesným i myšlenkovým pochodům a zároveň na dřeň vnímat tu zoufalou vyprázdněnost a marnost vztahování, sebehodnocení, sebeujišťování, když chybí reálné prožitky, zkušenosti, možnost pochopení a dorozumění, a když chybí i vědomí, že to hlavní, obsah, od něhož se to teprve má odvíjet, chybí - když je jen zpanikařelé zkoušení gest a frází bez kýžené odezvy, rostoucí nervozita, nejistota, obnaženost a tápání, stud, komunikační ochromenost a neprobořitelná samota. Nepříjemně dotíravě natočený alarmující film o digitální generaci středoškoláků a jejich digitální odtrženosti od čehokoli a všeho, o opuštěnosti, izolovanosti, bezradnosti. Film v závěru nabízí slabý náznak happy-endu pro ty, kteří ho tam chtějí spatřovat, ale při o fous hlubším uvážení je jasné, že zároveň nepřekládá žádný důvod, aby to dál nebylo už jenom horší. Těžko se ten prožitek vydýchává, zvlášť když sám režisér, jen o málo starší než děti, o kterých točil, přiznává, že těm dalším v řadě, o čtyři roky mladším, už úplně přestal rozumět i on. *~ (24.11.2019)