Tísňové volání

Velmi zajímavé pojetí u kterého do poslední chvíle nevíte na čem jste, jelikož jediné co po celou dobu filmu sledujete, je jen a pouze policista Asger na tísňové lince, jehož snaha i bezmocnost udělat cokoliv více, při pomoci ženě, která mu zavolá s prosbou o pomoc je velmi omezená a nezbývá mu nic jiného než důvěřovat ostatním. (08.11.2018)

„Haló, tady policista s traumatem a nezvykle extrémně agilní dánský telefonní záchranář, říkejte mi třeba Ole, vole, jak vám mohu pomoci?“ „Tady vyšinutá huhňavá kráva Inge z Kopenhágenu. Byla jsem unesena / neunesena, vyberte si, každopádně když usoudíte, že unesena, tak můžu v pohodě telefonovat, klidně mi když tak brnkněte.“ „Dobře, dobře, Inge, klid, dýchejte a počítejte šupiny na ocase malé mořské víly, já sice kdejaké pomatené smažce obvykle okamžitě zavěsím, ale vy jste natuty unesená a v nebezpečí!!! Já teď budu hodinu a půl nudně freneticky telefonovat na všechny strany a urputně buzerovat veškeré složky integrovaného záchranného systému, a jestli do té doby neusnete, tak vás z té šlamastyky / nešlamastyky dostanu, ať chcete, nebo ne. Jsem totiž Ole, nebývale extrémně agilní dánský telefonní záchranář.“ *** Když jsem se tu brodil čerstvým ejakulátem a potoky poševního šlemu vzrušeně hekajících recenzentů, těšil jsem se na nabušený a originální nehtohryz. Ty nehty jsem si u toho nakonec opravdu do krve okousal, ale to jen proto, že jsem mobil s Tetrisama nechal v kuchyni na lince, nechtělo se mi vstávat z gauče ani spát, a tudíž jsem neměl jinou možnost, jak se jinak u téhle telefonní prudy zabavit, abych nepošel nudou. Na hovnech postavená a v žumpě končící únavná telekonference se sociálně podtrženou stračkoidní zápletkou a dramatizací podobnou volání s plechovou hubou libovolného mobilního operátora, co vám nejdříve hodinu recituje menu a nutí vás furt mačkat tlačítka číselníku, aby vás nakonec spojila s nějakým, do kýčovité frazeologické prázdnoty korporátně vytrénovaným, telemarketingovým kokotem, který váš problém stejně nevyřeší. Prostě nezáživná zápletka v nezáživném podání, jedna mimochodní věta o kuchání dětí jinak mdlý film zábavným neudělá, s kamerou celou dobu přilepenou na xichtě nějakého nordicka, co se konstantně tváří, jako by měl opruzený konečník. Ten by na Mistrovství světa v unylém telefonování dozajista skončil na bedně snad i před Tomášem Tvrdým-y, jenž tenkrát dvě hodiny po telefonu objednával beton, a Gájenem Gejnoldsem, který se snažil otravně vyžvanit z telefonní rakve. No zlatá šmrncovní Telefonní budka u Kolína! (05.11.2018)

Krásná, tvůrci filmu nezamýšlená facka naším současným filmovým tvůrcům, kteří pořád brečí, že nemají peníze na natáčení a když už teda je seženou a něco sesmolí, tak to jsou převážně samé sračky. Tady je důkaz, že o penězích to není – stačí jen nápad, vizi a šikovného řemeslníka. Skoro 90 minut je jako 10, má to napětí, má to zhruba ve druhé třetině nečekaný zvrat, prostě, jak se v poslední době přesvědčuju, tak Dánové jedou! (14.02.2019)

„TO JSOU POKYNY Z DISPEČINKU?“… „NE, BERU TO NA SEBE“… /// Další důkaz, že není třeba podrobně ukazovat všechno, čeho jsou lidi schopni. Prostě vo tom stačí mluvit… Lidi prostě jsou kreténi… a nebo houpací koně. Myslím, že lidi na tísňový lince vo tom ví svoje. Takže ze života. Zajímavej a hlavně nenudící konverzační thriller, s výborným momentem překvapení. Jednoduchej koncept, kterej potřebuje jen dvě věci: frajera, kterej napíše dialogy a uvěřitelnýho telefonistu. Čert vem menší logický fópá, já se bavil! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V práci telefonuju a moje směny často končí smrtí. 2.) V Telefonní budce bylo zbytečně moc živo. 3.) Thx za titule „Sarinka.luc“ a „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.11.2018)

Naprosto geniální hra s fantazií diváků, již podněcují střípky příběhu, který se nám kousek po kousku odhaluje skrz několik telefonních hovorů, a ruchy na druhém konci linky. V roli policisty, který nedovede zachovat od případu dostatečný odstup, a pak už jen hasí, co nestihl pokazit, exceluje Jacob Cedergren, v jehož úsporných gestech a pár kapkách potu na čele se odehraje další velká část příběhu. A přestože kamera nás nechává proniknout pouze do stísněného prostoru call centra, smršť nápadů debutujícího Gustava Möllera rozněcuje v našich představách silný příběh s krutými zvraty, výborně vykreslenými postavami a silnými dějem. 85 minut na jednom místě a přitom kdesi daleko za ním. Nejpříjemnější překvapení letošního filmového roku! (16.07.2018)