Beze stop

Pro mě velmi lákavé téma, po kterém jsem ovšem zůstal jako divák, i spřízněná duše hlavní myšlenky, docela hladový. Průměrná režie a velmi jednoduchý děj, v němž jsem nenalezl skoro žádnou inspiraci, natož nějaký silnější kontrast (pominu-li "masakr" vánočních stromků) mezi svobodným životem v přírodě a konzumním vězením, kde se vše hmotné i nehmotné jen a jen spotřebovává, nikoli recykluje a to včetně emocí. Tomin otec je emocí nepochybně plný, je odhodlán a má cíl, nicméně mi jeho postava přišla velmi zoufalá, bojácná, sobecká a neschopná plnit zvolený život, ze kterého již nelze uhnout. Nemohu se zbavit dojmu, že v evropských režisérských rukách by snímek dopadl trochu jinak. [Kino Citadela - Litvínov]. (08.10.2018)

Za souslovím "nezávislý film" v posledních letech většinou podezřívavě hledám nějaký pravdoláskařský moralizující blábol pro salónní humanisty a naivní idealisty odtržené od reality. Ale tady jsem se spletl. Nejedná se totiž o utopické vlhké fantazie o návratu do lůna Matky Přírody a životě v souladu s ní, jak jsem se zpočátku domníval, ale o psychologicky zajímavý příběh o potřebě života mimo společnost. Ne na okraji společnosti, ale mimo společnost, to je důležité. Ovšem v dnešní době a v našem civilizačním okruhu je to takřka nemožné, to dá rozum. Ale Ben Foster to se svou dcerou zkouší stále znovu a znovu a nenechává se odradit. Dlouho mi vadilo, že scénář nevysvětluje podstatnou věc, a to proč a před čím (před jakou minulostí) Foster vlastně utíká, ale postupně jsem zjistil, že to není důležité a že je vlastně lepší, když to zůstane skryto. Film zkrátka nenabízí žádné odpovědi, protože ani neklade žádné otázky. Ale v leckterém divákovi může vzbudit určité pocity a pobídnout ho i k nějakému tomu zamyšlení, třeba nad smyslem života, vesmíru a vůbec. Například část mého Já si opět potvrdila, že by se jí asi líbilo žít na americkém severozápadě. (06.11.2022)

Žilo se jim dobře. Tedy alespoň to tvrdí. Než je dostihla společnost, ta krutá konzumní společnost a chtěla jejich existenci v přírodě zadupat. Divák nemusí být génius, aby pochopil, že posttraumatická stresová porucha válečnému veteránovi znemožňuje fungovat jako 97,8 procent společnosti. Jeho bystrá dospívající dcera s ním žije v oregonských lesích jednoduchý život v souladu s přírodou. Dobrovolně. Prozatím. Protože právě okusila, že to jde i jinak. A rozhodně se nebrání novým možnostem. Postupně tak vnímáme dva silné charaktery a dynamiku jejich (milého a uvěřitelného) vztahu. Minulost tvůrci neřeší, soustředí se na to, že zvědavost a otevřenost dcery ničí jejího otce. Nechtějí, abychom dvojici litovali, abychom s nimi souhlasili. Americká autorka Debra Granik sáhla po dalším nenápadném dramatu s obyčejnými hrdiny, které minimalisticky nechává plynout, a svým komorním pojetím dává vyniknout hereckým výkonům. Zatímco v Do morku kosti válela Jennifer Lawrence, tady na sebe upozorňuje novozélandský talent Thomasin McKenzie. Bude radost jí dál sledovat. Ben Foster je charismatický držák, který pravidelně střídá drahé látky s menšími projekty. Samozřejmě se šlo více odvázat (to myslím směrem k režisérce), ostatně nějaké silnější scény bych uvítal. I když i tohle bude pro mnohé atraktivní kus. PS: americké vánoční stromky prostě musejí vypadat bezvadně. (15.12.2021)

Konzumná spoločnosť versus čistá život v súlade s prírodou. Čo ponúka skutočnú slobodu? Film svojou podstatou artovejší než všetky tie artové fekáloviny, aké môžeme vidieť od samozvaného umelca von Trier s radom zaostalých fanúšikov. Toto je film o nejakej vyššej polemike, má odkaz, myšlienku. Nie je pre každého, určite nie pre široké publikum, hoci formou nie je zložitý. Ovce ten filozofický presah nemusia pochopiť. (28.09.2018)

Už od začiatku, respektíve od významného dejového zvratu je zrejmé, že scenár sa bude držať snahy o realizmus a civilizmus a že nebudeme svedkami nejakej prvoplánovej predžutej agitky na cool život v divočine. Ľudia, ktorí sa zhodou okolností dostávajú do styku s ústrednou dvojicou, to s nimi myslia v skutočnosti dobre, pričom sa snažia brať ohľad najmä na budúcnosť dievčaťa. Jej otec je však od prírody, či možno skôr rokmi zvyknutý iba na život v amerických lesoch a kompromisom sa prispôsobiť nedokáže. Granick sa však nesnaží silou mocou dostávať jednotlivé postavy do vyhrotených konfrontácií, čo je len a len dobre a v takomto duchu prebehne aj zdanlivo chladné finále, ktoré je však pre hlavné postavy nesmierne emocionálne silné. Či aj pre diváka, to záleží od individuálneho vkusu. (14.07.2019)