Beze stop

Snímek Leave No Trace zaujme vyjma nádherných reálií portlandských lesů i svou nosnou myšlenkou, která se zabývá existenčními problémy a otázkou, jestli to, co je dobré pro mne, je dobré i pro mé potomstvo. Režisérka Debra Granik se s těmito atributy "popasovala" více než obratně. Ukazuje nám totiž život z obou stran, avšak činí tak bez nějakého kritizování či "nadržování" jedné nebo druhé straně. Je tedy čistě na divákovi, ke které části a zvyklostem společnosti se přikloní. Snímek rovněž nabídne skvělé herecké výkony, soundtrack, který precizně lícuje s poklidným tempem a krásné závěrečné titulky. Jen škoda té stopáže, která bohužel nabídne několik hluchých míst. Až na tento detail je Leave No Trace výbornou oddechovou záležitostí, jíž byste si neměli nechat ujít. Skvělá práce! „I don't have the same problem you have.“ (08.10.2018)

Captain Fantastic coby válečný veterán prchající před posttraumatickým syndromem. Nezávislé komorní drama řešící především vztah dcery a otce, ale i prázdnotu dnešní západní civilizace a její odtržení od smyslu a přírody. A především otázku svobody jedince. Velmi silný film. (30.12.2018)

"Oběd vařím na plynu, s taťkou v lese nezhynu." Přírodní život v přírodě? Leda tak prd. Igelitová střecha nad sebou, igelit pod sebou, igelitové pytlíky v botách... Věřte mně, starému vandrákovi, skuteční trampové by jen odplivli a o tyto dva "zálesáky" by ani usárnu neopřeli. Ale panelákoví uživatelé ČSFD (Matty, Malarkey & spol.), pro které je i prosté, jednodenní přespání pod širákem v lese něco nepředstavitelného, skoro mysteriózní scifi, zde samozřejmě zuřivě hvězdičkují a již leští polobotky pro vlastní romantický Útěk do divočiny. A divoce skáčou po víku od kufru, jak se do něj snaží narvat dvouplotýnkový propanbutanový vařič, krabici konzerv a deset rolí igelitu. A píšou: "film se ambivalentně staví k otázkám svobody". Co prosím? Začlenit se do společnosti je e-e, ale jiným lidem, těm začleněným, vykrádat chaty a vyžírat jim spižírny, to je šik? Chlapci a děvčata, to si pletete svobodu s kriminální činností. Co zbývá? Jeden uvěřitelný postraumatický syndrom, paranoidním taťuldou dceři o hlavu sobecky omlácený. Zlá, diktátorská společnost za humny (taky dobrý... v Plzni tedy bezďákům erární baráky nerozdáváme :-)) a dcera ve vleku, zabržděná ve vývoji. Ani tu kačenu v kapradí si potají nemastila, aby ve mně vzbudila empatii. Kolik šišek po ní hodím? Jen jednu, podměrečnou. (25.12.2022)

Už od začiatku, respektíve od významného dejového zvratu je zrejmé, že scenár sa bude držať snahy o realizmus a civilizmus a že nebudeme svedkami nejakej prvoplánovej predžutej agitky na cool život v divočine. Ľudia, ktorí sa zhodou okolností dostávajú do styku s ústrednou dvojicou, to s nimi myslia v skutočnosti dobre, pričom sa snažia brať ohľad najmä na budúcnosť dievčaťa. Jej otec je však od prírody, či možno skôr rokmi zvyknutý iba na život v amerických lesoch a kompromisom sa prispôsobiť nedokáže. Granick sa však nesnaží silou mocou dostávať jednotlivé postavy do vyhrotených konfrontácií, čo je len a len dobre a v takomto duchu prebehne aj zdanlivo chladné finále, ktoré je však pre hlavné postavy nesmierne emocionálne silné. Či aj pre diváka, to záleží od individuálneho vkusu. (14.07.2019)

Pro mě velmi lákavé téma, po kterém jsem ovšem zůstal jako divák, i spřízněná duše hlavní myšlenky, docela hladový. Průměrná režie a velmi jednoduchý děj, v němž jsem nenalezl skoro žádnou inspiraci, natož nějaký silnější kontrast (pominu-li "masakr" vánočních stromků) mezi svobodným životem v přírodě a konzumním vězením, kde se vše hmotné i nehmotné jen a jen spotřebovává, nikoli recykluje a to včetně emocí. Tomin otec je emocí nepochybně plný, je odhodlán a má cíl, nicméně mi jeho postava přišla velmi zoufalá, bojácná, sobecká a neschopná plnit zvolený život, ze kterého již nelze uhnout. Nemohu se zbavit dojmu, že v evropských režisérských rukách by snímek dopadl trochu jinak. [Kino Citadela - Litvínov]. (08.10.2018)