Anděl Páně 2

Uriáš si čte Kladivo na čarodějnice a říká, že je to napínavé. Jako kovaný ateista mám jistý smysl pro znevažování kolektivní halucinace zvané náboženství. Na druhou stranu, s ohledem na žánr, bych trochu té absolutní dobroty uvítal. Příběh tak nějak nepůsobí pohádkově, spíše jako nenáročná komedie. A to s celkem dobrým základem, což je na dobu a místo vzniku věc nevídaná, protože u českého filmu jsem se naposledy smál v souladu se záměrem tvůrců - no, nějaký pátek už to bude. Vadila mi ovšem příliš rychlá a občas málo srozumitelná mluva. Nevím, kde se vzalo tohle překotné mluvení, kde se jedna věta nenechá pořádně doznít a už začíná nová, hezké češtině by se alespoň v pohádkách mělo věnovat víc pozornosti. Druhé, co považuju za nedostatek, jsou nedotažené jednotlivé prvky. Např. párkař by si s ohledem na pointu zasloužil mnohem víc času, aby to trochu gradovalo k vyústění a nebylo to tolik deus ex uzenina. Naproti tomu třeba osoby opouštějící očistec vlastně nemají žádnou jinou úlohu (podle římského vavřínu jsem myslel, že jeden z nich je Pilát a ne Herodes), než aby byl nějaký ten vtípek navíc. Docela se mi líbilo to dickensovké prostředí salónu, ale to byla zrovna jedna z věcí, která by zasloužila rozvést víc, na úkor zbytečně vsunovaného humoru. Zkrátka Petronel a Uriáš by byli dobří spíš jako vedlejší, ne hlavní postavy. To mi ostatně vadilo už na prvním dílu. Víc vážné pojetí s občasným vtipem by podle mě vyznělo lépe než naopak. Pochválit ale rozhodně musím Jiřího Dvořáka, čert, který dokáže být přátelský, pokušitelský, místy ďábelsky úlisný, ale přitom důstojný a sympatický, to je hodně příjemný rozdíl oproti stále se opakujícím nešikovným breptům (o Blanarovičové ani nemluvě). Po loňské pohádkové tragédii o dvou dějstvích je to každopádně snadno stravitelný vánoční film, lepší průměr. (24.12.2017)

Anděl Páně 2 aneb katolické sci-fi. S křesťanstvím má tato pohádka společného překvapivě velmi málo (proklínající anděl, anděl mrkající po vdově, nuda v nebi, peskovačná xantipa Panna Maria, podivně se chovající Bůh atd.). Z pohledu věřícího jednají postavy absolutně v protikladu se skutečností. Kde je láskyplná Panna Maria, přimlouvající se za nás? Kde spravedlivý Bůh a hlavně úcta k němu? Vždyť se mu tu sama Maria posmívá! Řekněme tedy, že nerozumím záměru tvůrců, aby notoricky známé křesťanské postavy (Bůh, anděl, čert) jednaly jako lidé, pakliže právě v pohádkách bych čekal nadpřirozeně dokonalého garanta dobra a jasné poučení. Pokud ale přijmu s vypětím všech sil autorskou licenci upravit si postavy k obrazu svému, pak konstatuji, že takhle jsem se dlouho nenasmál. Byť mi teda některé vtipy přišly nucené (jakoby za každou cenu stvořené) a některé bych vypustil úplně (sv. Josef jako paroháč - prečo?, a docela odvážná legrace z Boha hraničící s výsměchem), zbytek byl nadmíru vtipný, byť jsem musel vytěsnit, že se jedná o osobách, v které věřím a ke kterým chovám přirozenou úctu. Dobrý zážitek mi zkazil jen konec a protivná Lucie Bílá - prečo?? Svatá Lucie by určitě nepodpořila Ortel hloupým výrokem a pak by nešla teatrálně zpívat koledu....prosím, už tu Bílou necpěte do filmů za každou cenu (kino Lucerna v Brně 10.12.2016). "Poslali nám posily!" :-D (10.12.2016)

Tak jsme se já a můj syn konečně dočkali premiery pokračování Anděla Páně. Plni očekávání jsme se doslova vtlačili mezi první nadšence a máme to tedy už bohužel za sebou. Podle ohlasů, kritik a ukázek z filmu jsem opravdu čekala, že pohádka bude velmi povedená, ale skutečnost předčila má očekávání. Někdo tady psal, že film nemá tak silný příběh jako jednička, ale já to tak nevidím, je asi pravda, že pro malého diváka bude méně pochopitelný, ale děj je nabitý poučeními, nenásilným humorem, který je tak inteligentní, že je balzámem na duši v tak konzumní době jako je ta dnešní. O tom, že Jiří Strach je výborný režisér, nás už nějaký ten rok přesvědčuje, že Jirka Dvořák a Ivan Trojan jsou parádní, sehraná a vtipná dvojka také nemůže být sporu, nápad zasadit děj právě do dne, kdy chodí sv. Mikuláš je prostě dokonalý a podle mě to celé nemá chybu. Já za sebe jsem se trochu bála hudby Ondřeje Brzobohatého, i když je moc šikovný a jeho tvorbu mám ráda, přece jen mě zamrzelo, že si režisér nepozval opět Miloše Boka, jehož hudba je prostě kouzelná a přijde mi, že se sem ohromně hodí. Byla jsem ale opravdu příjemně překvapena a na závěr jsem si ráda počkala v titulcích na jméno Pavla Šporcla, který tam hraje houslové sólo. K mému údivu mě ani nerušil příliš výkon Lucie Bílé a její provedení Chtíc, aby spal, bylo vcelku umírněné, celkem by mě zajímalo, čí je to zásluha :-). Už se mi dlouho nestalo, abych se v kině zároveň smála a přitom mi proudily slzy dojetí a to je pro mě bonus oproti výborné jedničce. (04.12.2016)

V dnešní době se často setkávám s multižánrovým označením. Podle mého je to zbytečné. Zastávám čistotu žánrů. Anděl Páně II. je naštěstí čistokrevná pohádka a jak je u českých pohádek zvykem, je určená pro celou rodinu a okořeněná humorem. Většina vtípků se nese v duchu křesťanské spirituality, těžko říct, zda některé fórky tak širšímu diváctvu, a hlavně dětem, neuniknou. Málokdy se stane, že by pokračování předčilo první díl. Zde se dá říct, že je dvojka rovnoceným partnerem svého o 11 let staršího bratříčka. Byť jsou hlavní protagonisté starší a je to na nich patrné, příběh se nese ve svěžím duchu. Přesto jakýsi dojem nsatavované kaše zůstává. Jen doufám, že se nebudou případná pokračování protahovat do nekonečna. Bůh je sice nesmrtelný, Jiří Bartoška ovšem ne. Heslo "V nejlepším přestat!" případně "Třikrát a dost!" by mělo platit především o úspěšných filmech. (24.02.2017)

Jiřímu Strachovi se povedl husarský kousek. To, co tvůrci dokazovali v předchozích dekádách pravidelně, a v porevoluční kinematografii to naopak byla většinou jedna velká křeč, zvládl báječně. Tím myslím pokračování. Zvlášť v žánru, který to má u tuzemských diváků sakra obtížné. Česká pohádka je roky v přetěžké krizi, chybí kvalitní autoři, páč se nedá furt přehrabovat v Němcové a dalších. Nejprve se mrkneme, co nového tam nahoře, ale většina děje se opět přesune mezi smrtelníky. Dvojice domýšlivého anděla Petronela a poťouchlého čerta Uriáše shodí z nebes jablko poznání a musí dolů, pokud nechtějí být hvězdnou mlhovinou. Vánoce se blíží, ale zatím chodí malebnými zasněženými ulicemi Mikuláš, takže naše povedená dvojice může zůstat ve své běžné podobě. Připletou se do osudu mladé vdovy a její dcerky, které třou bídu s nouzí. Režisér Jiří Strach se předvádí jako jistý a sebevědomý filmař, ač mohl být odvážnější a celkově šlo pokračování posunout o trošku dál. Řemeslná stránka šla logicky s rozpočtem nahoru, je to tak akorát rozmáchlé, tak akorát napínavé, tak akorát poetické. Hlavně je to naše. Tuším, že Strach do toho půjde i potřetí. Až uzraje ten správný čas. (23.07.2017)