Sedm krvavých orchidejí

Talianske Giallo Umberta Lenziho, ktorý k tomuto druhu pristúpil celkom seriózne, avšak zabudol okrem iného na horor a des ako taký. Príbeh je tradičný, vrah zabíja ženy s potešením, nie však vždy mu to ide dobre. Pred ich smrťou sa ich snaží vydesiť rôznymi spôsobmi, nijako zložitými a premyslenými, ale keďže ich smrť nebola nejako moc vygradovaná, Lenzi použil túto vrahovu predohru, aby tie scény mali aspoň nejakú atmosféru. Neuškodilo by tomu, keby sa film trocha prestrihal, použilo sa viac tmy a hudba sa viac obmieňala. Lenzi zohnal do filmu celkom pekné devy na vraždy, avšak u niektorých bola škoda, že ich nevyužil na nahotu. Sette orchidee macchiate di rosso je tradičné, priemerné, ničím nevyčnievajúce Giallo, ktoré však priaznivcov neurazí, ale ani nenadchne. U mňa má rozhodne väčšiu hodnotu napr. Giallo od Argenta – Tenebre, ktoré ponúka rozhodne viac hororu. (10.08.2007)

Už začiatok vyznel parádne krvavo.Film narába parádne z atmosférou a aj napätie ma veľmi silné.Len herecké prejavy sa mi zdali dosť mizerné.Vraždy sú vynikajúce,mystérium vraha je tu nádherné temné,atmosféra miestami premakaná to sú klady a teraz mínusy herci mizerný,veľa dialógov na úkor akcie a tomuto filmu nepridáva na mojej spokojnosti fakt,že tento film je detektívka z prvkami gialla a nie naopak.Príbeh bol veľmi dobre prepracovaný a aj keď mam viacero záporov aj tak som spokojný. (10.11.2014)

Hned na začátek musím řící, že mě Lenzi opravdu příjemně překvapil. Já ho mám totiž, bohužel zaškatulkovaného jako brakmakera(asi toho od něho musím nakoukat více). Jenže sedm kravavých orchidejí je klasické giallo s vrahem v rukavicích a nožem/lankem v ruce a to já mám rád. Co se mi na filmu opravdu líbilo, tak to byly moc pěkné exteriéry (zjevná inspirace Bavovou The girl who knew too much, akorát že v barvách), pěkně nasnímané scény a krásná děvčata. Horší už to bylo s mizernou hudbou od Riza Ortolaniho a prostřední vleklou vyšetřovací částí. Celkově tak 3,5*. PS:Za filmový materiál děkuji Ingrid a už se docela těším na Lenziho Gatti rossi in un labirinto di vetro. (31.03.2009)

Giallo sklouzávající do školometské detektivky s mnoha topornými dialogy a až otravně "příliš důvtipným" klaďasem. Obvyklé žluté ingredience potěšily, byť je Lenzi nedokázal vypilovat k dokonalosti a zůstalo jen u jakžtakž zvádnutého žánrového řemesla. Za vyslovený faul pak považuju hlavní roli Uschi Glas, která vedle Marisy Mell, jíž se dostalo jen malého prostoru ve vedlejší roli, působila jako bodlák poblíž rozkvetlé růže. Zbytek údajně krásných orchidejí sice tu a tam odhalil i nějaké to poupě, přesto jsem čekal větší důraz na smyslnost. A křečovité vyvrcholení v bazénu místo parádního elektrizujícího orgasmu, na nějž jsem v těchto filmových vodách zvyklý, mne pak vede pouze k dvěma poměrně neuspokojivým hvězdám. (03.12.2016)

„Čakali ste, že ho na cintoríne nájdete živého?“ Pokiaľ to nie je úchvatná lesná PHENOMENA, tak mi giallo skoro vôbec nič nehovorí: hodinu a pol niekto v maske vraždí polonahé až nahé ženy (čo najkrvavejšie, napríklad vŕtačkou), popritom zúfalí muži (policajti, milenci obetí, milenci potenciálnych obetí) pátrajú po jeho identite a tváia sa pokerovo (aby si divák myslel, že vrahmi sú oni), sem-tam nejaká kočka umrie, iná sa v poslednej chvíli zachráni, herecké výkony sú drevené (muži sa tvária tajomne a prísne, ženy majú veľké prsia a dlhé vlasy) a na konci príde viac či menej (väčšinou menej) šokujúce odhalenie. Ale ak SEDEM KRVAVÝCH ORCHIDEÍ porovnáme s neskorším Lenziho filmom (ŽENY OD HLBOKEJ RIEKY)... (13.12.2009)