Sedm krvavých orchidejí

Začínam pomalu giallu přicházet na chuť.Tenhle kříženec noiru,thrileru a hororu s výrazně středomořským akcentem mě docela dlouho míjel, ale těsně za sebou se mi zdařilo zkouknout Ptáka s křišťálovým peřím,Křišťálové oči a teď tohle.Velmi příjemné a pro mě zas znovu objevená amerika,pardon,samozřejmě itálie.Jen mě u těhle filmů trochu vadí ty podivné konce,to italům ještě nikdo neřek, že debilní konec,půl špatného filmu? Nevadí,jak se mi nějaké další giallo dostane pod pazouru,hned poletí do přehrávače. (27.06.2009)

"Režisér buduje atmosféru prostredníctvom polonahých dievčat, maskovaného vraha a jeho ostrej britvy." Ehmm... tak táto veta prezrádza o snímke viac ako dosť... Avšak myslím, že sa TOTÁLNE nepoviedla, "Siedmim orchideám" podkopáva nohy. (Dokonca!) V priebehu cca 10 minút sa odohrajú 3 vražedné útoky, nulové stupňovanie napätia. V 14. minúte tak dosiahnete pocit, že stopáž má snáď 30, a nie uvedených 90´. (V 40´ by už mal Lenzi končiť.) Vyšetrovanie ústrednej dvojky je priamočiare, tým nie je zrovna zaujímavé, navyše postavy všetko idiotsky opakovane! vysvetľujú, čo už nie je zaujímavé vôbec. Neznášam, keď je hodnotenie medzi, ale je presne medzi, 2,5*! Za lahodnú vŕtačkovú scénu dávam (so zavretými očami) 3*. (10.06.2008)

Hned na začátek musím řící, že mě Lenzi opravdu příjemně překvapil. Já ho mám totiž, bohužel zaškatulkovaného jako brakmakera(asi toho od něho musím nakoukat více). Jenže sedm kravavých orchidejí je klasické giallo s vrahem v rukavicích a nožem/lankem v ruce a to já mám rád. Co se mi na filmu opravdu líbilo, tak to byly moc pěkné exteriéry (zjevná inspirace Bavovou The girl who knew too much, akorát že v barvách), pěkně nasnímané scény a krásná děvčata. Horší už to bylo s mizernou hudbou od Riza Ortolaniho a prostřední vleklou vyšetřovací částí. Celkově tak 3,5*. PS:Za filmový materiál děkuji Ingrid a už se docela těším na Lenziho Gatti rossi in un labirinto di vetro. (31.03.2009)

„Čakali ste, že ho na cintoríne nájdete živého?“ Pokiaľ to nie je úchvatná lesná PHENOMENA, tak mi giallo skoro vôbec nič nehovorí: hodinu a pol niekto v maske vraždí polonahé až nahé ženy (čo najkrvavejšie, napríklad vŕtačkou), popritom zúfalí muži (policajti, milenci obetí, milenci potenciálnych obetí) pátrajú po jeho identite a tváia sa pokerovo (aby si divák myslel, že vrahmi sú oni), sem-tam nejaká kočka umrie, iná sa v poslednej chvíli zachráni, herecké výkony sú drevené (muži sa tvária tajomne a prísne, ženy majú veľké prsia a dlhé vlasy) a na konci príde viac či menej (väčšinou menej) šokujúce odhalenie. Ale ak SEDEM KRVAVÝCH ORCHIDEÍ porovnáme s neskorším Lenziho filmom (ŽENY OD HLBOKEJ RIEKY)... (13.12.2009)

Giallo sklouzávající do školometské detektivky s mnoha topornými dialogy a až otravně "příliš důvtipným" klaďasem. Obvyklé žluté ingredience potěšily, byť je Lenzi nedokázal vypilovat k dokonalosti a zůstalo jen u jakžtakž zvádnutého žánrového řemesla. Za vyslovený faul pak považuju hlavní roli Uschi Glas, která vedle Marisy Mell, jíž se dostalo jen malého prostoru ve vedlejší roli, působila jako bodlák poblíž rozkvetlé růže. Zbytek údajně krásných orchidejí sice tu a tam odhalil i nějaké to poupě, přesto jsem čekal větší důraz na smyslnost. A křečovité vyvrcholení v bazénu místo parádního elektrizujícího orgasmu, na nějž jsem v těchto filmových vodách zvyklý, mne pak vede pouze k dvěma poměrně neuspokojivým hvězdám. (03.12.2016)