Tenkrát na Západě

Po dlouhých letech mohu konečně ulevit svému svědomí a nahlas říct, že jsem souvisle a bez přerušení zhlédl Leonovo veledílo. Je docela zvláštní o takovém filmu přemýšlet - v podstatě všichni o něm slyšeli, většina ho viděla, velká spousta ho po právu uznává či adoruje; každá scéna či (ikonický) záběr, každý užitý (dnes už naprosto zklasičtělý) hudební motiv byly zanalyzovány snad ze všech stran a úhlů. Stojí tedy před vámi zcela obnažené autorské dílo a vy máte pocit, že ho jakoukoli myšlenkou znásilňujete, byť jen abstraktně. Zmiňovat cokoli dalšího bych v tuto chvíli vnímal jako neúctu a hlavně je to po přečtení Douglasova analytického textu na jeho blogu celkem zbytečné. (04.11.2014)

Možná by někomu mohl vadit fakt, že ta geniální hudba se ve filmu opakuje do zblbnutí. Možná by někomu mohlo vadit i to, že to místy není zase tak úplně přehledný a je třeba ty takřka tři hodiny pečlivě sledovat opravdu každý detail. Mně to ale nevadí, protože si rád vytvořím dočasnou obrnu očního víčka, abych za ani ty tři hodiny nespustil oči z tak geniálního díla jakým je právě tenhle western. (01.07.2014)

"Tví přátelé mají vysokou úmrtnost, viď Franku." Přiznávám, že mi nikdy nebylo na Západě tak dobře, jako v tomto na prvním pohled loudavém westernu. Kaubojové, pokud netasí, přitom nikam nespěchají, jejich motivace se odhaluje s očividnou leností, jejich hlášky, s ďábelskou frekvencí jedna za hodinu, suše skřípou mezi zuby a napětí by se v každém okamžiku dalo krájet dle libosti na kostičky, hranolky či jehlánky. Největší silou snímku je však hudba Ennia Morriconeho, při které mi naskakuje husí kůže a při pohledu do očí Jill se ve mně zase probouzí touha chránit její "počestnost" se Smithy & Wessony zavěšenými proklatě nízko. (21.07.2011)

Quentin Tarantino onehdy v dokumentu o filmové muzice řekl, že tenhle film - byť geniální- o několik úrovní ještě povýšila hudba, jak ho od prvního kon-taktu vzala za srdce a jak napříště ovlivnila jeho ostražitost vůči filmové hudbě a nakládání s hudbou ve filmech vlastních. To nelze než podepsat - geniální film s nejlepší hudbou. (18.06.2005)

Už jako malej kluk jsem při prvním shlédnutí zíral s otevřenými ústy nad dechberoucím příběhem okořeněným geniální hudbou Ennia Morriconeho s těmi nejtypověji obsazenými herci, kteří šli vybrat. Všichni zde podali nejlepší výkony svých kariér a ukazují nám snad to nejbravurnější herectví, jaké může být na filmovém plátně předvedeno. Claudia Cardinalová v roli bývalé prostitutky Jill je krásná, silná a odvážná, dokáže překlenout všechny kopance, které jí život uštědří. Frank Henryho Fondy je lotr k pohledání, Cheyenne Jasona Robardse má skvělé hlášky a Charles Bronson alias Harmonika je jednou z nejtajemnějších postav filmové historie. Sergio Leone stvořil více než western. Stvořil nejnádhernější memento na zašlou slávu divokého amerického západu a příběh hluboký a do slova a do písmene skvostný. P.S.: "Tenkrát na Západě" bude navždycky mým nejmilejším filmem. 101%. (06.02.2005)