Tenkrát na Západě

Pozoruhodný western evropské provenience nese na sobě - ke svému prospěchu - známky svého původu. Oproštěn od tradičního sentimentu klasického amerického westernu třicátých až šedesátých let minulého století zachovává s pietou až úzkostlivou základní znaky žánru, mýtus dobra a jeho vítězství, které zde přerůstají až do klasického mýtu někdejšího pověstného Divokého Západu (proslulé hudební motivy). Svým způsobem tvoří neotřelou součást italského neorealismu; lze ho nazírat jako formu italské, ale vlastně i evropské sebereflexe mýtů rodokapsu, kovbojek přenesených na plátno, jako touhu vychutnat ovoce, které už není zakázané, jako snahu vymezit a současně si i užít to nové i to tradiční, které to všechno s sebou nese. Mluvit o mimořádně dobře zvládnutém prolnutí hollywoodského a evropského herectví, o schopnosti oslovit ne klubového, ale i masového diváka (mluvím tu o své vlastní zkušenosti) znamená zachytit další výrazný klad dnes již klasického díla. Pohnutí a radost, asi tak lze nejlépe zachytit pocity, které se nás zmocní, narazíme-li po desetiletích na tohoto našeho blízkého, drahého přítele a jeho nezapomenutelné hrdiny a jejich stejně nezapomenutelný příběh. (19.03.2008)

Quentin Tarantino onehdy v dokumentu o filmové muzice řekl, že tenhle film - byť geniální- o několik úrovní ještě povýšila hudba, jak ho od prvního kon-taktu vzala za srdce a jak napříště ovlivnila jeho ostražitost vůči filmové hudbě a nakládání s hudbou ve filmech vlastních. To nelze než podepsat - geniální film s nejlepší hudbou. (18.06.2005)

Tenhle film je prostě klenot, který svou hudbou, atmosférou i jednotlivými hereckými výkony člověka naprosto pohltí a okouzlí. I když má o hodně víc jak dvě hodiny, tak se člověk ani minutu nenudí a díky opravdu úžasné hudbě vše naplno prožívá. Navíc Claudia Cardinale je asi ta nejhezčí ženská, jakou jsem na filmovém plátně kdy viděl a obzvlášť zde je naprosto neodolatelná. (02.04.2015)

Anti-westernový komplex s konečnou platností potvrzen: I´m just not that kind a guy! Z čistě objektivního hlediska je pro mne nejslavnější kovbojka na světě extrémní přehlídkou vybroušených záběrů s parádní hudbou a chvalitebnými hereckými výkony. Z nějakého důvodu jsem se nemohl dokázat sžít s jedinou postavou, snad jen ze začátku se soon-to-be-dead zrzavým chlapcem, se kterým jsem hluboce soucítil... Snímku jsem se delší dobu vyhýbal schválně - přeci jen nikdo rád nesleduje žánr, k nemuž nemá moc blízko. Něco ve mě prostě před mnoha lety přehodilo pomyslnou výhybku, a jediný wester, který dokáži ocenit, je 3:10 to Yuma. Jinak zůstávám obyčejným (nejen) filmovým geekem se slabostí pro komiksy a těším se, až někdy za pár desítek let uvidím Tenkrát na Západě znovu. K určitým filmům musí člověk jednoduše dospět a vidět je jinak, a já věřím, že tohle je v mém případě přesně onen případ. Prozatím jsem zkažený moderní pop-cornový divák a "komerční" je moje oblíbené slovo :-). P.S. MNOHEM lepší než Hodný, zlý a ošklivý, nenudil jsem se. (07.08.2010)

Hudba lepší obrazu. Popravdě řečeno, po začátku, kdy jakýsi špinavý zarostlý chlapík asi tři minuty odhání mouchu, jsem tipoval, že v příštích 160 minutách nudou umřu. No naštěstí se tak nestalo, film mě ve výsledku bavil mnohem víc než třeba Kmotr. Hlavně teda díky té hudbě, režii a hereckým výkonům, protože obsahem vskutku nevyniká. Nemůžu se zbavit pocitu, že western jako žánr si ale nikdy nemám šanci oblíbit. (02.01.2009)