Tenkrát v Americe

V Krimi žánru filmový diamant. Skončit se má v nejlepším - Sergio Leone to dokázal. Dlouhé roky, temná stránka atmosféry, láska a smrt. Naprosto kolosální a geniální dílo, do kterého jsem se zamiloval. Hudba Morriconeho je fascinující a skvěle zapadá do Leoneho řemesla. Pocit po zhlédnutí ONCE UPON A TIME IN AMERICA je nezaměnitelný a nezapomenutelný. (Director's cut: 251 min). (11.03.2012)

Sergio Leone a jeho monumentální freska, která si směle může podat ruce s Kmotrem a jinými mafiánskými klenoty. Sergio a opravdu velká délka filmů, to je jedno a totéž a Tenkrát v Americe to potvrzuje, avšak tentokrát k tomu má Sergio opravdu hodně důvodů. Nejen, že chce hodně ukázat a říct, ale také chce budovat jednu velkou událost v dějinách kinematografie do nejmenších detailů. Možná, že jako autor by zašel ještě dál, ale to by možná už divák nezkousl. Přesto já se 227 minut dokázal bavit, slušně utíkala a to nejen díky malé debutující roli mé oblíbené Jennifer Connelly (o Robertovi nemusím ani psát...). Snímek dotýkající se dokonalosti ve všech aspektech, v kterých film může dokonalým být. (11.06.2004)

Během první hodiny se nestalo vůbec nic, během druhé trochu víc, během třetí skoro nic, behěm necelé čtvrté zase nic. Opravdu dosti nudný film po stránce příběhové, herecké i technické. Bohužel mé zklamání umocnilo i velké očekávání. Tentokrát to nezachránila ani nevýrazná hudba Morriconeho, který mě dosud snad nikdy nezklamal. Slabé 3 hvězdy. Snad se někdy odhodlám k další projekci a pochytím detaily, kterých jsem si tentokrát nevšiml. (28.02.2009)

Tak na tomhle scénáři se pracovalo 12 let a Leone nosil celý film v hlavě ještě než se spustila první klapka ! Producentovi ho převyprávěl před natáčením za 4 hodiny obraz po obraze. Už jenom tyhle údaje dávají tušit, že to bylo pro Leoneho něco vyjímečného a výsledek tomu naprosto odpovídá. Film díky své délce má čas se ve vás usadit a moc se mu po skončení nechce pryč. Vyvolá dokonce dojem, že byste ještě pár desítek minut klidně snesli :) ... Jako vždy vynikající Robert De Niro, ale neméně skvělý také James Woods. A ta muzika ......! (22.01.2004)

Mohl bych se přetrhnout a stejně bych asi na Tenkrát v Americe nenašel žádnou chybu. Téměř čtyři hodiny nám Sergio Leone vypráví o tom, co to znamená přátelství až za hrob. S až nezdravou pečlivostí sleduje třígenerační střet mužů, kterým nezbylo nic jiného než už od mládí dělat to co dělali. Budování impéria se všemi jeho požitky i problémy. Láska, nenávist, ctnost, chyby a to přátelství... To vše v uchvacujícím audiovizuálním hávu. Hypnotická hudba Ennia Morriconeho s nádherně chytlavou ústření melodií. Dlouhé a pomalé kamerové "procházky". Geniální záběr je na ulici, přes kterou přechází skupina kluků a v pozadí mezi dvěma domy se tyčí Brooklynský most. Dokonalost. Které období je nejlepší? To je těžká otázka. Mládí se všemi těmi starostmi oplývá oním tím dětským pohledem kluků, které ulice donutila k tomu, aby všichni předčasně dospěli. Prostřední a nejdelší část, ve které se jimi vybudované impérium nachází v době nejlepšího rozkvětu až po závěrečnou etapu, kdy přichází na řadu nevyhnutelné účtování z minulostí. Mezi tyto období přechází Leone nenápadně, nenásilně, ale vždy neskutečně nádherně vynikne kontrast dobové různorodosti. Mám hřejivý pocit u srdce, že jsem čtyři hodiny obětoval v něco velkolepého a těžko popsatelného. Mistře, z celého srdce, děkuji... (15.02.2005)