Pro pár dolarů navíc

Prečo je A Fistful of Dollars tak skvelý? Okrem Leoneho svižnejšej réžie oproti jeho pokračovaniam (ale iba o niečo) a vynikajúcej Moriconneho hudby (okamžite sťahujem OST) je tam famózny Clint Eastwood ktorému tu polovicu stopáže ukradne nie až tak famózny Lee Van Cleef. A finále je tu totálne priemerné na rozdiel od toho fantastického z jednotky. (11.04.2009)

Leone opustil vyprahlé komorní prostředí jedné malé vesničky a daleko nechal i onoho bezejmenného nemluvného osamělého hrdinu, který přesně ví, co dělá a co chce. V Pro pár dolarů navíc totiž po Clintově boku celou dobu někdo stojí, někdo, jehož dovednosti a schopnosti našeho pistolníka uvrhují do stínu (promiň, Clinte). Fanoušci to budou považovat za rouhání, jenže zatímco v prvním dílu Joe / Yankee / Monco / jakkoliv-ho-nazývat-chcete působil dojmem nedostižitelného nepochopitelného drsňáka, který je vždy deset kroků před svými nepřáteli, na velkém a ještě složitějším jevišti druhého dílu vyplula na povrch jeho nezkušenost, nedočkavost a někdy i naivita. Kdo ví, jestli by mu všichni ti banditi nenatrhli p... ončo, kdyby ho plukovník požvykující dýmku neusměrňoval a nepředvídal jednání všech postaviček včetně našeho hrdiny. Musím říct, že v tomhle mě scénárista druhého dílu trilogie trochu zklamal, cítila jsem se, jako kdyby mi někdo sebral všechny mé ideály o muži v ponču a klobouku, který mezi zuby svírá doutník. Jenže přesně ve chvíli, kdy jsem si myslela, že to bude "jen" za čtyři hvězdičky, přišla závěrečná přestřelka s hrajícími hodinkami, která za pekelně dobrého doprovodu Ennia Morriconeho naprosto zastínila všechny kulky vypálené v Pro hrst dolarů. A tak to má být. "Deset tisíc, dvanáct tisíc, patnáct, šestnáct, sedmnáct, dvacet dva. Dvacet dva? ... Dvacet sedm." (28.05.2009)

Sergio Leone holt westerny uměl jako málokdo. A když vsadil na Clinta Eastwooda a Lee Van Cleefa, tak to zkrátka muselo fungovat. Ti dva jsou pro role drsných pistolníků jako stvoření a je pravdou, že druhý jmenovaný zde možná lehce mistra Clinta převyšuje. Je vidět, jak Sergio Leone postupně získává cit pro tento žánr a vše postupně směřuje k jeho vrcholným a těžko překonatelným snímkům - Hodný, zlý a ošklivý a Tenkrát na Západě. Samotný příběh Pro pár dolarů navíc mi nepřijde tak skvělý, jako je tomu v jeho nejlepších a nejznámějších počinech, avšak mnohé scény a zejména pak fenomenální hudba skladatelského velmistra filmových melodií Ennia Morriconeho posouvá všechny záběry a tím pádem celý snímek do skvostných výšin. (29.12.2010)

Sergio Leone je snad nečastěji zmiňované jméno v souvislosti s westernem a je vidět proč. Eastwood ( jako vždy ) výtečný a dojem na mě udělal i Lee Van Cleef. Co mě ale nejvíc oslovilo? Naprosto dokonalá hudba! Nebýt věčného vyrušování, asi bych šel do plného hodnocení - třeba příště, takhle je to za 80%. (11.01.2010)

Morriconeho z hlavy těžko vyhnatelná melodie kapesních hodinek (La resa dei conti), ikonické kamerové záběry, 27 tisíc dolarů v mrtvolách a Gian Maria Volonté, jenž si jako ukázkový psychopat El Indio ukradl minimálně jednu třetinu filmu pro sebe. Leoneho "Al dente" western se rozjíždí pozvolna, aby vás nakonec mazáckým závěrem vcucl jak Makarón špagetku. Pan Mistr zkrátka uměl.. „Any trouble, boy? - No, old man. Thought I was havin´ trouble with my adding. It´s all right now..“ (18.10.2010)