Pro pár dolarů navíc

"Na vás, pánové, je vypsaná taková odměna, že mě napadlo se k vám připojit při vaší další loupeži. A pak vás předat spravedlnosti." Pěkná střílečka. Na Leoneho zvyklosti poměrně svižná, přesto stále atmosferická a ani na chvíli nenudící. Prostě Monco a Mortimer proti 14 pistolníkům. To zní férově a vyrovnaně. Nicméně férový to moc není, o podrazy není nouze a střelba do klobouků je hrozně zábavná. Stejně tak i zapalování sirky o hrb padoucha. Oba lovci lidí jsou prostě sympaťáci a mě určitě nebude vadit, když se spolu ještě někdy potkáme. Třeba na pohřbu El India. (26.11.2021)

Leone opustil vyprahlé komorní prostředí jedné malé vesničky a daleko nechal i onoho bezejmenného nemluvného osamělého hrdinu, který přesně ví, co dělá a co chce. V Pro pár dolarů navíc totiž po Clintově boku celou dobu někdo stojí, někdo, jehož dovednosti a schopnosti našeho pistolníka uvrhují do stínu (promiň, Clinte). Fanoušci to budou považovat za rouhání, jenže zatímco v prvním dílu Joe / Yankee / Monco / jakkoliv-ho-nazývat-chcete působil dojmem nedostižitelného nepochopitelného drsňáka, který je vždy deset kroků před svými nepřáteli, na velkém a ještě složitějším jevišti druhého dílu vyplula na povrch jeho nezkušenost, nedočkavost a někdy i naivita. Kdo ví, jestli by mu všichni ti banditi nenatrhli p... ončo, kdyby ho plukovník požvykující dýmku neusměrňoval a nepředvídal jednání všech postaviček včetně našeho hrdiny. Musím říct, že v tomhle mě scénárista druhého dílu trilogie trochu zklamal, cítila jsem se, jako kdyby mi někdo sebral všechny mé ideály o muži v ponču a klobouku, který mezi zuby svírá doutník. Jenže přesně ve chvíli, kdy jsem si myslela, že to bude "jen" za čtyři hvězdičky, přišla závěrečná přestřelka s hrajícími hodinkami, která za pekelně dobrého doprovodu Ennia Morriconeho naprosto zastínila všechny kulky vypálené v Pro hrst dolarů. A tak to má být. "Deset tisíc, dvanáct tisíc, patnáct, šestnáct, sedmnáct, dvacet dva. Dvacet dva? ... Dvacet sedm." (28.05.2009)

Klasik žánru, který přivedl americkou tradiční látku k nespornému vrcholu. Sloučení dobrodružných a realistických prvků, násobené mistrovskou prací se stupňováním napětí a skvělými hereckými výkony nenaruší ani opakování některých motivů (western tu, zdá se, přerůstá do báje-mýtu). Propracovaný děj, který víc myslí na kvalitu zpracování a myslícího filmového diváka, dává zapravdu těm, kdo v soudobém akčním filmu odmítají spatřovat vrchol všeho (byť i zde se jistě najdou výjimky vymykající se právě popsanému pravidlu). Je škoda, že velký Ital odešel předčasně. Jeho nezaměnitelný rukopis je nadčasový. A stále divácky vděčný. (06.08.2012)

Pravé westerny mám rád, no myslím, že jediný (nespaghettový), ktorému som dal plné boli Nezmieriteľní. Toto všetko je super, no trošku nedotiahnuté scény kazia celkový dojem. Pointou a zvratmi v scenári sa tentoraz Leone blysol pred prvou dollárovkou, no stále to nemá tie správne grády. Konečne aj trošku psychológie a Clint spolu s Leem Van Cleefom vytvorili perfektný double. 75%. (21.01.2007)

Sergio Leone holt westerny uměl jako málokdo. A když vsadil na Clinta Eastwooda a Lee Van Cleefa, tak to zkrátka muselo fungovat. Ti dva jsou pro role drsných pistolníků jako stvoření a je pravdou, že druhý jmenovaný zde možná lehce mistra Clinta převyšuje. Je vidět, jak Sergio Leone postupně získává cit pro tento žánr a vše postupně směřuje k jeho vrcholným a těžko překonatelným snímkům - Hodný, zlý a ošklivý a Tenkrát na Západě. Samotný příběh Pro pár dolarů navíc mi nepřijde tak skvělý, jako je tomu v jeho nejlepších a nejznámějších počinech, avšak mnohé scény a zejména pak fenomenální hudba skladatelského velmistra filmových melodií Ennia Morriconeho posouvá všechny záběry a tím pádem celý snímek do skvostných výšin. (29.12.2010)