Reklama

Reklama

Pro hrst dolarů

  • Česko Za hrst dolarů (více)
Trailer

Když se dva hádají, třetí se směje. Clint Eastwood v hlavní roli filmu, který napsal pravidla spaghetti westernu. Prach, vítr, žhavé slunce Nového Mexika. Do města rozděleného válkou dvou klanů přichází cizinec. Je klidný a mlčenlivý, z nebezpečí hrozícího ze všech stran si nic nedělá. Brzy rozehraje riskantní plán: nabídne své služby oběma soupeřícím rodinám s cílem využít jejich nepřátelství ve svůj prospěch... První výprava režiséra Sergia Leoneho na westernovou půdu předznamenala zrod legendy. Leone čerpal ze snímku Tělesná stráž (Jodžimbo) Akiry Kurosawy, ve kterém je záhadným hrdinou bezejmenný samuraj bez pána. V rozhovorech se však přihlásil i ke klasičtějším inspiračním zdrojům (byla mezi nimi také Goldoniho hra Sluha dvou pánů). Hlavní postava redefinuje obvyklý typ kladného westernového hrdiny – z ulízaného džentlmena typu Limonádový Joe se protagonistou náhle stává cynický, osamělý pistolník, jehož motivací není ani tak dobro, jako spíš vidina výdělku. Clint Eastwood vytvořil v této postavě novou ikonu – drsňáka s kamennou tváří a dokonalou muškou, který otevírá ústa, jen aby vypustil lakonickou hlášku (režisér o Eastwoodovi prohlásil, že má dvě herecké polohy – s kloboukem a bez). Dobrodružnou pouť neproniknutelného pistolníka doprovází hudba Ennia Morriconeho, pro kterého se spolupráce s Leonem stala výtahem ke slávě. Nejslavnější hudební motiv z Pro hrst dolarů později použil i Quentin Tarantino v Kill Bill 2. Snímek Pro hrst dolarů vznikl v roce 1964 a byl vzápětí následován snímky Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966). „Dolarová trilogie" se stala milníkem žánru a stylistickým vzorem všech příštích spaghetti westernů. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (599)

Kass 

všechny recenze uživatele

Western, který udělal Clinta Eastwooda, odstartoval legendární dolarovou trilogii, a stal se základním stavebním kamenem kvalitativně mimořádně bohaté filmografie S.Leona. Leoneho nenapodobitelný režijní styl je zde už zcela jistě patrný a také klasická závěrečná přestřelka je jak jinak než dechberoucí. Přesto všechno, s ohledem na jeho pozdější mistrovská díla jde poznat, že si přece jenom teprve testuje terén v žánru, který ho později učiní nesmrtelným. Ještě bych rád připomenul Giana Maria Volontého v roli mexikána Ramóna, neboť to je záporák jako hrom a co je vůbec nejdůležitější - důstojný protihráč pistolníkovi Eastwoodova formátu. ()

Ainy 

všechny recenze uživatele

Díky Bohu za tak výjimečnou konstelaci hvězd a za spolupráci celého vesmíru, jenž umožnil roku 1928 zrození někoho tak výjimečného jako je Ennio Morricone. Každý snímek, který je obdařen hudebním doprovodem tohoto génia, se nadosmrti řadí k zářivým hvězdám filmového nebe. Zážitek je umocněn o to víc, pokud se režisérské židle chopí další talentovaný a velice schopný člověk. Luxusní dortík olemovaný hereckými třešinkami pak časem na své kvalitě a chuti neztrácí, ale naopak stále jen přidává. ()

Reklama

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Rozjezd.... Ale jaký! Když si Monco kove plát pod pončo a učí se zmrzačenýma rukama znovu střílet, běhá mi mráz po zádech - a mohou za to všichni tři pánové Eastwood, Leone a Morricone. Dík, chlapi. Závěrečný duel, který je v jedné chvíli úžasně nasnímaný jako souboj bot, to muselo být ve své době takové "něco", že všem režisérům westernů stoprocentně lezly oči z důlků. Dobře jim tak. Alespoň měli šanci připravit se na to, co přijde za pár let. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Pod vlivem Kurosawova Ochránce a Goldoniho Sluhy dvou pánů natočil Leone za pár peněz, s televizním hercem a ve španělských lokacích western zcela nového typu. Moc se v něm nekecá, zato hodně střílí. Dlouhé tiché scény s časem našponovaným k prasknutí sestávají z napínavé hry v detailu a velké hloubce snímaných pohledů (ale taky nečekaných podhledů zabírajících namísto tváří ostruhy kovbojských bot). Prolongovaný klid před bouří končí náhlými přestřelkami nebo je nabouráno neotřelým soundtrackem, který namísto klasického orchestru využívá elektrickou kytaru nebo práskání bičem. Hudba navíc kromě nastolování atmosféry a prodlužování napětí také pomáhá vyprávět příběh. Hrdina, bezejmenný gringo v odrbaném ponču, má daleko ke šlechetnému americkému kovboji hájícímu zájmy civilizované společnosti. Chce jen ze vztahů panujících ve městě, kde má zjevně napilno jen hrobník, vytěžit nějaké dolary. Počet mrtvých jde během největšího (a paradoxně nejméně krvavého) masakru filmu do desítek. Scény sadistického násilí jsou zároveň neopodstatněně (a proto i nepříjemně) dlouhé a krev připomíná rajský protlak. Ustavující spaghetti western by potřeboval nějaké přísady přidat (nepůvodní příběh) a z jiných ubrat (mučení), ale i takhle je nadmíru zábavný a neuvěřitelně stylový. Pokud jsem někdy snil o tom, že bych byl kovbojem, šlo o kovboje od Leoneho. 80% Zajímavé komentáře: Rob Roy, choze, anais ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

Je videt, ze se Leone teprve rozehriva, ale uz tady je poznat, ze to je mistr. Jeden z nejklasictejsich a nejlepsich westernu a prvni vetsi prilezitost pro Eastwooda. Vyborna hudba, spousta zajimavejch uhlu kamery a hodne dobrej zaver. Eastwood se na roli skvele hodi, pochybuju, ze by to nekdo zahral tak dobre jako on - drsnej kamennej vyraz, malo kecu, presna muska, drsny hlasky(Jak si to rikal? Kdyz muz s petactyricitkou potka muze s puskou, tak muz s pistoli je mrtvy muz? Tak nabijej a uvidime.) a spousta charisma. Taky se mi hodne libilo, ze tady neni jasne dany kdo je hodnej a kdo zlej - dva zneprateleny klany (tezko rict, kterej je lepsi) a do toho Eastwood, kterej toho vyuziva, aby si vydelal naky dolary. Davam jen 4*, protoze na Leonovo pozdejsi filmy (Hodný,zlý a ošklivý a Tenkrát na západě) to proste nema, ale i presto to je vybornej western. ()

Galerie (145)

Zajímavosti (70)

  • V době natáčení už bylo v Itálii vyprodukováno 25 "spaghetti westernů". Mezinárodního ohlasu se však dočkal až tento. (džanik)
  • Keď si Leone a Morricone spolu pozreli film v kine Quirinale, cítili, že to nebolo úplne ono. Leone doslovne prehlásil: “Dosť hrozné, že?” Morricone len pritakal. Obaja si uvedomili akým smerom sa chcú do budúcna vybrať. Morricone vycítil, čo Leone chce. Pochopil, že postavy musia mať svoju vlastnú hudbu. Tá musí reprezentovať ich vlastnosti i charakter. A navyše s jej pomocou dokresľovať určitú iróniu a situáciu, ktorá obsahuje vnútorné pnutia. Spolu si prešli motívy, ktoré mal Morricone zložené už skôr, taktiež doplnil nové, inšpirované spoločnými rozhovormi. V melódiách boli prítomné kostolné zvony, flauta, gitara, no aj Bachova fúga, ktorú Morricone mal tak rád. A taktiež motív hvízdania. Morricone požiadal priateľa z detstva, Alessandra Alessandroniho, málo známeho hudobníka, aby mu prišiel do štúdia zahvízdať. Výsledkom je neoddeliteľná súčasť najznámejších skladieb. Morricone sám prehlásil, že bez Alessandroniho a jeho znamenitého hvízdania by nebol hudobný efekt tak dokonalý. (Biopler)
  • Clint Eastwood (Joe) měl během natáčení problémy s italskými producenty filmu, kteří ho považovali za špatného herce a nelíbil se jim způsob jeho minimalistického projevu. „Abych dosáhl toho správného účinku, snažil jsem se působit lhostejně a proto si mysleli, že nehraji. Ale Leone věděl, čeho chci dosáhnout,“ řekl k tomu Eastwood. (ClintEastwood)

Související novinky

Kultovní western dostane nové pončo

Kultovní western dostane nové pončo

10.07.2024

"Dobrých předělávek není nikdy dost.", řekli si nejspíš producenti ze stáje Euro Gang Entertainment, když se rozhodli odklepnout to, že ikonický western Pro hrst dolarů se dočká remakeu. Snímek z… (více)

Pro hrst dolarů se dočká seriálové verze

Pro hrst dolarů se dočká seriálové verze

30.09.2020

Slavný western Sergia Leoneho Pro hrst dolarů, jenž je sám o sobě remakem samurajské klasiky Yojimbo Akiry Kurosawy, se dočká seriálového zpracování. Příběhu o potulném cizinci, který svým důvtipem… (více)

Reklama

Reklama