Režie:
Sergio LeoneHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Clint Eastwood, Marianne Koch, Gian Maria Volonté, Wolfgang Lukschy, Sieghardt Rupp, Josef Egger, Antonio Prieto, José Calvo, Margarita Lozano (více)VOD (2)
Obsahy(3)
Když se dva hádají, třetí se směje. Clint Eastwood v hlavní roli filmu, který napsal pravidla spaghetti westernu. Prach, vítr, žhavé slunce Nového Mexika. Do města rozděleného válkou dvou klanů přichází cizinec. Je klidný a mlčenlivý, z nebezpečí hrozícího ze všech stran si nic nedělá. Brzy rozehraje riskantní plán: nabídne své služby oběma soupeřícím rodinám s cílem využít jejich nepřátelství ve svůj prospěch... První výprava režiséra Sergia Leoneho na westernovou půdu předznamenala zrod legendy. Leone čerpal ze snímku Tělesná stráž (Jodžimbo) Akiry Kurosawy, ve kterém je záhadným hrdinou bezejmenný samuraj bez pána. V rozhovorech se však přihlásil i ke klasičtějším inspiračním zdrojům (byla mezi nimi také Goldoniho hra Sluha dvou pánů). Hlavní postava redefinuje obvyklý typ kladného westernového hrdiny – z ulízaného džentlmena typu Limonádový Joe se protagonistou náhle stává cynický, osamělý pistolník, jehož motivací není ani tak dobro, jako spíš vidina výdělku. Clint Eastwood vytvořil v této postavě novou ikonu – drsňáka s kamennou tváří a dokonalou muškou, který otevírá ústa, jen aby vypustil lakonickou hlášku (režisér o Eastwoodovi prohlásil, že má dvě herecké polohy – s kloboukem a bez). Dobrodružnou pouť neproniknutelného pistolníka doprovází hudba Ennia Morriconeho, pro kterého se spolupráce s Leonem stala výtahem ke slávě. Nejslavnější hudební motiv z Pro hrst dolarů později použil i Quentin Tarantino v Kill Bill 2. Snímek Pro hrst dolarů vznikl v roce 1964 a byl vzápětí následován snímky Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966). „Dolarová trilogie" se stala milníkem žánru a stylistickým vzorem všech příštích spaghetti westernů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (599)
Díky Bohu za tak výjimečnou konstelaci hvězd a za spolupráci celého vesmíru, jenž umožnil roku 1928 zrození někoho tak výjimečného jako je Ennio Morricone. Každý snímek, který je obdařen hudebním doprovodem tohoto génia, se nadosmrti řadí k zářivým hvězdám filmového nebe. Zážitek je umocněn o to víc, pokud se režisérské židle chopí další talentovaný a velice schopný člověk. Luxusní dortík olemovaný hereckými třešinkami pak časem na své kvalitě a chuti neztrácí, ale naopak stále jen přidává. ()
"Když potká muž s pětačtyřicítkou muže s puškou, tak je ten s pistolí mrtvej." Tak praví starý mexický přísloví, ale rychlostřelec Joe se evidentně chce stát výjimkou potvrzující pravidlo. Mě tedy bavilo Joeovo balancování na tenký hraně mezi dvěma znepřátelenejma klanama, vracení unesený krásky k rodině i pravidelný dodávky klientů, kterými zajišťoval prosperitu pohřební službě. A já se přiznám, že kdyby se proti mě postavil Joe se svým tvrďáckým výrazem, a někde v dáli by začala hrát Morriconeho hudba, tak bych chtěl bejt vyzbrojenej minimálně tankem, abych uhrál alespoň remízu. ()
výbornej film, který je jeden z prvních westernů, kde z kladného hrdiny udělají málomluvného tvrďáka s rychlou muškou a tvrdýmí pěstmi a tím nastolili trend, který přetrvává až do dnes. Je sice první, ale to neznamená, že je nejlepší, na muj vkus je tam malo přestřelek s Clintem Eastwoodem a má to troch slabší děj, ale jinak se to určitě řadí mezi top 10 nejleších westernů ()
„Mrtví můžou být někdy užiteční. Už mi párkrát pomohli z problémů. Zaprvé, jsou zticha. Zadruhé, když to umíš, tak vypadají jako živí. A zatřetí, když na ně vystřelíš, nemusíš se bát, protože už jsou stejně mrtví. Rozumíš?“ Eastwood (resp. Joe, Monco či Blonďák, vyberte si postavu dle libosti) a jeho duchaplné rozumy mě asi nikdy nepřestanou bavit. A to se tu teprve rozjížděl. Ostatně jako samotný režisér Leone. Jde poznat, že jde o úvod do trilogie, a přestože označení „generálka“ tenhle snímek trošku dehonestuje (protože nastavenou kvalitu by mu mohl leckterý film závidět), dost se k němu hodí, ostatně to, s čím přišel tenhle díl, pak bylo v dalších 2 dovedeno takřka k dokonalosti. Hlavní postava baví tím, jak nádherně profituje ze situace a přebíhání z jedné strany na druhou, ovšem nebojí se i pořádně přitvrdit, když se musí postavit Ramónovi (už v tomto díle výborný Volonte). Jinak, skládat poklonu perfektní zvukové a hudební stránce je skoro povinnost, a přestože jde o nejslabší díl z celé trilogie, s přehledem je to na solidní 4*. ()
Rozjezd.... Ale jaký! Když si Monco kove plát pod pončo a učí se zmrzačenýma rukama znovu střílet, běhá mi mráz po zádech - a mohou za to všichni tři pánové Eastwood, Leone a Morricone. Dík, chlapi. Závěrečný duel, který je v jedné chvíli úžasně nasnímaný jako souboj bot, to muselo být ve své době takové "něco", že všem režisérům westernů stoprocentně lezly oči z důlků. Dobře jim tak. Alespoň měli šanci připravit se na to, co přijde za pár let. ()
Galerie (145)
Zajímavosti (70)
- První film, kdy společně pracovali Sergio Leone a Ennio Morricone, kteří se znali už od základní školy. (Kulmon)
- Gian Maria Volonté, představitel padoucha Ramona, nabídnutou roli nebral příliš vážně a přijal ji spíše z finančních důvodů. (džanik)
- Hlavní hudební motiv od Ennia Morriconeho byl původně ukolébavkou. Sergio Leone však požadoval aranžmá s “žalozpěvem“ mexické trubky, která oznamuje nepříteli, že se, v případě že se nevzdá, nedočká žádné milosti (“el deguello“). (džanik)
Reklama