Pro hrst dolarů

Začátek dolarové trilogie je sice pomalejší, ale to není výtka, Leoneho "rozjezd" je v žánru stále na absolutní špici. Spaghetti western jak má být! Jediné, co mi vadilo, byl necharismatický záporák, ale jinak Clint Eastwood se pro tyto role jednoduše narodil a hudba Ennia Morriconeho je chvilka té nejčistší poezie. Tento western JE vynikající, zábavný, ale to nejlepší od Leoneho přijde potom. Trefa do pikového srdce! (21.05.2006)

výbornej film, který je jeden z prvních westernů, kde z kladného hrdiny udělají málomluvného tvrďáka s rychlou muškou a tvrdýmí pěstmi a tím nastolili trend, který přetrvává až do dnes. Je sice první, ale to neznamená, že je nejlepší, na muj vkus je tam malo přestřelek s Clintem Eastwoodem a má to troch slabší děj, ale jinak se to určitě řadí mezi top 10 nejleších westernů (23.03.2005)

Já si celou dobu říkám, že mi tento film něco připomíná, že něco podobného natočil Kurosawa a že se tento film jmenoval Yojimbo a on to je přiznaný remake… ;-) A Fistful of Dollars je film, který se mi nějakou tu dobu vyhýbal i přesto, že Leoneho obdivuju, stejně jako Clinta či Ennia. Ale nějak jsem vždy zapomněl, že jsem ještě neviděl celou "dolarovou trilogii". No, konečně jsem to napravil a jsem spokojen. Především proto, že je vidět, že Leone se ještě trošku hledal, takže to není zas tak dokonalé, jako následující dva díly této trilogie, ale má to své kouzlo, nenudí to a ty úvodní titulky jsou opravdu lahůdkové. Už se těším, až si někdy najdu čas a dám si "dolarovou trilogii" pěkně popořadě. Věřím, že to bude teprve ten pravý zážitek. 80 %. (27.04.2013)

Prach, vítr, kolty, spalující slunce, Eastwood s neznámým původem, špinavým pončem, cigaretou v koutku úst a proklatě rychlým koltem u boku s rezonujícím Morriconem v zádech - pořád stoprocentně Leoneovské. Finále gradujícího duelu z očí do očí mi u Tarantina moc chybí. V Django unchained jsme se toho zatím nedočkali, uvidíme, co v Hateful Eight. (28.01.2014)

Pod vlivem Kurosawova Ochránce a Goldoniho Sluhy dvou pánů natočil Leone za pár peněz, s televizním hercem a ve španělských lokacích western zcela nového typu. Moc se v něm nekecá, zato hodně střílí. Dlouhé tiché scény s časem našponovaným k prasknutí sestávají z napínavé hry v detailu a velké hloubce snímaných pohledů (ale taky nečekaných podhledů zabírajících namísto tváří ostruhy kovbojských bot). Prolongovaný klid před bouří končí náhlými přestřelkami nebo je nabouráno neotřelým soundtrackem, který namísto klasického orchestru využívá elektrickou kytaru nebo práskání bičem. Hudba navíc kromě nastolování atmosféry a prodlužování napětí také pomáhá vyprávět příběh. Hrdina, bezejmenný gringo v odrbaném ponču, má daleko ke šlechetnému americkému kovboji hájícímu zájmy civilizované společnosti. Chce jen ze vztahů panujících ve městě, kde má zjevně napilno jen hrobník, vytěžit nějaké dolary. Počet mrtvých jde během největšího (a paradoxně nejméně krvavého) masakru filmu do desítek. Scény sadistického násilí jsou zároveň neopodstatněně (a proto i nepříjemně) dlouhé a krev připomíná rajský protlak. Ustavující spaghetti western by potřeboval nějaké přísady přidat (nepůvodní příběh) a z jiných ubrat (mučení), ale i takhle je nadmíru zábavný a neuvěřitelně stylový. Pokud jsem někdy snil o tom, že bych byl kovbojem, šlo o kovboje od Leoneho. 80% Zajímavé komentáře: Rob Roy, choze, anais (04.05.2005)