Režie:
Sergio LeoneHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Clint Eastwood, Marianne Koch, Gian Maria Volonté, Wolfgang Lukschy, Sieghardt Rupp, Josef Egger, Antonio Prieto, José Calvo, Margarita Lozano (více)VOD (2)
Obsahy(3)
Když se dva hádají, třetí se směje. Clint Eastwood v hlavní roli filmu, který napsal pravidla spaghetti westernu. Prach, vítr, žhavé slunce Nového Mexika. Do města rozděleného válkou dvou klanů přichází cizinec. Je klidný a mlčenlivý, z nebezpečí hrozícího ze všech stran si nic nedělá. Brzy rozehraje riskantní plán: nabídne své služby oběma soupeřícím rodinám s cílem využít jejich nepřátelství ve svůj prospěch... První výprava režiséra Sergia Leoneho na westernovou půdu předznamenala zrod legendy. Leone čerpal ze snímku Tělesná stráž (Jodžimbo) Akiry Kurosawy, ve kterém je záhadným hrdinou bezejmenný samuraj bez pána. V rozhovorech se však přihlásil i ke klasičtějším inspiračním zdrojům (byla mezi nimi také Goldoniho hra Sluha dvou pánů). Hlavní postava redefinuje obvyklý typ kladného westernového hrdiny – z ulízaného džentlmena typu Limonádový Joe se protagonistou náhle stává cynický, osamělý pistolník, jehož motivací není ani tak dobro, jako spíš vidina výdělku. Clint Eastwood vytvořil v této postavě novou ikonu – drsňáka s kamennou tváří a dokonalou muškou, který otevírá ústa, jen aby vypustil lakonickou hlášku (režisér o Eastwoodovi prohlásil, že má dvě herecké polohy – s kloboukem a bez). Dobrodružnou pouť neproniknutelného pistolníka doprovází hudba Ennia Morriconeho, pro kterého se spolupráce s Leonem stala výtahem ke slávě. Nejslavnější hudební motiv z Pro hrst dolarů později použil i Quentin Tarantino v Kill Bill 2. Snímek Pro hrst dolarů vznikl v roce 1964 a byl vzápětí následován snímky Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966). „Dolarová trilogie" se stala milníkem žánru a stylistickým vzorem všech příštích spaghetti westernů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (599)
Ak bol niekto majster v natáčaní klasických westernov s odvážnymi i zbabelými mužmi Divokého západu, zaujímavým scenárom a skvelými hercami - tak to bol legenda westernu Sergio Leone. Aj napriek tomu, že westerny nemajú pre moju vekovú kategóriu, prirodzene, až také čaro, rada zapadnem medzi prostredie s puškami a silnými rečami tam, kde sa tvrďasi bijú za prestíž, nedocenenú pýchu a kde pre nežné polovičky niet miesta :-) Navyše, hudba Ennia Morricone je pre western nevyhnutnosťou. Eastwood s cool cigaretkou dokazujúci svoju nadradenosť, parádny. ()
Když už přijde na remaky Kurosawových filmů, považuji Pro hrst dolarů za nejzdařilejší. Hlavně proto, že se odehrává v podobně temné a cynické rovině jako jeho předloha. Svět Leoneho působí obdobně bezvýchodně a krutě jako ten v Yojimbo. Film Sedm statečných byl na můj vkus až příliš optimistický. A ačkoliv je Yojimbo prostě lepší, je i tento jeho remake velice podařený. Těží maximum zejména ze soubojových scén. Hned rozhovor v úvodu, kdy Eastwood požaduje po vyděšených kovbojích, aby se omluvili jeho mule, má nádech kultovnosti. A souboje samotné, ty jsou zkrátka fenomenální. Typické záběrové studie mimik různě neurotických padouchů, jejich šílené studené oči zářící z podkladů špinavých tváří, jsou již zde vypilovány k dokonalosti. Společně s kongeniálním hudebním doprovodem Morriconeho, vypovídají o absolutní bezbřehosti zla v myslích těchto psanců, z jejichž chladnokrevnosti až zamrazí.. ()
První velký herecký úspěch Eastwoodovi přinesla první spolupráce s legendárním italským režisérem Sergio Leonem. V roce 1964 spolu natočili spaghetti western, jenž byl do zcela jiného (západního) prostředí a kultury zasazeným remakem samurajské klasiky Akiry Kurosawy Tělesná stráž. Tak se zrodila obří žánrová klasika, v níž Eastwood ztvárnil postavu drsného, cynického a málomluvného pistolníka, jednu ze svých nejvýznamnějších rolí, která definovala velkou část jeho budoucí herecké kariéry. Druhý díl přišel hned o rok později... 80 % ()
Uživ. Renton tento komentář napsal "za mě". Byť nejsem nějakým extra příznivcem žánru western, dal jsem si také tu "námahu", doplnil si filmové vzdělání a šel do této Leoneo trilogie. A výsledek? Stále NEOCHVĚJNĚ (v mé osobní Leoneo TOPCE) vede ONCE UPON A TIME IN THE WEST a hrdě třást pravicí si může s ONCE UPON A TIME IN AMERICA. Potom "dlouho nic"... The Good, the Bad and the Ugly a za těmito 3 snímky "povlávají" Pro pár dolarů navíc a s odstupem Pro hrst dolarů. POZOR, aby nedošlo k mýlce, co by za tyto "povlávající snímky" dalo 80% všech režisérů. Přesto Once upon a time in the west je pouze jeden (resp. dva - America). Uživ. DaViD´82 píše, že Leone se zde teprve "rozehříval". Já souhlasím a dodávám, že i mistr Ennio Morricone. p.s. jestli se dá napsat o nějakém režisérovi, že to byl MISTR KONCU, potom to byl jednoznačně Leone. Nejinak je tomu i zde a právě samotný konec to u mě vytáhl na konečných 80% ()
Clint Eastwood prichádza do mestečka pištoľníkov kde vládnu dva klany. Jeden obchoduje so zbraňami a druhý s alkoholom. Tu rozohrá hru po ktorej počet obyvateľov klesne skoro na nulu. Slávna scéna s kusom železa pod šatami a čo sa asi stane keď sa proti sebe postavia chlap s winchestrovkou a chlap s koltom. Výborný Clint Eastwood v úlohe ktoré mu sadla najviac z celej jeho filmografii. ()
Galerie (145)
Zajímavosti (70)
- Leone uvažoval o obsadení postavy Ramóna Roja Jamesom Coburnom, no zišlo z toho, keďže herec požadoval 25 tisíc dolárov. Napriek obavám produkcie vsadil Leone na dovtedy prevažne divadelného herca Giana Mariu Volontého. (Biopler)
- Film mal premiéru 27. augusta 1964 v malom kine s drevenými sedačkami v zapadnutej časti Florencie. Prebehlo to bez akejkoľvek publicity, s minimálnym záujmom. Morricone neskôr pripustil, že si od filmu nič nesľuboval, bral ho ako epizódu, v ktorej mohol experimentovať. Leone však v úspech veril. Víkendová návštevnosť ho potešila a potom prišiel zázrak v pondelok. Dvojnásobná návštevnosť než cez víkend. Film sa na tomto mieste premietal ďalšie tri mesiace a potom sa presunul do kvalitnejších kinosál vo Florencii a neskôr do Ríma a do celého Talianska. (Biopler)
- Film sa stal najnavštevovanejším filmom roku 1964 v Taliansku a keď sa v januári 1967 dostal do amerických kín, zinkasoval okamžite 3,5 milióna dolárov. V tom čase však už boli natočené dve pokračovania. Rozpočet bol smiešny, iba 200 tisíc dolárov. (Biopler)
Reklama