Princip slasti

Tak jsem se pronudil až k desátému dílu. Trapný pokus o něco jako je dílo P. D. Jamesové i ta hudba mi stále připomínala Černou věž, možná se pletu je to už sto let co jsem to viděl. Celé je to o tom, že devět dílů něco budujete, aby jste v desátém zjistili, že je to potřeba nějak ukončit a podle toho to taky dopadlo. Małgorzata Buczkowska mě zase tak nevadila, Roden průměrný výkon, ale rozčilovali mě ty debilní rukavice Sergeje Strelnikova to byl úlet.Celkově nepřehledné ...rozvinuté a nedokončené dějové linie jednotlivých postav. (18.12.2019)

Asi by bylo dobré začít pochvalou, že se v Česku konečně také objevují seriály založené na mezinárodní spolupráci, ve které je zapojena i Česká republika. Není jich moc. Je ale také otázkou jak kvalitní ty seriály jsou. Princip slasti má několik velkých trhlin. Působí sice od počátku velkolepě. Jenže v tom je zároveň i ten kámen úrazu. Při způsobu vysílání - tedy jeden díl týdně, a vskutku hodně zamotanému ději, se divák má docela problém orientovat v jednotlivých vazbách a ději obecně, aby se v tom nezamotal a ještě chápal. Osobně si myslím, že je to tak zamotané, že se v tom ztratili i tvůrci. Bohužel, to co nám předložili, je jen změť násilí, sexuálních scén nedávajících valného smyslu a nahoty taktéž. Deset dílů je rozhodně zbytečně moc. Kdyby měl seriál dílů pět, vzniklo by nejspíš silně napínavé a dramatické dílo. A jak zamotaný je celý průběh, tak jednoduchý je konec. Zatímco původně se jako pachatel či pachatelé jeví mafie či porno průmysl, nakonec je jím "obyčejný" šílenec. A úplný závěr je stejně bizarní jako celý seriál. Žádné velké drama se nekoná. Vrah sám vběhne kriminálce do náruče a místo alespoň na konci nervy drásajícího napětí ho odrovná jedna kulka mířená s takovou přesností, jako by střílel Chuck Norris. Po prvním díle vypadal seriál skvěle, ale ještě nebyla ani půlka pryč a už jsem byl zklamaný tou nezáživnou nudou. (18.12.2019)

Šaškárna. Šašek v Oděse, Šašice ve Varšavě a Klaun v Praze (myslim postavy, s úctou k Rodenovi). Nakonec ten Otík je přece jen nejlepší. A ten dabing je příšerný. I herců sebe samých - i když už i tohle dabování je nesnesitelný, tak ať se tvůrci zamyslí. Vůbec mě nezajímá, kdo to udělal a ani proč. Kašlu na to. Jsou lepší věci na koukání. I třeba z pozdější produkce a klidně s titulkama. (28.10.2019)

Věčná škoda. Bavilo mě to dost cca od třetího dílu, ale bál jsem se, aby to tvůrci v poslední části nepokazili. Bohužel se stalo. Zkratkovité, nelogické zakončení, s důležitým zvratem, který měl přijít mnohem dřív. Mezi otevřeným a nedomyšleným koncem je bohužel rozdíl. Jinak tempo bylo příliš pomalé a bez některých osobních peripetií vyšetřovatelů bychom se opravdu obešli. Nejlepší byla hudba Michała Lorence, jehož kompozice jsem od doby, co přestal spolupracovat s Vladimírem Michálkem, neměl možnost slyšet. PS plácnout seriálu jako celku dvě hvězdy a hodnotit tak dojem je vážně dost nesmyslné, když už tady máme možnost hodnocení po epizodách, že? (14.01.2020)

40% — Tak to máme za sebou. Princip nudy. Koprodukční projekt polských, českých a ukrajinských soudruhů, ve kterém podle polského scénáře a pod vedením polského režiséra hrají zasloužilí umělci jednotlivých národních kinematografií. Takovou to má zhruba kvalitu. *** Nyní podrobněji: Rozhodně přespříliš natažené. Na začátku jsem si myslel, že po pár dílech se ty tři vyšetřovací linie spojí v jednu a vytvoří se mezinárodní vyšetřovací tým, ale ono ne, každý stát si jel stále svoje, jenom si občas někdo z vyšetřovatelů odskočil tu do Polska, tu do ČR, tu na Ukrajinu. Vzhledem k tomuto faktu jsem se v celém příběhu jen velmi těžko orientoval, takže jsem to po pár dílech vzdal a už jsem na to jenom tupě zíral, veden pouze jediným zájmem: na konci zjistit, jak to vlastně všechno bylo. Překvapilo mě, když jsem se dočetl, že celý příběh se měl odehrát v průběhu deseti dnů, což dělá jeden den na díl, měl jsem pocit, že vyšetřování trvá aspoň půl roku. A časové údaje uváděné každou chvíli mi v tom nijak nepomohly — taky jsem nedokázal nic jiného, než je ignorovat. Odhalení pachatele neřeším, proč ne, ale jeho motivace ve stylu "dělal to takhle, protože byl magor" byla poněkud slabá. Stejně tak podle mě nebyla úplně obstojně vysvětlena úmrtí ostatních (postavy M. Fingera, M. Pechláta, R. Mikluše - tady už vůbec nechápu, proč se nechal zrakvit); jistě, jakýsi obskurní klub pro bohaté se zvrácenými službami a nějaká ukrajinská mafie, to by se asi dalo akceptovat, ale chtělo by to se tomu trochu více pověnovat, času na to bylo v průběhu těch deseti dílů dost. Taky jsem nepochopil "charaktery" jednotlivých vyšetřovatelů — Polák fetuje, Polka je vyšetřovaná inspekcí, Roden chrchlá (tady jsem si myslel, že to na konci bude hrát nějakou roli /"když v 1. dějství visí na stěně puška, tak se z ní v posledním dějství musí vystřelit"/; nehrálo), nějak to vyšumělo do ztracena. Ovšem závěrečný "souboj" mezi Rodenem a vrahem byl lahůdkový, takovouhle akci hodnou suchého britského humoru jsem opravdu nečekal. Co mi nevadilo, byl fakt, že všichni byli dabovaní. Proč by nemohli? Cizí filmy se taky dabují. Podle této logiky by se třeba Shakespearovy hry měly hrát jenom v angličtině (a Romeo a Julie snad dokonce v italštině, když se to odehrává ve Veroně)? Houby s octem. Jinou věcí je ovšem katastrofální kvalita dabingu, což nejvíc vyniklo v situacích, kdy čeští herci dabovali sami sebe (Roden, Taclík aj.). Čert ví, proč to bylo vytvořeno zrovna takhle, zajímalo by mě, jestli jsou autoři tohoto dabingu hrdi na svoji práci. Podle režiséra a autora scénáře se jedná hlavně o polský projekt, takže mě to až tolik neirituje, ještě že my Češi máme aspoň Jirku Stracha, ne že by byl bez chybičky, ale nad tímhle je tak o dvě ligy; anebo v poslední době podařené české seriály v produkci HBO. Takže na nějaký nepovedený polský Princip slasti sere Bílý tesák. (18.12.2019)